školská 28

komunikační
prostor

Toto je archivní stránka ukončeného projektu z roku 2016.
This is an archived web site for a project that ended in 2016.
 

V nepřítomnosti

Main Gallery

V nepřítomnosti

Patricia Bentancur
Kurátorka: Clio E. Bugel
13.11.3.12.
Thu 12.11. - 18:00

Podle zákona nesmí být ve většině států nikdo souzen v nepřítomnosti. Také se říká, že mlčení znamená souhlas. To znamená, že soud nesmí probíhat v nepřítomnosti obžalovaného, protože by se nemohl hájit. Ve skutečnosti ovšem všechno, co si myslíme o lidech, aniž bychom jim dali možnost se k tomu vyjádřit, je subjektivní a do určité míry povrchní. Posuzujeme lidi na základě toho, co vidíme. Podle toho co vyvozujeme z toho, co vidíme, a toho, co víme, nebo jsme se dozvěděli za jiných okolností a na základě předchozí zkušenosti. Zkušenosti, která je třeba podobná, ale nevyhnutelně odlišná. Chceme-li opravdu jiného člověka poznat, musíme s ním rozmlouvat a přiblížit se k němu. A k tomu je třeba se vzdát čisté subjektivity, zbavit se na chvíli našich jistot, úsudků a předsudků. Výstava In the Absence je právě o takových míněních, stereotypech a osobních rozporech, které mají rezonanci i ve společenské sféře.

Patricia Bentancur tématizuje ve své práci obavy, které jsou zdánlivě velice osobní, dokonce banální. Její přístup není ani zatěžkaný, ani nezávazný a formálně se může její práce vlastně zdát příliš úhledná a estetizující. Fotografie i videa jsou formálně bezchybná - ručně tkaná hedvábná plátna jsou pojednaná zlatem na bavlněném papíru. Také objekty zhotovené z lidských vlasů a bronzových a zlatých vláken působí přitažlivě, a vzhledem ke své zjevné a obsesivní spojitosti s estetickým velmi precizně. Proto výstava V nepřítomnosti vyžaduje od diváka dostatek času a trpělivosti. Objekty a obrazy aspirují na vizuální vnější dokonalost, ale opakuje se zde řada motivů banalit, situací a každodenních jevů, které v okamžiku, kdy jsou vytrženy ze zažitého kontextu, ztrácejí nádech triviálnosti a nesou intenzivní symbolický náboj a silnou společnou souvstažnost.

Výstava V nepřítomnosti také používá stereotypy lásky, zejména milostných potřeb žen viděných z perspektivy maximálně sexistického a zakořeněného výlučného postavení. Perspektivy, kterou jsou nahlíženy jako křehké, rozporuplné a nevypočitatelné bytosti. Dobrým příkladem v tomto ohledu je seznam v díle „Věci, které musíš udělat, abych byla šťastná“. Autorka zde nabízí vyčerpávající výčet absurdních, dětinských a neurotických nároků, které ženy mohou vznášet vůči mužům a jejichž platnost je narušena pomocí vžitého byrokratického způsobu: velkými písmeny je přes celý drobně tištěný text napsáno „MILUJ MĚ“.

Na videu “bez názvu”, vidíme dvě dívky, vlastně pouze jejich stíny, jak hrají tleskanou a zpívají přitom andělskými hlasy a tisíci způsoby o lásce a nenávisti, způsobené láskou a nenávistí. Video působí ve stejném kódu: dívky říkají, že milují způsob, jakým nenávidí a nenávidí způsob, jakým milují, a jiné variace na stejnou frázi, pronášené s dětinským, poloneutrálním tónem, kterými děti zpívají písničky v jazyku, který neznají. Tak jako ve hře bez významu nebo jakoby se bezděčně učily „být ženou“ takovým způsobem, že opakují a přijímají stereotyp hysterické ženy, která neví, co chce, a žije silnými emocemi lásky i nenávisti zároveň.

Konverzace zachycuje hru oblíbenou mezi chlapci a děvčaty někdy před třiceti lety, v době kdy dráty měly ještě pro komunikaci na dálku zásadní význam.

Člověka může znovu napadnout nesmyslný seznam těch nejvíce překonaných – a přesto stále živých – forem, které patriarchát považuje za charakteristické femininní rysy: pověrčivost, zvědavost nebo míchání se do cizích záležitostí. Zajímavé je, že v patriarchální verzi takové „nedostatky“, jako je fetišismus a špehování, zasahování do soukromí a jiné zlozvyky nejsou považovány za maskulinní.

Výstava V nepřítomnosti není stále dokončena. Soubor prací na této výstavě se postupem času zmnohonásobil, přetvořil a přeformuloval, ale zůstává variacemi na stejné téma. V každé nové fázi, na každém novém místě získává výstava V nepřítomnosti nové významové kontexty. A přestože Bentancur nekoncipuje svoji práci jako genderově pojatou výstavu – ve skutečnosti takovou nálepku odmítá – významná část zdůrazňuje femininní stereotypy. Těmi v nepřítomnosti nastiňuje také komplementární a maskulinní stereotypy, logicky potřebné ke konstrukci struktury stereotypu. Ale jakékoliv upřednostňování estetiky obrazu a banality objektů výstava ve skutečnosti s taktem a subtilně popírá.

Clio E.Bugel

Patricia Bentancur (žije a pracuje v Montevideu v Uruguayi) je umělkyně a kurátorka, studovala Fakultu architektury v Montevideu, Vysokou školou architektury v Madridu a New York University. V rámci výzkumného Fulbrightova akademického programu se specializovala na architekturu a současné umění a prováděla výzkum v Guggenheim Museum, Media Arts Center a New Museum of Contemporary Art v New Yorku. Jako umělkyně působila v Atlantic Center for the Arts / ACA-USA. Často vystavuje, mimo jiné na Southern Latitude - Film Makers Cooperative, New York, byla vybrána k účasti na FIVA_Festival Internacional de video Arte_Argentina a Festival Internacional de Cine eXperimental-DOBRA (Rio de Janeiro) v Brazílii; the Jordan National Gallery (Amman); the Cervantes Institute (Berlín); Matadero (Madrid); Rostrum (Malmö); the Museum of Modern Art (Bogota); Dello Scompiglio (Lucca); MUVIM/the Image Museum (Valencia); Tegen2 (Stockholm); the Arts Centre (Seville); the Contemporary Culture Centre, CCCB, the Museum of Contemporary Art, MACBA a Caixa Forum (Barcelona), a the Wilfredo Lam Centre (Cuba). Byla pozvána do biennale: Mercosur; New Media (Chile); Havana (Cuba); Ibero-American (Mexico); Belfort (France); JAFRE (Spain); Electronic Arts (France), a the New Media Biennial (Peru).

Výstava Patricie Bentancur v Čechách je podpořena Ministerstvem kultury Uruguaye (Fondos Concursables, MEC).

Pobyt umělkyně v Čechách je podpořen nadací Agosto Foundation.

In the Absence

Main Gallery

In the Absence

Patricia Bentancur
Curated by: Clio E. Bugel
13.11.3.12.
Thu 12.11. - 18:00

Shades between Beauty and Cliché
On In the Absence, an exhibition by Patricia Bentancur

The law in most countries says that no one shall be judged in absentia. It is also said that silence is consent, which also explains the ban on trials without the presence of the accused, who cannot defend him- or herself if absent where he or she is being tried. In fact, what we think and believe and judge regarding people without giving them the chance to express themselves is subjective and, in a certain sense, also superficial. We judge people based on what we see, what we feel in view of what we see and what we know or have learned in other circumstances and previous experiences, perhaps similar, but inevitably different. To get to know another person, we have to interact with and relate to him or her. And to do that, we need to distance ourselves from pure subjectivity, set aside for a moment our certainties, judgments and personal prejudices. In the Absence deals with such beliefs, clichés and personal contradictions that, in each and every case, have a correlate in the collective sphere.

Patricia Bentancur showcases concerns that may seem merely personal, or even banal, in a tone that is neither grave nor altogether playful and in a wrapping that may, in principle, appear overly formal and aestheticist. In the Absence is an exhibition that requires time and patience. Time and patience to circulate among all the objects and images that to all appearances aspire to visual and external perfection and seem to be a series of commonplaces, situations and everyday occurrences but that, once removed from their contexts, shed their triviality and acquire a powerful symbolic charge, exposing, moreover, their strong collective resonance.

In the Absence also displays games and misunderstandings. One example is the untitled video in which two girls, whose shadows are all we see, play a classic clapping game and sing angelically and in a thousand ways about the love and hate caused by love and hate, operates according to this code. The girls say they love the way they hate, hate the way they love and other variations on the same phrase with that childish but semi-neutral tone that children adopt when they sing entire songs in languages they do not know. As in a meaningless game, or as if unwittingly learning to “be a woman”.

The Conversation, for its part, is a photograph depicting a game widespread among boys and girls from at least 30 years ago, when wires were still essential for communicating at a distance.

Once more, one might think of the nonsensical list the most obsolete – yet still living – form of patriarchy considers feminine characteristics: superstition and curiosity, or meddling in the affairs of others. The interesting thing is that the patriarchal version of these “defects” – such as fetishism and spying, manipulation of information and invasion of privacy, cyberharrassment and other present-day problems – are not considered masculine characteristics. And these are the not-so-obvious themes, the absent debates, that this exhibition showcases.

In the Absence is a work in progress. The collection of works that make up this exhibition has multiplied, been transformed and reformulated over time, and depending on the place where it is set. In each new phase, and in each new location, In the Absence acquires new levels of meaning. In Prague, the localization was done by adding to the exhibition a pink wall with the sentence about controlling oneself's emotions. It is a sign which is everywhere in public transport and which was very impressive for the artist, who comes from another place; one where no public sign, code or regulation would ever mention people's emotions.

Clio E. Bugel

--
Patricia Bentancur (lives and works in Montevideo, Uruguay) is an artist and curator who trained at the Faculty of Architecture of Montevideo, the Superior School of Architecture of Madrid and New York University. A researcher with the Fulbright Academic Program specializing in architecture and contemporary art, she conducted her research at the Guggenheim Museum, the Media Arts Center and the New Museum of Contemporary Art of New York. Associate Artist at the Atlantic Center for the Arts/ACA-USA. She exhibits widely, among other venues, at Southern Latitude - Film Makers Cooperative, New York; and was selected to take part in the FIVA_Festival Internacional de video Arte_Argentina and the Festival Internacional de Cine eXperimental-DOBRA (Rio de Janeiro) Brazil; the Jordan National Gallery (Amman); the Cervantes Institute (Berlin); Matadero (Madrid); Rostrum (Malmö); the Museum of Modern Art (Bogota); Dello Scompiglio (Lucca); MUVIM/the Image Museum (Valencia); Tegen2 (Stockholm); the Arts Centre (Seville); the Contemporary Culture Centre, CCCB, the Museum of Contemporary Art, MACBA and Caixa Forum (Barcelona), and the Wilfredo Lam Centre (Cuba). She has been invited to the following biennials: Mercosur; New Media (Chile); Havana (Cuba); Ibero-American (Mexico); Belfort (France); JAFRE (Spain); Electronic Arts (France), and the New Media Biennial (Peru).

Exhibition by Patricia Bentancur in the Czech Republic is supported by the Ministry of Culture of Uruguay.

Patricia Bentancur's stay in the Czech Republic is supported by the Agosto Foundation.