Žádný film není dost osobní. Obrazy mluví, zvuk zesiluje a komentuje. Velikost je nepodstatná. Dokonalost není cílem. Přístup znamená styl a styl znamená přístup. (Manifest Free cinema, 1956)
Free cinema je britské filmové (především dokumentární) hnutí poloviny 50. let, které přineslo do kinematografie nová témata osobní autorské výpovědi a imaginativní použití zvuku a komentáře. Režiséři jako Karel Reisz, Tony Richardson, nebo Lindsay Andreson zároveň přišli se zúčastněným a sympatizujícím pohledem na sociální problémy nemajetné nižší společenské třídy.
Free cinema bylo předstupněm britské Nové vlny (někdy nadsazeně nazývané "Realismus kuchyňského dřezu") s vrcholnými filmy jako Ten sportovní život (Lindsay Anderson, 1963), nebo Chuť medu (Tony Richardson, 1961). Free cinema je dodnes pozoruhodným autorským postojem spojujícím inovativní filmařské postupy s otevřeným a osobně angažovaným sociálně kritickým pohledem. Ukázky z několika krátkých filmů školy Free Cinema, jsou doplněny filmem Lena Leye, a příklady ze současné tvorby z Velké Británie. Na závěr o díle jihoafrického animátora, filmaře, divadelníka a výtvarného umělce Williama Kentridge.
Uvádí: Miloš Vojtěchovský
