školská 28

Rozhovor
BIO hračky

V dubnu a květnu je hostem Otevřených ateliéru Gábor Győrfi z Maďarska. Tvůrčího pobytu chce využít k rozpracování projektu THALLI, jehož součástí budou drobné anonymní instalace v ulicích města a oficiální prezentace projektu na FAMU v Praze.

Většina Tvých prací je inspirována matematickou hrou Game of Life (Hra života), co Tě k tomu vede?

Rád bych hlouběji porozumněl hranici mezi organickým a anorganickým. Tyto automaty mi pomáhají vizualizovat nejasný obrys samotných základů struktur života.

Můžeš pro čtenáře, kteří nečetli minulé číslo ve stručnosti osvětlit historické pozadí Game of Life?

Game of life je matematickou hrou vynalezenou Johnem H. Conwayem v roce 1970. Stala se nesmírně populární hlavně v sedmdesátých létech, k čemuž napomáhala i nová generace jednoduchých malých počítačů, které se současně objevily na trhu. Games of Life mohly běžet na těchto přístrojích celou noc, kdy by jinak stály bez užitku. Oblibou předznamenaly později počítačově vygenerované fraktály. Game of Life je ale pouhý zlomek širšího principu - tzv. "cellurial automation", vynálezu matematika narozeného v Budapešti, Johna von Neumanna, který byl géniem s fotografickou pamětí a také podívínem, který se oblékal stále do stejných šatů. Nejprve působil v Německu, poté ve 30. létech v USA v Los Alamos. "CA" neni hračkou, je to důležitý nástroj k simulaci biologických pochodů.

Proč jsi přešel od malování k programování?

S malbou jsem začínal, ale nikdy jsem se nestal klasickým malířem. Dovedu dobře malovat i kreslit, ale cítil jsem, že nechci být tím, kdo má nad věcmi absolutní moc. Počítač je pro mě nejlepší nástroj k objevování a zachycování "neviditelných" věcí. Mohu ustanovovat a porušovat pravidla. Ačkoliv používám počítače, jsem v podstatě staromódní umělec. Tak jako Michelangelo údajně říkal svým žákům, že socha je obsažena v kameni a stačí jen osekat to nepotřebné a Thomas Mann hovořil o svých románových postavách jako o nezávislých, samostatných a reálných lidech, i mě vyhovuje pozice odstupu a respektu k jevům, které jen využívám a zviditelňuji.

Zdá se, že svoje projekty většinou neukončuješ, jen čekáš na vhodnou příležitost se k nim vrátit.

Ano, skoro nikdy projekty nepovažuju za dokončené a uzavřené, jsou to mé osobní "výzkumné projekty". Začínám tvořit tehdy, když se chci dozvědět něco nového. Ani po letech se neváhám k projektu vrátit a zkusit problém vyřešit jinak.

Na čem budeš pracovat tady v Praze?

Chci pokračovat v projektu Thalli, který využívá principu "cellurial automation" ("CA") Jsou to biologické modely automatů, které sestavuji z elektrických obvodů. Pomocí matematických principů a předem nastavených podmínek modelují reprodukční procesy životních funkcí. V Praze bych rád pokračoval výrobou tří "světelných thalli", které budou simulovat skutečný běh života - narození, smrt a přežití. Automaty bych rád umístil ve veřejném prostoru, v kavárnách a ulicích Prahy a pak následně ukázal v galerii Školská 28.

Co přesně znamená Thalli?

Thallus ("stélka") je součást jednobuněčného rostlinného těla, postrádající rozdělení na tradiční orgány jako kořen, stonek a list. Název reprezentuje vztah Game of life k základům biologické struktury organismu.

Můžeš popsat genezi tohoto projektu?

Nejdříve jsem začal "pouhými" fotografiemi "Game of life", které jsem sestrojil. Seskupení svítících bodů znázorňovaly všechny fáze "žijících" buňek. Pokračoval jsem instalací vybavenou pohybovými čidly, které probouzely "CA" k životu. V další instalaci jsem "Game of life" implantoval v postupných krocích do zdí interiéru a simuloval tím živý organismus, bujení .... Čtvrtým příspěvkem v tomto projektu byl "CA" se třiceti buňkami, který byl instalován pouze virtuálně na internetu. Každý návštěvník nepatrně měnil mutace a původní pravidla vývoje následných generací.

Je v této "suchopárné vědecké šedi" nějaké místo pro emoce?

Přiznávám, že můj přístup k umění je více intelektuální, než emocionální, ale za zuřivým hledáním odpovědí na základní ontologické otázky se určitě také najde určitá staromódní sentimentalita.:)

Gábor Győrfi mimo jiné spolupracuje s katedrou intermédia na Akademii výtvarných umění v Budapešti a C3 – Centrem pro kulturu a komunikaci v Budapešti.