Chomutovem lidé spíše projíždí nebo ho rovnou objíždějí na cestě do nedalekých Krušných hor, které se naopak v posledních letech stávají oblíbeným cílem výletníků. Okolní pochmurná, průmyslem poznamenaná a dosud vylidněná krajina, jejíž lesy se znovu zelenají, má nesporné kouzlo. Jednoho večera na konci července jsme se sešli s Petrem Karáskem, zakládajícím členem chomutovského spolku Kuprospěchu. Upravené historické centrum bylo vylidněné a prázdná byla i příjemná kavárna Café Rouge umístěná v domcích, těsně přiléhajících k presbytáři kostela Sv. Kateřiny.

Petr spolek zakládal s kamarádem z gymnázia, dnes tvoří jeho jádro asi deset lidí z různých oborů (produkce, pedagogika, žurnalistika, právo, manuální řemesla, sociální práce či reklama), kteří se rozhodli, na rozdíl od většiny svých vrstevníků, „své domovské město neopustit, pozitivně působit ve veřejném sektoru a přispět k řešení některých zdejších neduhů.“

Spolek chtěl od počátku přispět kulturními aktivitami k regeneraci města a okolí a zmírnit trend odlivu aktivních lidí z regionu. Zájem členů spolku o hudbu - ve spojení s blízkostí hranic - dal vzniknout festivalu Cumbajšpíl. „To bylo jedno z témat, že tu žijeme na hranicích a přišlo nám, že vztahy je dobré napravovat, ale ne nějak násilně. Začali jsme jezdit do Annanbergu, do Chemnitzu, seznámili jsme se s lidmi, oni přivezli kapely sem, my tam.“ Festival je vrcholnou akcí roku, má za sebou třináct ročníků.

Zlatou érou spolkových aktivit bylo osídlení zdevastovaného kina Evropa na chomutovském sídlišti Březinecká. Socialistické kino pro pět set diváků nebylo v době, kdy se ho spolku podařilo získat, v příliš dobrém stavu. „V době, kdy jsme o kino zažádali, bylo zaprášené, ale všechno tam bylo – voda, elektřina, okna. Jednání trvala tenkrát asi rok a půl, možná dva roky, než to klaplo, že nám ho dají do dlouhodobějšího pronájmu. Bohužel se o něj mezitím moc nestarali, je to tam takové území nikoho. V momentě, kdy se podepsaly smlouvy, bylo kino už v poměrně dezolátním stavu. Začali jsme tím, že jsme vyvezli bordel, osm velkých kontejnerů. Každé volné odpoledne jsme tam trávili.“ Díky nadšení mladých organizátorů se zde tři roky úspěšně dařilo provozovat hudební a volnočasový klub. Kromě třech pódií, zkušeben a hudebního studia zde byla dílna pro opravu jízdních kol, vybavení pro sítotisk, zastřešená skaterampa, stěny kina se proměnily v legální graffiti plochu. Nynější kavárník z Café Rouge Honza v kině coby průkopník free techno scény v regionu pořádal koncerty, kam jezdili lidé z celé republiky. Postupem času bylo nutné pomýšlet na zásadnější opravy budovy, spolek si proto nechal vypracovat projektová dokumentace a vyhledával grantové příležitosti. „Přesně, když jsme se dostali do tohoto bodu, přišla okamžitá výpověď nájemní smlouvy.“ V roce 2009 byl projekt ze strany města ukončen. Kino pak zase chátralo, až se dostalo do stavu, kdy jej bylo nutné strhnout.

Právě nedostatek podpory ze strany městského zastupitelstva je hlavní brzdou aktivit spolku, problémem je získat povolení i k jednorázové akci. Letos je tak po třinácti letech ohrožena existence festivalu Cumbajšpíl. Začínal v městském parku, jeden ročník proběhl v opuštěných městských lázních, další monumentální budově z doby socialismu, kousek od centra města. „Celé ty lázně jsme si prosadili, což byl zázrak a pro mě jedna z nejlepších věcí, kterou jsme pořádali. Barák je obrovský, skýtá spoustu zákoutí. Nebyl zjevný důvod, aby to nepokračovalo, ale samozřejmě už to další rok nešlo.“ Poté se festival přesunul na chomutovské nádraží, jehož hlavní budova je ale letos v rekonstrukci. „Zkoušeli jsme opět jednat s radnicí, ale bezvýsledně.“

Nedílnou součástí aktivit spolku je sociální tématika. Lidé ve zdejším sudetském kraji k místu často nemají domovský vztah, trpí nedostatkem pracovních příležitostí, dlouhodobě neřešená je problematika vyloučených lokalit. Kuprospěchu se proto věnují dětem ze sídlišť, pro mladé pořádají skateboardové závody či výměny mládeže ve spolupráci měst Chomutova a Chemnitze. Tradiční Noc venku se solidárním přespáním na ulici se dotýká problematiky bezdomovectví. V rámci cyklojízd spolek propaguje udržitelný způsob dopravy. Organizuje také vzdělávací projekty pro školy zaměřené na životní prostředí.

Petr si posteskl, že Chomutov v jistém smyslu propásl příležitost. „Když jsme začínali, sledovali jsme trendy ze zahraničí a snažili je přivézt sem, tím pádem jsme byli ve spoustě věcí hodně napřed. Třeba s mapováním normalizačního umění (projekt MOZAIKY) jsme začali již před deseti lety. Jezdili sem hardcorové kapely z celého světa. Dneska mi přijde, že i v mnohem menších městech, než je Chomutov, který má s venkovem asi sedmdesát tisíc obyvatel, je víc aktivit. Vystupování zastupitelstva proti nám se dostalo do osobní roviny. Nám by bohatě stačilo, kdyby nám neházeli klacky pod nohy.“ Sen mít vlastní prostor sice již opustili, ale pořád je spousta míst, které by rádi oživili alespoň krátkodobě. Navzdory dlouhodobé nepřízni ze strany města se daří najít energii na několik pravidelných akcí. „Vždy se snažíme najít nějaké zvláštní místo, kde to udělat, aby to bylo něčím speciální, i pro nás, abychom se tím potěšili.“ V červnu oživili zahradu vily, která patřila chomutovské židovské rodině: „Do oken padající vily jsme nainstalovali siluety manželů Goldmannových, bylo to i s výstavou v rozpadajícím se altánku. To je prototyp akcí, které se teď snažíme dělat.“

Lenka Dolanová