Nika Kupyrova (narozena 1985) pracuje s instalacemi a fotografiemi, které se dotýkají témat definice osobního a veřejného prostoru. Jejich prostřednictvím pak zkoumá příběhy odložených věcí. Používá často nalezené předměty, protože mají schopnost vytvářet emotivně zabarvený prostor. Ten se pak stává součástí nového, fiktivního příběhu.
Její práce jsou jakousi syntézou současných lidských obydlí, rekonstruuje pohyby a životní styly pomoci stop, zanechaných dřívějšími obyvateli v jejích bezprostředním okolí.V Komunikačním prostoru Školská ji zaujala jeho světelná kvalita jako součást architektury a ve své instalaci bude pracovat s okny jako s prvkem komunikace: místo pro proniknutí dovnitř a místo úniku směrem ven.
"Náš koncept obydlí se vztahuje k oknům. Prostor bez oken je jako noční můra, velká okna jsou naopak známkou přepychu. Máme okna i tam kde vlastně není vidět ven - v metru, ve výtazích. Okna jsou jistotou úniku, jednou ze základních jednotek pohodli. Na druhou stranu okna také tvoří hranici mezi soukromím a samotou, která se projevuje naší kulturně danou každodenní manipulací se záclonami. Chceme vidět ven, ale nechceme byt viděni. Nejraději ale zapínáme umělé světlo, abychom se schovali před opravdovou tmou".
Nika Kupyrova, srpen 2010
