školská 28

Martin Zet nechává ve svých performancích, instalacích a akcích působit čas v jeho dvou základních rozměrech a významech: čas jako průběh, trvání a destrukce a čas jako stopa paměti či minulosti. V prvním případě je čas procesem, pohybem či proměnou, v druhém pak stavem, obrazem, reprezentací. Zet prošel sice klasickým sochařským studiem na AVU v Praze, nicméně se nespokojil s pojetím díla jako statickou jednotkou, nehybným výřezem. Naopak se přiklonil k takovému chápání artefaktu, které ho chápe jako neuzavřený, tekutý fragment. Realizace Martina Zeta mají často podobu metafory. Metafora odkazuje ke svému významu za pomoci podobnosti určitých viditelných rysů, především pak využívá možnosti vzájemného zastoupení blízkého a vzdáleného, známého a neznámého či konkrétního a abstraktního. Zetova akce Kresby mořem vyústila v sérii kreseb, které mají podobu přirozeného obrazu (physei eikones) či obrazu nestvořeného lidskou rukou (acheiropoieton). Tyto kresby vznikaly v přirozeném čase a rytmu pohybu moře. Několik ornamentálních linií a ploch zde zastupuje onen kosmický „dech“, v němž se odehrává transcendentální existence reality. Zetova performance Česká sbírka 20. století měla zdánlivě politický podtext (odehrávala se při příležitosti volby českého prezidenta v roce 1998). Skupina osob se převlékla za českého lva a demonstrovala s transparenty nesoucími podoby českých panovníků a prezidentů z minulého století. Na základě těchto portrétů pak vznikla univerzální podoba hlavy českého státu: počítačová montáž, v níž se sloučily rysy všech zastoupených panovníků a prezidentů. I tato akce však reflektovala především trvání, kontinuitu určitých stereotypů a práci paměti (jejímž neustálým souputníkem je zapomínání). Paměť zde byla reprezentována metaforou montáže či rozostření, v němž se ztrácejí přesné rysy a na místo informace nastupuje fantazie či halucinace.