Kurátor: Jiří Černický
Prostor před použitím.
Zvuková instalace „Pro Le Cainea" (Z technických důvodů zavřeno)“ navržená pro galerii Školská 28 využívá kvality vyprázdněné místnosti, tak jak se vyjevují pouze v období mezi dvěma výstavami, tedy v době, kdy je prostor pro návštěvníky nepřístupný. Místnost s výrazným půdorysem ve tvaru velkého L má zajímavou akustiku a je příjemně osvětlena bočními členěnými okny i střešními světlíky.
Akustiku místnosti konkretizuje několik zvukových zdrojů rozmístěných v prostoru, které produkují vzájemně nezávislé rytmicko-melodické sekvence tvořené resyntetizovaným zvukem kapající vody. Kompozice vytvořená z rytmizovaných zvuků kapající vody odkazuje na skladbu Dripsody, jejímž autorem je významný tvůrce elektroakustické hudby Hugh Le Caine, od jehož narození v roce 2014 uplynulo 100 let. Tento kanadský skladatel, fyzik, konstruktér a vynálezce po mnohaletém výzkumu v oblasti jaderné fyziky svůj zájem postupně přesunul k hudbě. Stranou od hlavních světových center elektroakustické hudby navrhl a sestavil dvě desítky unikátních elektromechanických a elektronických hudebních nástrojů v nichž často použil originální technická řešení, kterými mnohdy předstihl světový vývoj.
Zvukovou instalaci v prostoru galerie Školská doplňuje prezentace Le Caineovy kompozice Dripsody v galerii Díra. Tato Le Caineova nejznámější skladba byla roku 1955 vytvořená ze zvukového záznamu jediné kapky vody. K realizaci skladby použil autor svůj Special Purpose Tape Recorder, elektromechanický hudební nástroj s magnetickými pásky, umožňující transformaci, vrstvení a řetězení zvukových vzorků.
„Akustické prostorové instalace Milana Guštara jsou evolučně odvozeny z kreativního a novátorského zacházení s hudební kompozicí ukotveného na jedné straně v modernistických avantgardních evropských tradicích, ale na straně druhé, a to je možná podstatnější, v prostoru a čase jakýmkoli kompozičním pokusům předcházejícím. Mám tím na mysli odkazy na archetypální, ‚magické’ prazvuky, jejichž řád chce být spíše přirozeného, přírodního či kosmického charakteru. Může jít o touhu vycítit, pochopit a zprostředkovat vibrace hmoty transcendující zvukem do lidského vědomí.
„Ve zvukové instalaci ve Školské jde v tomto smyslu o jakousi pre-kompozici zachycující echo mýtického prostoru (jeskyně) i zvuky pronikající do něho neviditelnými skulinami propojujícími tento prostor s nekonečným tajemstvím přírody mimo něj. Nádoby znějící imaginárními vodními kapkami zde zastupují primitivní reproduktory. Velká myšlenka je zprostředkovaná záměrně malým způsobem. Magie archetypální jeskyně je nahrazena pocitem provizoria obyčejného městského prostoru ‚mimo provoz’.” (Jiří Černický)
