Návsí je roztažené podél hlavní komunikace, bez nějakého jasného centra, s lesy všude okolo. U Uutěrek se vše točí okolo podomácky vytvářeného sítotisku, kterému se s nadšením věnují už šest let. „Jsme sítotisková dílna, založená svépomocí. Věci se snažíme dělat nízkonákladově, poctivě, s tím, že jsme rádi, když se objevují i chyby, co k tomu patří. Nemáme rádi, když klientům říkáme klienti, jsme rádi, když se s nimi skamarádíme, což se většinou děje.“ Říká na úvod Martin. Kromě sítotisku se Martin věnuje ilustrací knížek, grafice, animaci a pedagogické činnosti. Pavla maluje, kreslí, fotografuje, píše texty do knížek. Oba se inspirují prací na zahradě, prací dětí a s dětmi, místními historkami a okolím, světem umění.

Martin říká, že klienti alias kamarádi k nim přicházejí tak nějak sami: „Většinou za námi chodí podobně naladění lidé. Třeba kapely, co se snaží vydávat gramodesky, upravují si to třeba sami, já jim to pomáhám vytisknout, nařezat, slepit. Ten produkt je od začátku do konce dělaný na koleni.“ Takto spolupracují například s labelem Analog Freaks. Dlouhodobá a zásadní je spolupráce Uutěrek se slovenskou Stanicou, živým kulturním centrem, sídlícím na železniční zastávce Žilina – Záriečie. Zde je v současnosti umístěna sítotisková dílna, Martin sem pravidelně jezdí vyučovat tvůrčí kurzy, pro které vytváří různé pracovní listy a pomůcky, které mají v jeho podání podobu originálních miniděl. Na Slovensku spolupracují také například s Periférnými Centry, vesnickou kulturní organizací z Dúbravice u Banské Bystrice.

„Kdybychom to shrnuli, tak to budou služby – což znamená sítotisk, grafická práce, ilustrace, knihvazba, fotografie a dejme tomu pedagogická činnost.“ Vysvětluje Martin současný záběr Uutěrek a Pavla k tomu dodává: „Baví nás rukodělnost a pomalost v dílně, doma si zakládáme zahradu a celé je to v takovém přírodním rytmu. To si chceme udržet. Takže to vždy bude na nějaké úrovni, abychom přežili, ale aby nás to bavilo.“ Vedle „služebné“ činnosti se Uutěrky věnují vlastním projektům – např. autorským knihám (jako třeba Listování, Pavlin poetický vizuální esej propojující zahradničení a inspiraci sibiřským cestopisem Martina Ryšavého), sborníkům (KABINETbotanika je barvitá a rozmanitá tematická sbírka složená z příspěvků různých lidí), vydali básničky a říkadla z Jablunkovska (bojtky) či nejnověji loni Pidiskicák. Tisknou také na textil – trička, kapesníčky či tašky. Občas je někdo pozve, aby učili, jak dělat knižní vazbu, skládačky z papíru či vyšívanky. V současnosti by rádi vydali encyklopedii, která původně vznikala pro edukační dílny na žilinské Stanici. Jednotlivá hesla jsou zpracovaná v podobě komixu, v níž se o jednotlivých druzích umění baví cvrček, potkan a ještěrky. Knížka se má jmenovat (Ne)všední den pana Stana a ilustrace k encyklopedii prezentovali v předminulém roce třeba na výstavě v Týně nad Vltavou.

Nyní přemýšlejí o tom, přesunout sítotiskovou dílnu přímo do Návsí, což je možné díky vstřícnosti obce, která jejich aktivity podporuje i jinak. Martin vyzdobil ilustracemi zdejší základní školu, Pavla třeba fotografovala školkové děti. Nedávno dostali zadání udělat návrhy pro podchod v Návsí. Pavla se směje, že fungují „jako takový okrašlovací spolek.“ Martin se domnívá, že spolupráce se daří tak dobře proto, že „se to snažíme dělat tak nějak obyčejně a ono to asi funguje.“

Lenka Dolanová