Hmotný vesmír je složen z elementárních částic. Elektrony (pokud je právě nesledujeme), se nacházejí ve frekvenčním stavu- jsou jen vlněním. Jako základní částice hmoty existují tedy pouze jako potencionalita. Dokud nejsou pozorovány, jsou zároveň “vším” a “ničím”, jsou “všude” a “nikde”. Takže naše fyzikální skutečnost existuje jenom jako čistá potencialita.
Joe Dispenza
Audiovizuální kinetická instalace představuje zvuk, obraz, pohyb a prostor jako různé aspekty jediné skutečnosti, propojené do jednoho tvaru, nabízejícího čistou potencialitu a oproštěného od konkrétního výkladu. Instalace se skládá ze dvou vzájemně propojených systémů.
Systém č.I: Na membráně reproduktoru nízkofrekvenční reprodukční jednotky jsou uchyceny nylonové vlasce, tvořící u stropu místnosti síť. Na vlascích je navlečeno množství pingpongových míčků s korálkem uvnitř a vibrace reproduktoru přenáší pohyb na celý systém. Chvějící se míčky rozeznívají prostor vysokým chřestivým zvukem.
Systém č. II: Membrána nízkofrekvenční reproduktorové jednotky je propojena vlascem s rozměrnou stříbřitou mylarovou fólií umístěnou pod stropem. Vibrace reproduktoru jsou přenášeny na fólii, kterou rozpohybuje a zároveň rozeznívá. Oba vzájemně propojené systémy vytvářejí neustále se proměňující prostorové zvukové a světelné pole.
"I když vím, že interpretace je nevyhnutelná, lákají mne situace, vzpírající se jakékoli racionální analýze a otevírající prostor pro další výklady. Zabudoval jsem toto východisko do svých kompozičních postupů. Vědomě se vzpírám používání logických systémů, nebo narativních struktur (nenajdete zde žádný "příběh" nebo „poselství“). Vnímám každý zvuk, dokonce velmi "konkrétní" zvuk jako jev oproštěný od významu. Zvuky jsou abstrakní, nehledám přímou souvislost se "zdrojem" zvuku. Moje pojetí zvukové škály lze srovnat s používáním barvy nebo textury v malbě, nebo v sochařství... Rozhodující je pro mne aurální morfologie, vnitřní energetická struktura zvuku samotného. Zkoumám možnosti, které zvuk nabízí - jak komunikuje, jak koexistuje s celým zvukovým univerzem. Každou sekvenci nebo jednotlivý zvuk vnímám jako samostatnou entitu. Hledám inspiraci v přírodních procesech, v každé části hledám rovnováhu (strategie kontrolované náhody), situaci, kdy jednotlivé zvuky hrají roli "jedinců", žijí ve "společenství zvuků" skladby.“
Z rozhovoru SK se Saoirse Higgins pro Arts Bulletin Vol.18, Dublin, Irsko (podzim 2001)
Slávek Kwi je zvukový umělec, skladatel, cestovatel a výzkumník. Narodil se v Československu, žil v Belgii a Nizozemí, studoval elektroakustickou hudbu a skladbu u Frederika Rzewskeho. Od roku 2000 žije na venkově nedaleko Dublinu. Účastní se expedic do amazonských pralesů, pořádaných hudebníkem Franciscem Lópezem. Ve své tvorbě se zabývá vnímáním jako fenoménem, určujícím naše koncepce skutečnosti. V posledních 30 letech se zajímá o problematiku zvukového prostředí a o možnosti elektroakustické zvukomalby. Svoje komplexní zvukové “situace” komponuje z vlastních terénních nahrávek, které zpracovává například formou tzv. “subjektivních rozhlasových vysílání - biografu pro uši”, nebo v instalacích s využitím prostorového zvuku. Věnuje se navrhování zvukových instalací, propojených s okolním prostředím a někdy doplněných živou performancí. Zabývá se také volnou improvizací jako formou sociální praxe, využitím prostoru, času, zkoumá nalezené objekty jako potenciální hudební nástroje. Rejstřík jeho práce sahá od převážně hudebních až k mezioborovým projektům. Začátkem 90 let založil v Liege autorskou značku a vydavatelství Artificial Memory Trace. Pracuje také jako terapeut, vede zvukové dílny pro děti postižené autismem, Aspegerovým syndromem a stíženou schopností soustředění.
Slávek Kwi - rozhovor from skolska galerie on Vimeo.
