Kavárenské kuloáry se často stávaly jakýmsi druhým domovem pro některé z nejpřednějších myslitelů a umělců moderní doby, a je báječné vidět, že tato tradice je kultivována i nadále, v dnešním digitalizovaném 21. století. Jednou z iniciativ, která se snaží tento tradiční evropský fenomén revitalizovat, je festival Kavárny Naživo. Projekt byl založen před čtyřmi lety v Praze, a jeho cílem je „navrátit hudbu, poezii, divadlo a výstavy na místa, kam kdysi patřily naprosto přirozeně“ – tedy do kaváren. V jistém ohledu jsou to totiž právě ta místa, která drží a stmelují ideu sdíleného městského prostoru, který k  městské kultuře Evropy nedílně patří.
Podle zakladatelů je od samého počátku celý projekt „inspirovaný první republikou“, a jejím tepajícím kavárenským životem. Bylo to právě ve 20. a 30. letech, kdy kavárny, které lemovaly Národní třídu v Praze, tvořily samotné jádro kulturního života. Bylo to právě v podnicích, jako Café Slavie, Louvre, či Národní č. 13, kde se scházeli umělci, spisovatelé, vědci, a kdokoliv, kdo na pražské scéně něco znamenal, aby debatovali nad šálkem či půllitrem svého oblíbeného moku. Franz Kafka, bratři Čapkové, Jaroslav Seifert či Albert Einstein – ti všichni vyhlíželi z těchto míst širokými okny ven na ruch velkoměsta. Podle akademika Davida Vichnara, sloužili tyto kavárny jako „hlavní společenské podhoubí, ze kterého vzešla avantgarda“¹ skrze jejich kultivaci inkluzívní a mezioborové výměny názorů. V tomto ohledu fungovaly jako „vodiče sdílené energie“.
Festival Kavárny Naživo se odehrává každý říjen v mnoha českých městech, a od roku 2016 také v Drážďanech. V tom samém roce přivábil festival na 17 000 návštěvníků. Program samotný se převážně skládá z různých akcí, které se konají v kavárnách samotných – jde hlavně o přednášky, hudbu, divadlo, básnická vystoupení, workshopy a výstavy. Organizační tým také lidem umožňuje v různých kategoriích hlasovat pro svou nejoblíbenější kavárnu, personál, kávu, či interiér. Záměrem je „naplnit program akcemi, které dovedou místní lidi motivovat,“ říká Jakub Stejskal, jeden ze zakladatelů celého projektu, „a v podstatě jim přinést umění a kulturu až domů“.

Je to festival tvořen místními lidmi pro místní lidi, a program se tedy nutně liší město od města, kavárnu od kavárny. Součástí programu již byly například rozhovory se zajímavými osobnostmi, meditační workshopy, či informativní přednášky týmu Doktorů bez hranic, to vše okořeněné notnou dávkou hudby a performance. V Písku festival například uspořádal událost "Pletení s babičkami", která se snažila propojit mládež s místními seniory. Program je v tomto ohledu opravdu vytvářen vždy „zespoda”, s tím, že pražský tým pouze poskytuje koordinaci a technologické zázemí, jako například PR služby či webové stránky. Jednotlivé týmy v daných městech již mohou poskládat program dle vlastního uvážení. Existují pouze dvě podmínky: každé město musí vytvořit program aspoň na jeden týden, a také musí zorganizovat aspoň jednu akci v jiném městě. Propojování umělců a podniků v rámci regionu, i v zahraničí je tedy jedním z hlavních cílů celého projektu. Minulý rok se drážďanský program skládal zhruba z poloviny z českých umělců a přednášejících. “Jedním z hlavních témat Kaváren Naživo je umožňovat právě takovýto způsob výměny, a to nejen v České republice, ale také dále po Evropě,” říká Stejskal. Projekt se už teď rozrůstá i do dalších evropských měst, a Stockholm, Barcelona, i Berlín už jsou potvrzeny do programu na letošní rok.

I dnes je vidět, že si kavárenská scéna udržela svůj nenuceně subverzivní punc, a je zajímavé pozorovat, jakým způsobem se dovede politizovat. Není třeba chodit dál, než pro termín “pražská kavárna”, který se uchytil jako nálepka pro ty demografie, které jsou ve svých politických názorech kosmopolitní či společensky liberální. V tomto ohledu si kavárny ve svém přirozeném tíhnutí k propojování různých sociálních skupin dosud ponechaly svou pověst možných semenišť disentu, a to právě pro jejich přirozenou tendenci propojovat satirickou lehkovážnost s politickou uvědomělostí, erudovaný intelektualismus s hravou dekadencí. Zvláště v dnešní politické atmosféře je tedy skvělé vidět, že evropským kavárnám se i nadále daří.

Vít Bohal

1. Louis Armand, ed., Abolishing Prague (Litteraria Pragensia Books: Praha, 2014).