Projekt "4 Směna", je konfrontací 3 absolventek VŠUP –
Anny Chmelové, Mileny Průžkové a Evy Sakuma.
4 směna na Český Rozhlas 3 Vltava
Nehledáme jedno společné téma, ale spojuje nás ambice vstupovat, ohledávat a vizualizovat "čtvrtou dimenzi", prostor za realitou. Technologické postupy, používané materiály a formy sdělení jsou velmi individuální. Pohybují se v širokém spektru vyjadřovacích prostředků, od plošného obrazu, fotografie, přes objekt k instalaci.
Nezpochybnitelným faktem, který nás spojuje, je podobná životní etapa. Čas, kdy práce vzniká, je vymezen díky mateřství, které prožíváme. 4 SMĚNA, lehce pejorativní název, pak celkem přesně vystihuje časoprostor, který máme k dispozici.
Anna Chmelová, Milena Průžková, Eva Sakuma
Nové malby Evy Sakuma "imitují "pracným způsobem provedení vizualitu plastických obrazů, které vytváří z plastových hadiček. Ty v sobě nesou kromě estetické hodnoty také ekologické poselství v zobrazených krajinách, portrétech nebo zátiších.
V malbě dochází postupně k posunu od pouhé "imitace" vlastního díla k nové interpretaci, k novému malířskému vyjádření. Portréty, krajiny jsou divákovi skryty za křehkou krajkou bodů, každý obraz vlastně kombinuje klasickou a konceptuálni malbu. Japonská zkušenost provází práci E.S. již několik let a ona sama ji přirozeně zpracovává ve své tvorbě.
"Místa, kde nejsou" 2005-2007
"Disjunkce" 2007
Prezentace se skládá ze 2 částí – manipulované fotografie s názvem " Místa, kde nejsou", instalované v prostoru galerie. Volně navazuje na instalaci "Dočasné interiéry" (Galerie Viaart, 2002). Pracuji s odrazem, stínem, s hranicí existence mé i mých bližních. Pokládám si otázku: Kde Vás nacházím, kde se dotýkáme, setkáváme?
Co je konkrétnější – my, místo, odraz?
Co je skutečnější –hmatatelné nebo virtuální?
Druhou částí je instalace – lineární kresba v prostoru s názvem "Disjunkce". Zabývá se tématem ztráty, odpojení, narušení (–zbavení svátosti–) a podvědomé touhy po navrácení do počátečního klidu.
Materiál: lano, plexisklo, fotografie.
"Vzpomněl si na známý mýtus z Platonova Symposia: lidé byli nejdříve hermafrodité a Bůh je rozpoltil na dvě půlky, které od té doby bloudí světem a hledají se. Láska je touha po ztracené půli nás samých."
Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí
Portréty květin
Výšivka skleněnými perličkami na lněném plátně (27x27cm)
Portrétuji květiny, které mám doma, se kterými žiji, o které pečuji a ony mi kvetou - orchideje, kávovník, lilii, sterlitzii. Poslední dobou má tvorba vychází z přírody, ta je pro mě nekonečnou zásobárnou tvarem a materiálem dokonalých a přitom plně funkčních forem. Portréty květin se pomalým procesem zhotovováním výšivky mění v jakési symboly - "Mony". "Mon" je v Japonsku rodový znak – stylizovaný a nezřídka nesoucí rostlinnou formu – např. vistárie, pivoňka...
