Dráhy využívají už jen jednu halu, ve druhé se díky dlouholetému úsilí spolku Johan povedlo vybudovat fungující kulturní platformu evropského střihu. Po kompletní rekonstrukci, která proběhla v roce 2015 – a shodou okolností se trefila do roku, kdy byla Plzeň Evropským městem kultury, působí sebevědomě a optimisticky. Spolek Johan má podtitul „Centrum pro kulturní a sociální projekty“, zaměřuje se zejména na současné divadlo a tanec a klade důraz na vzdělávání.

V příjemné kavárně Moving Café jsem se sešla s Evou Kraftovou, která zde má od ledna letošního roku na starosti PR a produkci. Organizace Johan, která za projektem nádraží v pohybu stojí, bude mít příští rok dvacetileté výročí. Dům je nedávno zrekonstruovaný, kdo si pamatuje stav před rokem 2015, musí být okouzlen. Působí jako z jiného světa. Nebo spíš jako sebevědomý evropský kulturní prostor. Johan začal směřovat své aktivity k nádraží už roku 2000. Budova se z majetku Českých drah dostala dražbou do soukromých rukou a naštěstí i nový majitel chtěl s Johanem spolupracovat. Pak se podařilo získat peníze ze strukturálních fondů Evropské unie a za finanční spoluúčasti majitele objekt zrekonstruovat. Rekonstrukce byla hotova za osm měsíců a v září 2015 se otevíralo.

„Je na tom hrozně hezké, že sny se plní, je důležitá trpělivost. Johan svoji činnost dlouho směřoval k tomu domu a začal ho vnímat jako svoji scénu, ale řadu let to byla chátrající budova. Tím, že se o ni takovou dobu staral a vytvářel z ní kulturní scénu, bylo snazší vyjednat s drahami, a pak se současným majitelem, aby tady vznikla kulturní scéna.“ Vypráví nadšeně Eva Kraftová. Hala, která je kulturní památkou, byla upravena do původní secesí ovlivněné podoby z roku 1904. Například dlaždičky vytvořila malá keramická dílna jako věrnou repliku těch původních. Zbytek budovy je podřízen požadavkům na provoz moderního multifunkčního centra. Srdcem prostoru je divadelní sál s více než stovkou míst při klasické úpravě s elevací. Když jsme jím po rozhovoru procházeli, jeviště bylo obklopené sítěmi a připravovalo se na přelety dronů v rámci představení Internet věcí.

Základní produkční tým tvoří sedm lidí, z nichž jeden pracuje na plný, ostatní na částečný úvazek, a další externí spolupracovníci. Důležitou součástí je Dramacentrum JOHAN, které pořádá kurzy dramatické výchovy pro všechny věkové kategorie. Mimo jiné má také vlastní improvizační tým. Jedním z nových formátů jsou improzápasy, soutěže týmů v divadelní improvizaci. Dále se tu konají občanské debaty, literární čtení a malé hudební události. Výstavy v kavárně a v hale. Umělecké rezidence, umožňující vytvářet představení na míru prostoru. Podporují a propagují tu amatérské divadlo, Johan pořádá soutěžní přehlídky pro Plzeňský a Karlovarský kraj. Některá představení, která v rámci přehlídek vzniknou, se tu hrají. „Třeba divadelní skupina Rámus, která hraje alternativní loutkové divadlo pro děti i dospělé, má představení V Prdeli, inspirované příběhem Aladina, jak to špatně dopadne, když má někdo možnost přát si a neumí to.“ Popisuje Eva jedno představení z prosincového programu a zdůrazňuje: „Ať už se tady děje cokoliv, vzdělávání je pořád klíčový cíl. Nejen, že z různých vzdělávacích struktur vznikají nové zajímavé věci, nové podněty a reflexe současné společnosti, ale zároveň je tam druhý úhel pohledu, že umění může vzdělávat člověka v jeho náhledu na to, co se děje.“

Johan je podporován především městskými a ministerskými granty, ale podporu získává i z dalších grantových systémů, nadací a fondů. Spolupracuje s neziskovkami, školami, komunitními centry v Plzni i jinde. Je napojen na mezinárodní sítě jako Trans Europe Halles (TEH) i tuzemské jako Asociace nezávislých divadel. Po rekonstrukci se Moving Station otevřely další možnosti působení. Ve výroční zprávě za rok 2016 přechod charakterizují takto: „Stojíme na začátku pomyslného mostu od kulturního undergroundu k regulérní a respektované plnohodnotné nezávislé scéně.“

Lenka Dolanová