Adam Basanta pro svoji instalaci ve Školské 28 využil obyčejné věci, které často lidé nosí v kapse.
Koupili si je před týdnem, před několika měsíci, před rokem. Je to spotřební zboží. Obyčejně je máte po ruce, v ruce, případně zastrčené do uší: malá sluchátka propojená s telefonem, nebo mp3 přehrávačem, mechové špunty, kterými se uzavíráte proti hluku kolem. Jsou to předměty, které se v posledních desetiletích staly součástí životního stylu velké části obyvatel planety. Bez nich se cítíme vykolejení, nebo dokonce ohrožení.
Basanta používá technologie, ovlivňující především naše zacházení se zvukem a vnímání. Buď zvuk reprodukují, zesilují, nebo naopak tlumí. Jsou to technické prostředky proměňující, podporující a zároveň limitující komunikaci mezi lidmi. Prostředky usměrňující naši senzorickou a kognitivní bdělost, dokonce naši imaginaci, chování, orientaci ve světě. A jsou to také nástroje, s jejichž pomocí lze rozdělovat, nebo naopak propojovat prostory a místa. Nezáleží, jestli jde o prostor vnitřní subjektivní, fyzický, virtuální, akustický, nebo vizuální. Původní smysl a funkcionalita tří typů předmětů chytrých telefonů, špuntů do uší a sluchátek je v Basantově trojdílné instalaci obrácena “naruby”, aby pak jejich povaha byla ukázána v neobvyklých souvislostech. Jako metodu používá inverzi, neboli převrácení, radikální analytický přístup, umožňující překlopit technologické formace a standardy, odhalit jejich ukryté významy.
Jak vlastně znějí technicky vytvořené prostory, když je “obrátíme naruby”? Jak zvukově i vizuálně působí fyzická skulptura zkonstruovaná z mechanismů na “internalizaci” zvuku. Nástrojů, které obyčejně strkáme do uší, abychom se mohli uchýlit do vnitřního světa, abychom nemuseli slyšet co se děje kolem? A jak zní vlastně mechanika našeho těla, ten tajemný prostor uvnitř naší hlavy, zvuková krajina uvnitř naší mysli?
Adam Basanta (nar. 1985) je kanadský zvukový umělec, skladatel a interpret experimentální hudby, žije a pracuje v Montrealu. Je autorem zvukových a site specific zvukových instalací, intervencí a elektronických kompozic, které představil v Kanadě, USA, Japonsku a Evropě. Zajímají ho především procesy vnímání, zejména naslouchání, které vnímá jako participační kognitivní aktivitu, odehrávající se v dialogu mezi naším smyslovým systémem a technickými přístroji.
Výstava je součástí tvůrčího pobytu Adama Basanty v Čechách, který je realizován ve spolupráci s nadací Agosto Foundation.