Josef Moucha: Plasy 1981

Příklad fotoalba značky TORST

Classification

ArchivePresentation

Artist

Josef Moucha

Project

9x9Hermit Foundation

(Apologies, translation in progress.)

Pramen jedné vášně

Rozumí se, že torstovská část mé knihovny sleduje obě fotografické řady: monografie s emblémem Fototorst a jednotlivé díly cyklu Josef Sudek: Okno mého ateliéru, Portréty, Zátiší, Reklama a Prales Mionší. Prvořadým přínosem je samo sebou mapování minulosti i soudobého dění v jednom z nejdůležitějších oborů české kultury. Cením si nicméně i toho, že edice nejsou v rámci ustálených souřadnic necitlivé k nezbytným výjimkám. Mezi průřezovými monografiemi Fototorstu vyšel například Totaleinsatz Zdeňka Tmeje. Koncentrace k tomuto tématu má světový význam, neboť dotyčný fenomén vedení války nikdo jiný systematicky nefotografoval. Vedle uměnovědné předmluvy Anny Fárové o autorovi a jeho vynikající práci byla zařazena studie historika Tomáše Jelínka, sledující souvislosti obecných dějin. Vše je přeloženo do povinné angličtiny a stylově i do němčiny. Jestli snad někoho napadne, že takto koncipovaná a polygraficky zdařilá knížka o 87 reprodukcích je jasná trefa do divácké poptávky, bude na omylu. Původní náklad se prodává devátým rokem.

Zde se hodí připomenout výchozí vydavatelský podnět: podnikání Viktora Stoilova začalo tím, že publikoval šedesátku vlastních fotografických portrétů českých a slovenských spisovatelů z let 1988 až 1990. Bez osobního zájmu by sotva dával dohromady i sudkovskou knižnici. Zase by se mohlo zdát, jak se budou muzea předhánět, kterému se častěji poštěstí státní fondy publikovat. A zase omyl.

Náběhy k mytizaci

Album Plasy 1981 patří k titulům, které TORST nabízí mimo řady. Dobře ilustruje nezastupitelnost nepříliš komerčních počinů. Na první pohled vypadá jako velkoryse vypravený katalog pomalu už tři dekády staré kolektivní výstavy, uspořádané historičkou fotografie Annou Fárovou. Ve skutečnosti se jedná o výpravu do historie kulturního dění na pomezí oficiálního a neoficiálního provozu.

Název knihy kombinuje místopis s datací: právě v zapadlé západočeské vísce Plasy se totiž začátkem podzimu 1981 uskutečnila zvláštní přehlídka 9 & 9. Proč tam? Anna Fárová byla, jak je kdekomu notoricky známo, v nepřízni komunistického aparátu. Proskribovaná autorka v jiném torstovském svazku, totiž v pamětech _A pásly by se tam ovce..., vysvětluje prapůvod ústrků stran StB. Stručně shrnuto: odmítla v padesátých letech donášet a posléze signovala Chartu 77.

Neexistuje asi představa, kolik poutníků cisterciácký klášter navštívilo kvůli instalaci 9 & 9. Večer po vernisáži nás zůstalo na místě nepřehledně dost. „Byla to pro mne velkolepá záležitost,“ líčila Anna Fárová o řadu let později své Plasy 1981. Ty, které jsem zmeškal. Osobně jsem jel stopem, zdržel se a exponáty prohlížel až ve svitu voskovice. „Jako bych se stala dirigentem skladby orchestru, kde každý jednotlivý fotograf hrál svůj part. Ty party, rozdělené mezi osmnáct lidí, byly dané tím, jak jsem tou dobou pořád zkoumala, kde to žiji a s kým... Mojí ústřední otázkou bylo, v jakém čase a v jakém prostoru se nacházím... Myslela jsem na mentalitu Haškovu a Kafkovu a mezi těmito dvěma extrémy se měla výstava 9 & 9 pohybovat.“

Každý fotograf se vyjádřil na osobní téma, buď řadou fotografií nebo telegraficky. „Celek vynikl,“ bilancovala Fárová, „teprve když jsme v Plasích těch asi 1100 fotografií nainstalovali.“

Šlo o náročnou akci, při níž se vše odbývalo na koleně. Aby u toho byl, přijel Marc Riboud, tehdejší prezident agentury Magnum Photos: „Viděl, jak se koncept postupně uskutečňuje a byl tak nadšen, že přesvědčil francouzské přátele, aby přijeli na vernisáž, ba dokonce, aby nás finančně podpořili,“ vzpomínala neméně nadšeně Fárová. K její radosti se dostavily hvězdy kulturního nebe: přítel Henri Cartier-Bresson s partnerkou, fotografkou Martine Franck, spisovatel Hervé Guibert, jinak komentátor Le Monde, kritik Christian Caujolle, spolupracující s periodikem Libération a agenturou Vu, muzikolog Philipe Conrad, významná francouzská spisovatelka Anne Philipe, manželka Gérard Philipe, známá pařížská galeristka Agathe Gaillard a Sue Davies, ředitelka londýnské Photographer's Gallery... „Ti všichni se zúčastnili,“ pointovala protagonistka vyprávění, „aby podpořili dobrou věc a české fotografy, aby dali najevo přátelství i blízkost světové a české kultury.“

Anna Fárová se k důležité akci vrátila albem, jemuž vtiskla mnohem střízlivější ráz, než shora citovaným výrokům. Nakladatel Stoilov ji stačil potěšit také svazkem jejích nejdůležitějších článků Dvě tváře. Plasy 1981 přinášejí vedle historických textů od Anny Fárové (1928–2010) loňské vzpomínání kurátorčina francouzského kolegy Christiana Caujollea. Má subjektivní ladění a nepokouší se o zařazení podniku 9 & 9 do širších souvislostí českého umění. Závěr knížky je ponechán dobovým recenzím z francouzského i českého tisku a odpovědím vystavujících na otázku, co pro ně Plasy znamenaly. Kurátorka se jich takto ptala s ročním odstupem. Exponáty reprodukuje spolu se snímky instalace a vernisáže. (Dokumentaci signovala i slavná jména Henri Cartier-Bresson a Marc Riboud.)

Nadosobní rezonance

Přehlídka v cisterciáckém klášteře v Plasích patří k nejvýznamnějším kulturním výstupům za sovětské okupace. Kurátorka rekapitulovala výstavy osmnácti bývalých studentů a přátel. Nad to přizvala tři hosty. Pro některé vystavující to byl vrchol kariéry, jiní vydali nepominutelné monografie. Za ty druhé alespoň pětici osobností příznačně reprezentující humanistický dokument: Iren Stehli, Dušan Pálka, Jindřich Štreit, Bohdan Holomíček a Pavel Štecha. Plasy 1981 představují také několik konceptualistů. K jejich chvále budiž řečeno, že sofistikovanost nepřehnali natolik, aby se na jejich fotky nedalo koukat. Patrně nejznámějšími z nich jsou Dušan Šimánek a Bořivoj Hořínek.

Na podzim 2007 uspořádali studenti Pavel Vančát a Jan Freiberg přehlídku Fotografie 70. let v ČSR. Plánovaný katalog nevyšel, takže zapadlo, co měli na mysli, když proklamovali „raketový nástup [...] generace absolventů FAMU, kterou Anna Fárová představila na konci 70. let na výstavách v Činoherním klubu“. Kurátorské tiskové komuniké dokládá, jak příslušnou kapitolu naší fotografie představovali médiím ještě nedávno lidé, kteří ji nastudovali ex post. Už proto je poslední obrazová zpráva o životě a díle Anny Fárové přínosem. Jakkoli v roce následujícím Plasy vyšel katalog 9 & 9, zůstává řečnickou otázkou, kolik kusů ho bylo a kolik se jich podařilo pokoutně rozšířit... Zkrátka teprve nyní si každý může uvědomit, kdo se skutečně prosadil a vyvíjel a kdo byl zaknihován jen proto, aby byly Plasy 1981 kompletní. Ony údajně raketové starty kariér spřízněnců z okruhu Anny Fárové jsem v osmdesátých letech jaksi nepostřehl. I když od roku 1981 nezapadli ani zdaleka všichni tímto článkem nejmenovaní, za mnohem významnější pokládám, že proti režimu povstala nekonečně širší fronta fotografujících než ta jedenadvacítka, pravidelně se scházející na chodbě Činoherního klubu.

Propaganda mívala v sedmdesátých a osmdesátých letech frekvenci přebujelé reklamy. Výstavní prostory simulované v předsálích různých kin a kulturních středisek ovšem sloužívaly o to usilovněji něčemu jinému než oficialitám. Komisaři a komisařky, jak byli tehdy bolševicky titulováni, vycházeli médiu fotografie vstříc soustavně. A spřízněné duše se činily také v mnoha jiných zemích, nejen v Čechách, na Moravě, ve Slezsku či na Slovensku. Nicméně Anna Fárová dokázala předvést cykly výstav dvou divadelních sezón naráz. Za ten zářez v pažbě budiž ještě jednou pochválena!

Josef Moucha

Editor: Viktor Stoilov, Praha, Torst 2009, 240 stran černobílých reprodukcí, tvrdá vazba formátu: 215 x 215 mm.

Texty: Anna Fárová, Christian Caujolle, Hervé Guibert, Agathe Gaillard.

Grafická úprava: Joska Skalník.
ISBN: 978-80-7215-376-3

Text by napsán a vyšel v časopise Babylon č. 9 v roce 2010


Josef Moucha (nar. 1956 v Hradci Králové) je český fotograf, teoretik fotografie, novinář a spisovatel. Studoval filmovou žurnalistiku a periodický tisk na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze (absolvoval 1980). Během studií začal vystavovat vlastní fotografie a publikovat články o fotografii. V roce 1991 spoluzaložil galerii Pražský dům fotografie. V letech 1990 - 1995 byl redaktorem Revue Fotografie, posléze pololetníku Fotograf (2002-2007). V současnosti působí ve svobodném povolání. Jako novinář pravidelně přispívá do A2 kulturního týdeníku a časopisů Host, Ateliér. Knižně publikoval s kolektivem autorů titul Alternativní kultura - Příběh české společnosti 1945-1989 (2001), řadou kapitol přispěl do katalogu Fotogenie identity - Paměť české fotografie (2006). Samostatně vydal eseje o historii fotografie a technických obrazech Zážitek arény (2004) a novelu Mimochodem (2004). Je autorem monografií o fotografiích secesního malíře Alfonse Muchy (2005), o portrétech Františka Drtikola (2007) či o fotografické tvorbě Evy Fukové (2007) a celoživotní práci dokumentaristů Jana Lukase (2003) a Jiřího Hankeho (2008).

Related articles

The 9x9 Exhibition: Plasy Monastery