školská 28

komunikační
prostor

Toto je archivní stránka ukončeného projektu z roku 2016.
This is an archived web site for a project that ended in 2016.
 

Rozhovor

Kulturní povstaní

Rozhovor

Živé rozhlasové interview se současným umělcem o aktuálním stavu soudobého umění a společnosti
koncepce a režie: Janek Rous
Čt 22.9. - 19:30

Rodíme se s osobním chápáním světa.
Jsme však od malička vystaveni brutálnímu násilí výchovy starých lidí.
Proč při sebemenším osvobozeném projevu slyšíme: „Počkej, on tě život naučí.“?
Bráníme se, jsme neurotizovaní. Vzdáváme se nebo vydržíme.
Proč bychom tedy, když jsme tak narozeni, trvali na svém vidění a cítění světa?
Už proto, že to neuděláme, potvrzujeme tuto pravdu.
Nebo se někomu zdá, že to je choroba?
Kdo si to stále bere na svědomí, to potlačovat?
Vždyť je nás na celém světě mnoho, kdo cítí stejně.
Máme velké vzory, které předpověděly příchod nové epochy.
Jsou nová povstání a vzbouření, která potvrzují, že tyranie starého myšlení je silná.
Já ovšem prohlašuji, ať existuje tento projev.
My nevíme, odkud přicházíme, koho jsme potomky, a proto máme právo se vyjadřovat, jak se vyjadřujeme.
Proces uzrání a tím i názor na svět je u každého jiný.
Není ale možné aspoň netolerovat druhý pól.
Tato epocha je dávno předpovězena technikou a vědou, umělci před padesáti lety.
Žijeme v nedostatečnosti vzdělání, navíc vzdělání pro starý svět.
Jestliže se máme orientovat, pak tedy nové metody, konec nesmyslů!
Staré myšlení musí dožít a ono dožívá, sice ještě za zvuku fanfár, ale už jen za fanfár rozmělňovatelů.
Je to počátek nové citlivosti ke světu a okolí.

Interview

Kulturní povstaní

Interview

Live radio interview with contemporary artists on the current state of contemporary art and society
Concept and direction: Janek Rous
Čt 22.9. - 19:30

We are born with our own understanding of the world.
From an early age, however, we are subjected to a brutal and violent education by our elders.
Why, at the slightest instance of free expression, do we hear, “Just wait, life will teach you.”
We are on guard, we become neurotic. We give up or hold on.
Why then, having thus been born, do we insist on seeing and feeling the world on our own?
It is because we do not do this that I acknowledge this truth.
Does it seem to some like a disease?
Who acknowledges it, only to suppress it?
Even though there are many in the world who feel the same.
We have great examples of those who foretold the coming of new ages.
New uprisings and revolts affirm that the tyranny of old thinking is strong.
I declare, however, that this phenomenon exists.
We don’t know from where we came, from whom we descended, and why we have the right to express ourselves the way we do.
The process of growth and one’s view of the world is different for everybody.
It is at least possible to tolerate the other side.
For fifty years, this age has been predicted by technology, science and artists.
We live with not enough education, and moreover, education for an old world.
If we need to orient ourselves, then we need new methods, and an end to nonsense!
The old thinking must come to an end and it will, although with a fanfare, it is a fanfare of pounding.

It is the beginning of a new sensitivity to the world and the environment.