Poslední den výstavy, ve čtvrtek 30. října, máte mimořádnou možnost se setkat s autorem výstavy Davidem Millerem a kurátorkou Clio E. Bugel v otevírací době galerie od 13 do 18h.
Solovo světlo aneb zářící duše temnoty
Výstava fotografií Davida Millera Sol’s Light je prostorem experimentu pro zkoumání světla a uplývání času. Je pomyslným archívem záznamů jak obecných, tak velice osobních věcí. Miller se tím vyslovuje k tématu „vidět a věřit“, rámujícímu Festival Fotograf #4 prostřednictvím pocty oběma zmíněným fenoménům.
Jeho série portrétů otce je velmi enigmatická: v prvních zachycuje jeho podobu naživu, druhý – záhadnější – zachycuje jeho podobu po smrti. Magie první podobizny spočívá v tom, že postava je obrácena k pozorovateli zády, tvář se odráží v zrcadle, ale její výraz nerozpoznáme. U druhého portrétu hlína na otcově náhrobku připomíná hvězdnou oblohu.
Třetí záhadu představuje seznam jmen, která autorův otec používal, a která jsou zaznamenána synovým rukopisem. Je to další pokus o zpřítomnění postavy otce, o dotek, byť letmý, jeho výjimečnosti.
Nejde o to, zabývat se otázkou, kým vlastně „Sol“ byl. Práce Davida Millera není ztělesněním takového hledání. Předkládá divákovi svoji vlastní představu, složenou z několika stínů a ostrých hranic možnosti výkladu. Miller portrétoval svého otce a odkazuje také na titul knihy Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího. Pro diváka zůstává tato stopa, kterou po sobě Sol zanechává, dvojnásob zastřená. Jen sám autor fotografie ví, že inspirací byla tato kniha a že mu tato kniha připomíná otcovu existenci, protože jediné, co vidíme, je našedlý obdélník.
Série portrétů se Solovým obličejem je zachycena v kontaktních kopiích bez chemického zpracování a připomíná techniku používanou ke konci 19. století. První vyobrazení v sérii, nejvíce dovršené ze všech, časem postupně mizí, protože je nepřetržitě vystaveno světlu. Poslední nenese téměř žádný otisk, kromě něčeho, co připomíná tmavý okraj, kam přeci jen proniklo trochu světla. Otcova přítomnost postupně mizí a stává se čím dál osobnější. Ke konci (synova života) se zachová pouze v paměti syna.
Čas ve fotografii není ani představa, ani metafora, ale velice konkrétní zdroj. Podoba přímé kontaktní kopie fotografického obrazu obecně závisí na tom, jak dlouho je citlivá vrstva vystavena světlu. Gumováním fotografického papíru vznikne na každém listě v sérii jiný obraz. Gumováním, provedeným během osvitu, vznikají nové obrazy, stíny nebo kontury. Podobná metoda aplikovaná na předměty, na dobu expozice, ustálení (nebo neustálení) snímku atd. tvoří druhou část prezentace.
V Millerově vzpomínce na otce je smrt kontrapunktem řady ‘živých’ děl sestávajících ze sledu obrazů, procházejícího neustálou proměnou: vznikají jako přímý otisk vystavením světlu. Nebyl použit chemický proces. Fotografie nejsou ustáleny a nejsou ohraničeny – což je jeden z mnoha dalších způsobů fixování. Nanejvýš jsou oplachovány vodou nebo namáčeny do slaného roztoku, aby se zpomalil proces úplného ztmavnutí. Nejsou slavnostně vážné; jsou jistým druhem hry, do níž se lze zapojit: dotknout se jich, přesouvat je, nově uspořádat, ukrýt nebo odhalit… Možná právě to jsou obrazy, které naznačují Millerovu přítomnost – živé a tedy nestálé přítomnosti, relativně předvídatelné, a přesto náhodné a překvapující.
David Miller provází poetickým, paradoxním a přemýšlivým konceptem fotografie své obrazy až do okamžiku jejich úplného zmizení. Nedorozumění a stereotypy reality a vyobrazení se v prezentaci každou chvíli vyvracejí. Co vlastně vyjadřuje obraz, o kterém víme, že existoval, ale není vidět? A co ty, o kterých ani nevíme, že existovaly, protože jediné, co vidíme, je tmavý list papíru?
Sol’s Light je rozpracovaná instalace v procesu. Její podoba je každý den jiná, podle toho, jak se v průběhu dne mění světlo, a podle toho, jak objekty na papír vrhají stíny. Dokončená bude, až vyprší doba, po kterou má být vystavena světlu i veřejnosti. Poslední den výstavy bude posledním dnem završení rozsáhlejšího uměleckého díla. Miller se rozhodl zasahovat do celého procesu jen minimálně, s vědomím, že výsledkem výstavy je částečné nebo úplné zmizení obrazu. Dílo bude pohlceno temnotou, nicméně budeme vědět, že na začátku, předtím, než je světlo překrylo stíny, byly obrazy všude.
–Clio E. Bugel
David Miller je kanadský umělec, který pochází z Montrealu. Studoval obor média a experimentální filmové umění na Sheridan College, umění a historii umění na Nova Scotia College of Art and Design (BFA); umění a veřejný prostor na Simon Fraser University’s Institute for Contemporary Art a dokončil postgraduální výzkum na Emily Carr University of Art + Design (MAA). V současné době žije a pracuje v Lethbridge v kanadské provincii Alberta.
Ve svém díle se zabývá nezobrazitelným, existujícím a nepřítomným, vztahem, který technický obraz ustavuje mezi zjevným (tím, co se objeví) a nenávratným (tím, co zmizí). Jeho uměleckou metodou je vytrvalé zkoumání povahy a realizace samotné fotografie.
Mezi jeho významné výstavy patří Das Spydermann v galerii L.A.C.E. v Los Angeles; Small World , v Stadtmuseum v německém Münsteru; Execution v galerii W139 v Amsterdamu v Nizozemí; Markado v Centro de la Imagen v Mexiku a Collecting Shadows v PlugIn ICA ve Winnipegu.
Miller získal v roce 2014 Duke and Duchess of York Prize in Photography (Cenu vévody a vévodkyně z Yorku za fotografii), kterou každoročně uděluje Kanadská umělecká rada jako uznání znamenitosti a mimořádných výsledků ve fotografickém umění.
Výstava se koná v rámci Festivalu Fotograf #4 – “vidět a věřit”.
Zvláštní poděkování za podporu: FOMA BOHEMIA spol. s r.o. - výrobce fotomateriálů. (The artist wishes to acknowledge the support of the Alberta Foundation for the Arts and the generosity of FOMA, manufacturer of traditional photographic materials.)
