„Příliš hmoty je důsledkem ztělesňování nadbytku jako pojmu.“
První krok k uskutečnění myšlenky je její artikulace zvukem – něco vyřknout „váží“ víc, než si to jen myslet. Pak teprve přichází fyzická hmota. Něco konkrétního se vyrobí, vytvoří. Pokud to pochází z nadbytečných myšlenek, s největší pravděpodobností to také k ničemu nebude. Ekologie myšlení je ale dosud spíše nepopulárním oborem, protože může zavánět jistou ideologií a omezováním intelektuální svobody. A tak se myšlenkami (a potažmo také slovy a hmotou) jaksi neřízeně plýtvá.
Máme tu jeden příběh: německá firma Continental Barum se sídlem v Otrokovicích vyrábí pneumatiky, stejně jako tisíce jiných společností po celém světě. Má 4 500 zaměstnanců a na ploše 738 552 m2 denně vyrobí 64 800 kusů osobních plášťů. Klíčovým pojmem je zrychlení, o kterém lidé očividně snili už před mnoha tisíci lety. Díky „moderním výrobním zařízením“, „nejnovější technologii“ a v neposlední řadě „týmové práci“ (což jsou podle webových stránek také principy Continental Barum) dodal fordismus pojmu zrychlení nový rozměr. Na počátku bylo slovo. Pak teprve přišel vynález kola, výrobní linky a nakonec také pneumatiky, která dala vzniknout dnešní globální kresbě otisků a trajektorií a všem zvukům, hlukům a pachům s ní spojeným. Patrně se jedná o největší multisenzorickou instalaci na této planetě.
Je ekologické na to myslet? A navíc koncentrovat tyto myšlenky do galerijního prostoru? Co se v něm potom zhmotní? Daniel Vlček ke své instalaci v Galerii Školská přizval několik hostů, aby sonifikovali jeho objekty vytvořené ze zbytkových materiálů vznikajících při výrobě pneumatik a spolupracovali s ním na komplexních audiovizuálních dílech. Bylo nutné pomyslně otevřít všechny kohoutky a topení zapnout na maximum (což tak v umění bývá). Ale zároveň se v tom intelektuálním hédonismu neutopit, ještě zvládat pozorně číst, ohledávat, stylizovat, formulovat, překládat (což by tak v ideálním případě mělo v umění být). Odhlédneme-li od všech negativních konotací pojmu zrychlení, který se stal emblémem této instalace, musíme uznat, že to slůvko i jeho fyzický rozměr je také pěkně sexy. Vlasy vlají ve větru, krajina ubíhá a stává se stále abstraktnější. Dvouhodinový film skončil, než jsme si toho stihli všimnout. Po klávesnicích právě tančí miliardy prstů. Ekologii teď stranou, protože je tu touha. Možná je nadbytečná, ale bez ní bychom se nikam nehnuli.
Karina Kottová
Autory experimentální hudby a světelných instalací spojuje zájem o proces převodu povrchu malby, objektu a prostoru do zvukového média. Výstava představuje rozdílné přístupy k percepci prostoru i k metodám sonifikace povrchu. Jako základ pro různé zvukové partitury slouží materiálové koláže a objekty Daniela Vlčka, který přizval jako hosty několik dalších umělců. Koláže a objekty jsou vyrobeny z recyklovaných polotovarů a pigmentů na výrobu pneumatik firmy Barum-Continental a navazují tak na Vlčkovy výstavy Dál a výš v Kabinetu T ve Zlíně a Skrytá nastavení v Domě umění v Českých Budějovicích. David Vrbík používá laserový paprsek jako hudební nástroj a laserem skenuje prostor galerie včetně Vlčkových objektů. Digitalizovaný záznam skenu je pak použit jako partitura a určuje sled tónů zvukového syntetizátoru Yamaha DX7. Mobilní skener Jiřího Rauše snímá stěny galerie s Vlčkovou malbou a repetitivní kresbou, která odkazuje na grafiku Automobile Tire Print Roberta Rauschenberga a Johna Cage (1953), ta vznikla jako stopa pneumatiky na bílém papíru. Získané data opět převádí do not a posílá do syntetizátoru, klonu legendárního Roland TB303. Také Jakub Krejčí používá skenování povrchu gumového materiálu, vytváří vlastní objekt, který nechává hořet, z ohořelého vzorku konstruuje 3D skeny, nabraná data překládá do zvuku a dál rozvíjí v multikanálové instalaci. Autorský text Lucie Udvardyové vyšel poprvé v roce 2002 na internetovém portálu techno.cz. Zabývá se historií a vlivy detroitského techna ve vztahu k automobilovému průmyslu (Motor City). Text vstupuje do obrazu jednotlivích projekcí a stává se součástí audiovizuální instalace.
Autoři se pokusili o vzájemnou komunikaci mezi autonomními systémy, získané infor-
mace ze čtení povrchu si navzájem posílají a dále určují chod a zvuk celkové instalace.
~
Jakub Krejčí studoval Vizuální komunikaci na FUA v Liberci, nyní pokračuje v oboru Audiovizuální Studia na FAMU v Praze. Má za sebou stáže na Akademi výtvarných umění v Praze a ve Wroclawi. Ve své práci se zabývá různými prostředky, které reflektují ideu vlastního prostoru ve vztahu k obecnému. Důležitý je pro něj neustálý proces, dlouhodobá návaznost a vývoj. Momentálně pracuje na audio vizuálních performancích, využívá nabízejících možností se aktivně podílet, tvořit hudbu, vyjadřovat ji vlastním způsobem. Jeho vlastní DIY zařízení představují pouhé meze v představě o větším systému, obrazu dalšího světa.
Jiří Rouš absolvoval na FAMU obor Centrum audiovizuálních studií. Jeho autorská tvorba má těžiště především v improvzovaných zvukových a obrazových performancích a interaktivních instalacích využívajících různé elektromechanické principy. Jeho díla primárně vycházejí z východisek fylozofie DIY a freesoftware kultury, která je taktéž předmětem jeho teoretického bádání. Je členem volného uskupení k-o-l-e-k-t-i-v, které se věnuje živému kódování. Dále je součástí audiovizuálních těles Lov na Bogora, Inocens a dalších.
Lucia Udvardyová je hudební publicistka a organizátorka. V roce 2010, založila společně s Peterem Gondou, Eastern Daze, tato platforma si klade za cíl dokumentovat a propojit vznikající sub kulturní hudební scény ve střední a východní Evropě. Pod hlavičkou labelu Baba Vanga vydávají hudební projekty organiyují koncerty a výstavy. Udvardyová mimo jiné spolupracuje s Českým rozhlasem, Resonance FM, The Quietus, Electronic Beats, Ad hoc ad. V roce 2015 byla spolukurátorkou bienále OFF v Budapešti. Také pracuje pro Shape (nová celoevropská iniciativa a festival, který podporuje inovativní hudbu a audiovizuální umění).
Po absolutoriu ateliéru nových médií na pražské AVU byl Daniel Vlček dlouho vnímán jako člen umělecké skupiny Guma guar. V roce 2011 založil s Matoušem Medílkem v prostorech Štěpánské pasáže Galerii Ferdinda Baumanna a společně s Richardem Bakešem multikulturní prostor Berlínskej Model. V současné době se kromě hudby stále více věnuje médiu malby, kterou strávil většinu vysokoškolského studia. Svůj charakteristický rukopis odvozuje od tvarových, materiálových i symbolických aspektů gramofonových desek, ty pak používá jako šablony, které umožňují opakovaně nanášet identický tvar. V roce 2013 se představil také jako kurátor skupinové výstavy 16-20,000 Hz v pražské galerii MeetFactory, jenž se zabývala vizualizací a interpretací zvuku, na kterou navázala roce 2014 výstava Na počátku bylo ticho v galerii města Plzně.
Audiovizualní umělec David Vrbík spolupracoval od roku 1998 s mnoha subjekty české al-
ternativní scény. Jeho spektakulární násroj Laserová struna byl poprvé uveden v roce 2008 v Bruselu. Pětice strun představovala olympijské kruhy během otevírání Českého Olympijského Domu v Londýně na Olympiádě roku 2012. V roce 2004 založil s Vladimírem 518 projekt SPAM (Karel Gott Prager 2009, SPAM BIT 2010, SPAM SMRT 2014)
V rámci doprovodného programu 4. května se vystavující představí jako hudební improvizátoři.
Instalace Daniela Vlčka je dále rozvedena v exteriérových projektech "Bílý nástěnka" a "galerie Díra".
Výstavní program je součást festivalu vs. Interpretation 2016.
