Mimořádně otevřeno i v neděli 18. května od 11 do 17h
Marian Palla: Jak vzniká výstavaMarian Palla: How the artist works
Ještě do 30. dubna máte možnost sledovat téměř online přenos vzniku výstavy Mariany Pally. Obrazy za cenu uvedenou na obrazech je možné zamlouvat na naší e-mailové adrese v okamžiku zveřejnění na webových stránkách. Štastným kupcům budou obrazy předány s autorským věnováním po skončení výstavy. Kup teď!Up until April 30, you can follow the progress of Marian Palla’s exhibition online. You can place a purchase bid for the price displayed on any painting the moment it appears online, by sending your e-mail address. The lucky buyer can take possession of their painting at the end of the exhibtion. Supplies are limited, so act now!
Jak vzniká výstava...How the artist works...
Výstavou v galerii Školská 28 je završen poslední projekt brněnského umělce Mariana Pally. Výstava sestává ze dvou desítek zdánlivě téměř stejných obrazů malovaných hlínou. Obrazy v souboru se liší cenou uvedenou přímo na plátně. Palla tak odkazuje mimo jiné k otázce relativity hodnoty obrazu jako objektu a na oprávněnost obchodu s obrazy obecně. Zveřejnění projektu "obrazů malovaných hlínou" bylo zahájeno již před měsícem na internetové stránce galerie, kde se postupně rozrůstá dokumentace o vzniku obrazů a přípravě celé výstavy. Zájemci si v online "aukci" mohli v momentě zveřejnění každý obraz zakoupit.
U příležitosti výstavy vychází katalog - knížka e-mailových rozhovorů mezi Marianem Pallou a Václavem Cílkem s fotodokumentací o vzniku výstavy a úvodním slovem Václava Cílka.
Marian Palla se narodil v roce 1953 v Košicích, ale většinu svého života prožil v Brně. Vystudoval hudební konzervatoř hrou kontrabas, ale věnoval se i performanci, výtvarnému umění a autorské hudbě. Patnáct let byl členem orchestru Janáčkovy opery. V roce 2000 absolvoval Fakultu výtvarných umění v Brně. Od roku 1994 je asistentem Na FaVU VUT Brno. Vedle vlastní hudební tvorby, (například člen skupiny Florian) má Palla za sebou celou řadu samostatných výstav v ČR i v zahraničí. Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně a dalších. V 90. letech nakladatelství Petrov vydalo Pallovi několik knih povídek (mj. Jak zalichotit tlusté ženě, Kdyby byl krtek tlustej jako prase atd.) a jeden román (Zápisky uklízečky Maud). V roce 2000 publikovalo nakladatelství Větrné mlýny svou první dramatickou práci Sajns fikšn. Jeho tvorba vychází z tradic brněnské umělecké bohémy, černého humoru, dada, poezie nesmyslu.
Marian Palla zcela podřídil své malování a psaní komunikačním aspektům jazyka. Působivé napětí mezi obrazem a slovem, založené na jednoduchých vztazích, sice nadbíhá mentální reflexi diváka, ne však jeho vkusu. Pallova estetika nespočívá na syntaktickém povrchu, tkví v pragmatické hloubce jazyka. Když na display starého notebooku maluje naivní figurativní motif a svoje dílo pak nazve ‚Počítačová malba’, není to experiment s médiem, ale vtipná jazyková hra, účinek nezávisí na znalosti uměleckého kontextu, ale na imaginativnosti a smyslu pro humor. Neuchází se o přízeň našeho vidění, nýbrž o laskavost naší mentální empatie.
– Josef Cseres: Malovat písmena nebo obrazy?
Vyňato z knihy Marian Palla: Katalog, vydal Bludný kámen Opava, 2006*
Komentáře - reflexe
Vladimír LÁBUS Drápal: Umění? To je hlína!
tak pravil Marian Palla
Ve chvíli, kdy kdejaký výtvarný umělec hledá cestu, jak co možná nejkomplikovaněji (anebo alespoň nejskandálněji) vyjádřit svůj vztah k čemukoli, třeba k bouřlivému společenskému klokotu či trýznivému rádoby reflektování tzv. skutečnosti, Marian Palla kráčí – možná nevědomky – proti proudu.
Vlastně tím proudem bude při jeho lenosti spíše nesen. V klidu sedí vstříc dalším dobrodružstvím, které ho potkají na židli v pohostinství u Švandy, cestou k němu, anebo přinejhorším při návratu domů...
A takhle to má se vším – je umělcem proti své vůli, v protikladu ke všem konceptuálním dramatům, vesmírným vibracím a tvůrčím pnutím jeho uměleckých kolegů si on sedí v klidu oka svého vinného uragánu, kde trpělivě vyčkává zázraku inspirace. Jen prostě je, existuje, vegetuje, dme se a bobtná svou nespoutanou imaginací, tiše ignoruje čas a spokojuje se s tím, že běh světa tady a teď odpovídá jeho představám. Statečně čelí atakům svých můz – neboť kromě malíře je též spisovatelem, hudebníkem, básníkem i performerem – a odevzdaně čeká, až se stane středobodem dalšího mýtického příběhu..
Na aktuální výstavě – Obrazy malované hlínou – místo do výtvarného království jásavých barev, sytých odstínů a propracovaných kompozic krásy vstoupil raději do temného nitra země, aby ji vynesl na povrch a ještě při tom zanechal svůj otisk v nekonečnu. Neboť jen (jakoby!!) mimochodem jiskřivé a okamžikem prozření prchavé umění zůstane navěky uchováno v chodbách malířského labyrintu. Ve zdánlivé jednoduchosti této výstavy se mimo zžíravé ironie a vtipu, který násobí nenápadné poselství o pomíjivosti času a nesmyslnosti uměleckých trendů, také groteskně dekóduje relativita hodnoty malby, umělecké kritiky i výtvarného trhu, neboť takřka totožná plátna se odlišují pouze cenou. Zato radikálně...
Vystavené obrazy vnímavému divákovi tak přesvědčivě dokazují, že je možné umělecky žít z výživného momentu oka-mžiku, ne-spekulace, ne-vážnosti a ne-ambice. Že můžeme občas být svědky malého zázraku, přetavít ho tvorbou a zachytit ten prchavý okamžik hlavně sami v sobě. A máme-li k tomu talent a energii, můžeme tuto podívanou předat i ostatním (často jen nejbližším, vzdáleným tak akorát na průměr hospodského stolu). S těmito trumfy v ruce lze pak nechat daleko za sebou – v umění tvorby i v umění žití - na chvostu uměleckého kolbiště všechny ostatní samozvané, sebestředné, vyučené, zasloužilé i národní umělce.
Podstatou Pallovy tvroby – a snad i celé jeho pozemské existence - je totiž konzervace hravosti a potěšení ze světa, oslava drobného, každodenního úžasu, nenucený dialog s všehomírem a radost občas i sobě navzdory.
Jak říkají jeho brněnští přátelé: Ačkoli právě vystavuje v Praze, přesto zůstal Marian slušným člověkem.
— Vladimír LÁBUS Drápal, 5.5. 2008 — Louny
