školská 28

Jan Šerých (*1972) absolvent AVU Praha v letech 1992-99 (ateliér Jiřího Lindovského, Michala Bielického a Vladimíra Skrepla) Šerých patří mezi důležité představitele mladé generace současného českého umění. Jeho práce v širokém spektru výrazových prostředků sahajících od malby a kresby přes instalaci až k videoprojekci navazují na konstruktivní a konceptuální tendence umění druhé poloviny 20. století. Spojuje je s nimi především jejich formální skladba. Za zdánlivě racionální konstrukcí je však zpravidla skrytý silný emocionální náboj, motivovaný skepsí k možnosti komunikace v současném světě. Obrací-li se autor k otázkám překladu mezi odlišnými prostředky sdělování jakými jsou digitální a analogová média či k problémům kódování, nechce tím zkoumat formální vlastnosti těchto oblastí, nýbrž k nim zaujmout kritický postoj.Ještě před několika lety se v obrazech Jana Šerých jednalo o iluzivnost plochy, komentující hardware současné masové kultury. Hardwarem jsou myšlena různá tlačítka, kterými jsou kulturní nabídky ovládány. V současnosti se autor zajímá spíš o samotný program, software současné kultury. Programy jsou vytvářeny za pomoci jazyka, příkazů, hesel. Šerých naznačuje, že všechny jednotlivé varianty současné kulturní nabídky vznikají ze stejného základu, s nímž je pouze různě kombinatoricky manipulováno. Základem je třeba „klasika“: BLACK SABBATH. Přesmyčkou či odstraněním některých nepotřebných znaků vznikne ABBA a znaky mohou být kombinovány zřejmě i jiným způsobem. Hesla fungují jako spouštěcí mechanismy asociací. V současné kulturní atmosféře očekáváme za většinou znaků rozehrání odkazů na nějakou kulturní vrstvu (komerce, móda apod.). Znaky fungují jako loga, která jsou špičkami ledovce. Za logem se okamžitě vynořuje kontext činící z nás buď spiklence nebo odpůrce. Šerých vnímá současnou realitu jako krajinu znaků a odkazů. Někdy nahrazuje plné znění hesla pouze zkratka. Zkrácená verze hesla vyznívá ještě spiklenečtěji a zasvěceněji. Jedná se např. pouze o písmena BS (BLACK SABBATH). Šerých stylizuje písmo tak, že může být zároveň čteno jako 85. Tato víceznačnost zvyšuje chuť úspěchu v případě zasvěcence, schopného „správného čtení“. Někdy ovšem i zasvěcenec ztroskotává. Autor sestavuje další znakové variace, např. BL či BLA. Heslo se neliší od běžného způsobu komunikace v současné pokročilé kultuře a přesto neuspějeme ve snaze o jeho dešifrování. Autor tímto způsobem komentuje současné kulturní kódování a odhaluje ho jako do značné míry bezobsažné. Kdykoliv může dojít k rozpadu a smíchání kódů, např. kvůli počítačovému viru. Fakt, že se autor zabývá především současným způsobem kódování kulturní nabídky, má samozřejmě vliv na „formu“ jeho výtvarného vyjádření. Zmínili jsme již odklon od iluzivnosti. Písmena jsou plochy, nálepky. Jejich rámcem je indiferentní prostor. Pokud se Šerých zabývá komplikovanější dimenzí než plochou, jde o prostor obrazovky. Prameny autorových konceptů jsou dvojí: fixy a počítače. Obojí představuje základní současná média. Kresebné koncepty autor uskutečňuje za pomoci geometricky organizovaných linií širokou stopou fixu.

Široký „zvýrazňovač“ není úplně krycí prostředek, proto při křížení linií dochází k novým barevným až prostorovým efektům. Kresby jsou spíše schématy, neboť zde je nosným prvkem linie a nikoli plocha. Kresby umělce jsou zjevně neestetické. Skici ke svým obrazům provádí autor v médiu počítačové grafiky. Nejedná se o její složité finesy ve smyslu pokročilé iluzivní grafiky počítačových her a jiných vizualizací, ale o základní možnosti nabízené programem a povahou přístroje. Na počítači vzniklé a povahou počítače ovlivněné kompozice autor přenáší za pomoci šablon na plátno. Šablona zajišťuje „objektivitu“ transferu; rukodělné provedení je „subjektivní“ odchylkou. Subjektivní vklad znamená jakési přátelství člověka a přístroje, vstup do komunikace s umělou inteligencí. Počítač je partnerem v dialogu. Šerých se tedy inspiruje současnou podobou komunikace, která se z prostředku stala cílem. Pohybujeme se v teritoriu abstrahovaného označování, využívajícího stále nových kódů. Nekonečné kombinování a generování hesel ze společného základu naznačuje plytkost prostoru kódování a označování. Je to však jednou z nejatraktivnějších her současné doby, tak proč si také nezahrát.

Autor anotace
Václav Hájek