Tématem fotografií Tomáše Pospěcha, které pořizoval poslední čtyři roky především na jaře a na podzim, je venkovský fotbal. Chybí v nich ale vzrušení, svět přeplněných tribun, velkoplošných obrazovek, reklamních mantinelů, fotbalových celebrit. Představují sportovní utkání se svými vrcholovými okamžiky "obrácené naruby". Zamrzlé, o ničem nerozhodující momentky jsou jakoby "mezipolíčka" filmu. Vytvářejí jakousi výplň mezi akcelerací zápasu a posunují poselství snímků daleko za hranice sportovní reportážní fotografie, kam se záběry z fotbalu většinou řadí. Autor místo teleobjektivu použil širokoúhlý objektiv, místo pohybu zachytil okamžiky čekání a spoušť stisknul jen v momentu, kdy se ze záběru ztratil míč. Výběru a vyzvětšování se dočkaly ty fotografie, které sportovní fotograf obvykle bez přemýšlení zahodí. Téma se v tomto případě vykloubilo ze svého žánru.
Fotbalová hřiště rozkládající se na vesnických periferiích – velmi často v polích, za JZD, u letiště, vedle hřbitova – jsou většinou přirozeně zasazeny do krajinného terénu. Tyto zgeometrizované louky, vymezené z okolní krajiny často jen bílými pásy nakreslenými na posečené trávě, připomínají území potažená velkými sítěmi, které, paradoxně, v branách někdy chybí. Míč tak občas přeletí a proklouzne do krajiny – do jiného prostoru, žánru, do jiné hry, ze které ho hráčům nikdo zpátky nepřihraje. Právě motivem setkání s přírodou v hledání ztraceného míče zakutáleného v houští, plujícího v potoku nebo pohlceného lesem, srůstá na první pohled dokumentární soubor s meditativní a nadčasovou fotografií krajiny.
Nelze si nevšimnout, že Tomáš Pospěch ani v prostoru dějové vaty nepřikládá větší pozornost vystižení emocí – radosti, úlevy nebo zklamání ve tvářích sportovců. Hráči jsou zobrazeni jako figurky na zelené šachovnici. Čekají na další tah. Děj zápasu ale propadává oky natažené sítě. "Nerozhodující okamžik" nerozhoduje o výsledku, ale o aktuálních souřadnicích stání v krajině. Stání, které je časově a také prostorově "mimo hru".
Lucia L. Fišerová
Tomáš Pospěch (*1974) je historik umění, fotograf, volný kurátor. Žije v Praze a v Hranicích. Vystudoval Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě (1992–1998), dějiny umění na FF UP v Olomouci (1992–1995) a na FF UK v Praze (1995–1999). Zaměřuje se především na fotografii a výtvarné umění střední Evropy. Je autorem více než dvaceti knih, například monografií Vladimíra Birguse, Jindřicha Štreita nebo publikace o současné slovenské dokumentární fotografii, je spoluautorem výstav a knih Česká a slovenská fotografie 80. a 90. let 20. století nebo Tenkrát na Východě, Češi očima fotografů 1948–1989. Připravil retrospektivy Jindřicha Štreita (Slovenská národní galerie, Bratislava 2006, Galerie hlavního města Prahy, 2007) nebo Viktora Koláře (Galerie Starmach, Krakov, 2009), skupinové výstavy Marginální architektura (Umělecké centrum Łodź, 2005); Via Lucis 1989–2009, Fotografie české společnosti (Brusel, České centrum; Bratislava, Dům umění, 2009) nebo Nový život/Nový dokument (Praguebiennale, 2009). Pravidelně publikuje v časopisech Ateliér, Fotograf, Imago, Camera Austria, Photonews, Reflex. Ve vlastní fotografické tvorbě se zaměřuje na konceptuálnější přístupy – Majitelé hradů (2002–2005), Krajinky.jpg (2002–2005), Bezúčelná procházka (2004–2008), Hrady a zámky ČR (2004–2005, 2009), kde reaguje na vizuální stereotypy, narušuje hranice tradičního dokumentu a žánru krajiny. Od roku 1997 je zaměstnán jako pedagog na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a v letech 1997–2007 působil rovněž na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
