Fotografové-cestovatelé Karel Cudlín a Vojta Dukát se vydali v posledních dvaceti letech na společnou cestu po Podkarpatské Rusi celkem třicetkrát. Zveme vás na večer, kde máte vyjímečnou možnost si prohlédnout výběr z jejich rozsáhlého archívu a zapojit se do diskuze nad smyslem a úlohou živé reportážní fotografie v současnosti.
Karel Cudlín (*1960) patří mezi nejvýznamnější představitele současné české dokumentární fotografie. Po absolutoriu na katedře umělecké fotografie pražské FAMU (1987) pracoval jako fotoreportér pro řadu novin a časopisů (Mladý svět, Lidové noviny, Prostor) a krátce také pro Českou tiskovou agenturu. V letech 1996 až 2003 patřil do skupiny fotografů prezidenta Václava Havla. Nezaměnitelným rukopisem se vyznačují jeho snímky ze života etnických a sociálních skupin – českých a slovenských Romů, ukrajinských dělníků, příslušníků ruské armády odcházejících z někdejšího Československa. V letech 1994-1996 pracoval pro agenturu ČTA. V současné době je Karel Cudlín na volné noze, dlouhodobě spolupracuje s Respektem a Revolver Revue. Jeho fotografie se nacházejí v řadě soukromých sbírek v Evropě, USA a Izraeli
Michaela Hájková napsala v textu k výstavě Pasáže v Židovském muzeu v Praze:
"Převážná většina Cudlínových fotografií vzniká na cestách, které jako fotograf ve svobodném povolání podniká neustále. Na své "iniciační toulky" se vydává z místa svého trvalého bydliště – pražských Vinohrad, kde žije se svojí ženou Markétou. Většinou vyráží na východ, počínaje pražskými čtvrtěmi Žižkovem a Karlínem, přes východní Slovensko, Ukrajinu, Polsko, Rusko, Rumunsko, Moldávii, Kavkaz, Izrael až po Dálný východ, jak ale dokládá nedávno vzniklý soubor fotografií z New Yorku, poslední dobou obrací svůj zájem také opačným směrem.
Říci, čím Cudlínovy fotografie opravdu jsou a vyhnout se přitom nepřesnostem, znamená uchýlit se k lapidárnímu konstatování: jsou to skutečné "fotografické obrazy". Představují jakousi zbytkovou hodnotu pohledu, který je v neustálém pohybu, pohledu "bloudícího nomáda". To ovšem neznamená, že obraz, který zůstává zaznamenán na citlivém povrchu fotografického materiálu, postrádá komplexnost. Naopak. Má vlastní, autonomní sílu, která mu dovoluje vypovídat o základních podmínkách lidské existence (v základu kdekoli na světě stejných). Na tom, na jakém místě a za jakých okolností fotografie vznikly, příliš nezáleží. Nejsou prostým dokumentem statické situace, zastavením času. Představují naopak jeho prodloužení za hranici fyzikální měřitelnosti. Základním stavebním prvkem Cudlínova fotografického obrazu nejsou reálný čas a prostor, ale lidská touha, která těmto veličinám teprve dává smysl. Jejím nositelem je cestující fotograf / flâneur / nomád. Touha jej udržuje v pohybu, stejně jako všechny ostatní, jejichž přítomnost se střetává s jeho pohledem."
Vojta Dukát (*1947, Brno, Morava) je neméně význačným fotografem, filmařem s těžko zaměnitelným rukopisem, vynálezcem, cestovatelem a vyprávěčem. Dukát byl dvakrát nominovaným fotografem prestižní fotografické agentury Magnum Photos (1974, 1976), nikdy se však nestal jejím trvalým členem. Pravděpodobně kvůli svému stylu práce, který se neslučuje s fungováním jakékoli organizace. V roce 1980 byla ve Stedelijk muzeu v Amsterodamu uspořádána prvni výstava Dukátových fotografií. Dukát je držitelem Capi-Lux Prijs (r. 1997), významného fotografického ocenění za dlouhodobý přínos na poli vizualní komunikace. Retrospektivní výstava Dukátovy tvorby byla představena v Gemeentemuseum Den Haag v roce 2001 u příležitosti udělení ceny Ouborg Prijs – kulturni ceny města Haagu.
