Nahráno u rybníka Řeka na Vysočině v srpnu 2013.
Najednou jsem si jich začal všímat: maleb, reprodukcí, fotografií a kreseb moří, lodí, pláží. V barech, kavárnách, v obchodech, v obývácích, na reklamách. V každé vesnické hospodě mají na zdi alespoň jednu. „Nechtěl bych bydlet v zemi, která nemá moře“, řekl někdo. „Ale tady přece jedno je“, byla okamžitá odpověď. Jako důkaz posílám tuto nahrávku, pořízenou během slunečného odpoledne. Když děti dělaly díry do písku, maminky připravovaly piknik, otcové pili pivo. Stánek, kde prodávali ryby a hranolky byl natřen středomořskou modří, byl vyzdoben obrázky s plážemi, rybářskými sítěmi a plastovými mušlemi. Byly tam i šlapadla a loďky. Lidé plavali v moři, smáli se a pobíhali. Najednou se promísily různé jazyky.
Až stoupne hladina oceánu a přijde opět velká voda bude u nich Vysočina vyčnívat. Rybník Řeka ty záplavy přežije a budeme moci trávit léto u moře!
(Na památku Luca Ferrariho, Presque Rien.)
