Kurátorka Lenka Kukurová.
Výstavní projekt Kateřiny Závodové je postavený na příbězích. Jakmile divák vstoupí do expozice stává se zároveň jejich scenáristou i aktérem. Klíčem a počátkem naznačených příběhů je kalendář se jmény pohřešovaných osob, kde téměř každý den v roce je spojen s portrétem a jménem zmizelé osoby. Autorka domýšlí životní osudy po jejich zmizení, otvírá a vykresluje možné vyústění a děje. Krátké příběhy - video-etudy pak odkazují na témata jako je naděje, pád, vysvobození, ztracení se v čase a prostoru a uvěznění v čase. Téma zmizelých osob má dramatický, emocionální a tragický podtext, ale autorka jej podává citlivě a bez patosu.
Důležitým prvkem výstavy je otázka vztahu času a prostoru, související i s názvem výstavy. Čas je abstraktní veličina, těžko postihnutelná našimi smysly, ale hraje v lidských příbězích zásadní roli. Vystavený elektronický objekt, odměřující časový rytmus, zpřítomňuje tísnivé uvědomnění faktu plynutí času, které je jednosměrné a lineární, ale i zpětné, kdy vnímáme čas minulý. Zároveň jde o metaforu nebezpečí uváznutí v časové smyčce. Dimenze prostoru je definovaná pravidelně rozmístěnými body na podlaze v interiéru i exteriéru galerie. Rozmístění značek v prostoru je v tomto případě uvědoměním si absence, nepřítomnosti hledaných osob. Autorka uvádí: „Prázdný prostor se značkami ve mně budí pocit, že by tam měl někdo stát, že je to místo určené pro člověka.“ Naznačené příběhy jsou fragmentární, nemají začátek a konec, postrádají dějovou linii, jejich děj otevírá možnosti, otevřené různým interpretacím a divák má tak dostatek reálného i imaginárního prostoru k možnosti sám do nich vkládat vlastní příběhy. Obrazy na videu, stejně jako příběhy ztracených lidí utkvívají v mezičase, nekončí. Krasobruslařka, od které bychom očekávali nějaký výkon, se bezradně schoulí na ledě, dívka vysvobodí ze země balónek, mizející vzhůru k nebi, muž během skoku do výšky uvázne v nekonečném kruhu, roztočené isolátory představují průnik do jiné dimenze.
Výstava Intervaly je výsledkem autorčina dlohodobého systematického uměleckého výzkumu tématu, který se jí osobně dotýka. Každý portrét v kalendáři pohřešovaných osob, který byl v malém nákladu vydán k výstavě, představuje ve skutečnosti otevřený konec příběhu a v rámci výstavy je výchozím bodem autorčina domýšlení jejich osudů: „Každá z fotografií osob skrývá nevyřešenou otázku a jeden životní příběh. Vzniká spousta dohadů, fantazií a domněnek, ze kterých konstruuji příběh s otevřeným koncem - neuzavřený případ.“ Během práce s příběhy vytvářela Kateřina Závodová řadu variant rekonstrukce dějů a skutků, nebo možností vypátrání ztracených osob v záplavě internetové vizuality. Nakonec se rozhodla vyústění příběhů jen naznačit. Na výstavě jsou představeny díla, vybízející diváka k participaci - k vyprávění vlastních příběhů se šťastným, nebo tragickým koncem. Součastí dlouhodobého cyklu Intervaly byla i autorčina účast na výstavě “Rodinná pohoda”, věnované problematice dětí, které stát odebral z jejich rodin.
Kateřína Závodová pracuje s působivými a silnými obrazovými metaforami, její díla jsou nesena jemnou a citlivou poetiku. Videa podobného rukopisu vytvořila již pro svoji diplomovou práci, kde jsme na šesti projekcích sledovali snové video-příběhy: žena v akváriu, umístěném v interiéru místnosti, dvojice sedící pod rozhoupaným zvonem ve veži... Autorka si pohrává s narativitou a konstruuje emocionální příběh na základě obrazových symbolů a náznaků.
Kateřina Závodová (1975) vystudovala AVU v Praze (Konceptuální škola Miloše Šejna a Intermediální škola Milana Knížáka). Výstava Intervaly je výsledkem tvůrčího stipendia Ministerstva Kultury ČR.
