kurátorka: Veronika Resslová
Vystavená sekvence fotografií spojuje dokumentární snímky různých profesionálních autorů pořízené pro policejní vyšetřování nebo pojišťovací společnosti a aranžované záběry určené pro protipožární školení s několika vlastními fotografiemi jejího tvůrce. Zjevná absence spojující formální linie nás vede hledat vnitřní smysl celé série v zobrazovaných scénách a spekulovat o důvodech jejího vzniku a zařazení jednotlivých snímků. Nejzajímavějším prvkem se pak stává samotný výběr a uspořádání fotografií.
Snímky byly sebrány pro výzkumný projekt monitorující psychické reakce na požár - kritériem výběru nebyly formální aspekty fotografií, ale vztah respondenta k zobrazovanému a jeho předpokládané emocionální reakce.
Interpretace účelově uspořádaného celku užitých fotografií jako uměleckého díla zvýznamňuje mezižánrové kontrasty, konfrontuje různé druhy fotografických přístupů a odhaluje nečekané asociace mezi jednotlivými snímky.
Výstava zároveň přibližuje způsob použití fotografie v psychologickém výzkumném projektu, diváci mohou vyplnit původní dotazník a porovnat ho s výsledky výzkumu.
Snímky byly v náhodném pořadí předloženy dvěma skupinám lidí: skupině deseti osob, které úmyslně založily požár, a skupině 100 náhodných osob. Dotazovaní měli hodnotit míru své emocionální angažovanosti při pohledu na fotografie v sedmi kategoriích: jak vzrušující, zajímavá, příjemná, uklidňující, krásná, zneklidňující nebo děsivá jim daná scéna připadá. Jejich subjektivní hodnocení bylo podkladem statistické analýzy, zobecněné na dva hlavní faktory: míru účasti (míru, do jaké se příslušná osoba cítila zaujatá a vzrušená obsahem fotografií) a míru potěšení (míru, do jaké příslušná osoba shledávala fotografie uklidňující nebo “hezké”).
Skupina 10 lidí, kteří úmyslně založili požár, vykazovala stejnou míru účasti, ale významně větší míru potěšení. Tito lidé byli také schopni velmi rychle rozpoznat objekty, které byly požárem značně poničeny.
Muži vykazovali větší míru potěšení než ženy.
Studie byla části výzkumného doktorského programu na University of East Anglia School of Medicine and Health v roce 2003. Craig Mc Nulty studoval klinickou psychologii na Institute of Psychiatry na King´s College v Londýně, pracuje v Praze a v Londýně.
