Pražská variace „Rain Choir“ navazuje na terénní nahrávku vytvořenou pro site-specific instalaci v kryptě ve Winchesteru a na dodatečné záznamy této nahrávky, zabarvené akustikou dané situace.
Originální nahrávka využívá soustavu kontaktních a akustických mikrofonů k zachycení vzdálených zvuků a rytmů v kanalizačním systému odvádějícím déšť z budovy katedrály. Okapy mají unikátní prostorovou akustiku, zabarvují zvuk padajícího deště a zachycují jiné drobné zvuky z prostoru závěru katedrály. Záznamy z krypty pozměňují zvukový prostor nahrávky a rozšiřují ji i o příležitostnou konverzaci turistických průvodců a návštěvníků.
Podobně jako grafitti na vnitřních zdech zviditelňují ticho, hmatatelnou, ale nevyslovenou historii, také vápenec použitý k vystavění katedrály obsahuje petrifikované zvuky. Formován ze stlačených zbytků paleolitických korálů a dírkonošců, je tento kámen fosilizovaným dýcháním prehistorických oceánů. Díry a štěrbiny ve vnějších zdech budovy jsou viditelnou známkou změn atmosférických podmínek a korozivního vlivu atmosférických dešťů. Chemickým působením kyseliny sírové na vápenec katedrály se uvolňují petrifikované hlasy „obsažené“ v kameni a můžeme slyšet šumění starověkého oxidu uhličitého. Tento proces vtahuje posluchače do tichého geologického deště ve vlhkém prostředí architektury.
Poděkování Dr. Simonu Parkovi, Winchesterské katedrále a Winchester festivalu.
