Já jsem si podle toho popsal svoji úlohu - průvodce v oblasti malého pohraničního styku.Ten, kdo převádí lidi přes nějakou hranici, ale neví, jaké je jejich poslání, ani kam jdou. Neví ani, proč a kým je takovým úkolem pověřen. Cena, kterou člověk za takové zjednodušení platí, nebo možná ten vyšší smysl, je to, že každá ta cesta je i příběhem lidského setkání. O.J.
hrají a zpívají: Lubica Christophory, Tereza Podobská, Nika Janotová - zpěv, Romana Šilhavá - zpěv, housle, Sebastián Janota - klarinet, Oldřich Janota - akustická kytara, zpěv.
Janota v 70. a 80. letech patřil mezi inovátory a hledače nového hudebního výrazu. S Jakubem Nohou hrál v pražské skupině Pentagram, nezvyklé nástrojové obsazení měla skupina Mozart K., experimentální rock a minimal si vyzkoušel při spolupráci s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem. Na přelomu 70. a 80. let vystupoval s Vojtěchem a Irenou Havlovými a jeho hudba měla blízko k new age. V roce 1985 Janota opustil na čas hudební scénu úplně. Vrátil se tiše, za zvuku akustické kytary a tibetských mís Stanislava Doležala. Komorní hudbě zůstal věrný i v novém tisíciletí, nejčastěji vystupuje sám s kytarou. Ale Janotovo působení není jen spjaté s hudbou, koncem roku 2009 vyšla v nakladatelství Malvern knížka krátkých próz nazvaná Neslyšící děti. Janota zde přináší postřehy na lidi a události kolem něj, nepopírá inspiraci Erbenem nebo ruskými pohádkami.
Na stránkách www.oldrichjanota.com najdete řadu pozoruhodných dokumentů, textů, fotografií a odkazů k tvorbě autora, jehož hudební a literární tvorba je zároveň vzácně aktuální i mimočasová.
