Miroslav Šimáček – T 02 Pattern 00 (1998)

programmed drums, chit.el/M.Šimáček,
bchit/I.Bierhanzl,
electronics,syn/P.Kofroň,
perc/P.Křečan

Agon Orchestra byl komorní orchestr zaměřený na podporu soudobé hudby, aktivní od roku 1983. Agon se věnoval vlastní tvorbě, české avantgardě šedesátých let 20. století, grafickým partiturám, nebo interpretaci děl zahraničních umělců (John Zorn, Frank Zappa, Philip Glass, Eliott Sharp). Agon spolupracoval také dalšími autory například s Blixou Bargeldem z Einstuerzende Neubauten, se skupinou The Plastice People of the Universe, s MCH Bandem, s DG 307, nebo s Filipem Topolem. V devadesátých letech realizoval sérii tematických projektů, mapujících současnou českou i světovou avantgardu od 60. let až po aktuální postmodernistické tendence. Agon realizoval přes 200 vystoupení v 15 zemích, vystupoval na mezinárodních festivalech soudobé hudby, realizoval řadu nahrávek pro rozhlasové, televizní a nahrávací společnosti. 

Petr Kofroň (narozen 1955 v Praze) studoval skladbu na Janáčkově akademii musických umění v třídě Aloise Piňose a byl v letech 1971 až  1979 soukromým žákem Marka Kopelenta. V letech 1980-1988 učil teoretické předměty na Pedagogické fakultě University Karlovy v Praze. Od roku 1996 do 2004 byl šéfem plzeňské opery, poté několik let jako skladatel, dirigent a spisovatel na volné noze. V současnosti působí jako ředitel opery Národního divadla v Praze. Od začátku 70. let vycházel z konceptualismu (např. komposice ohledávající mezní sluchové zkušenosti, možnosti pohybu zvuku v prostoru apod.). Po roce 1975 se obrátil k primitivní diatonice a hudebnímu sentimentu (zabýval se mj. dílem I. O. Dunajevského). Pod vlivem hermetické filosofie Aleistera Crowleyho – napsal v roce 1983 několik rituálních komposic. Od 1989 se tento myšlenkový základ projevuje v proměně nostalgické hudby v hudbu agresivní, nepracující s hudebními parametry, ale s "energií" zvuku, hry a hráčů. Po roce 1993 se Kofroň intensivně zabýval grafickými partiturami a koncepty (realizoval grafické partitury Anestise Logothetise, Miroslava Ponce, Milana Grygara, Milana Knížáka). Po roce 2000 připravil několik úprav skladeb alternativního rocku: Petr Křečan – Kilhets (1998), Filip Topol (2000), Blixa Bargeld (2000), The Plastic People of the Universe (Ladislav Klíma – Aj obešel já polí pět, 2002, Pašije, 2004), Brian Eno (2003), MCH Band a Agon ORCHESTRA (2005), DG 307 a Agon ORCHESTRA (2006). Zabýval se podivným popem a rockem – muzikál Magická flétna (Městské divadlo Stanislava Moši, Brno 2006, cena Alfréda Radoka 2006), opera Mai 68 (koprodukce ND Brno a ND Praha, 2008) – a big-bandovému quasijazzu (Symfonie Titan, 2005, Magor, 2008). Od roku 1994 byl spolu s Ivanem Bierhanzlem a Společností pro novou hudbu pořadatelem Maratonu nové hudby, jedné z největších přehlídek současné světové hudby v Čechách. S Agon ORCHESTRA vystupoval na prestižních pódiích v Evropě a USA: Varšavský podzim, Spring Festival Budapest, Berliner Festwochen, berlínský Konzerthaus, berlínský festival Ultraschall, Kűnstlerhaus Mousonturm ve Frankfurtu am Main, hamburgský Kampnagel (Schleswig-Holstein Musik Festival), Kunsthalle v rakouském Kremsu, festival Wien Modern, Rote Fabrik Zürich, londýnský The South Bank Centre, Musique actuelle v kanadském Victoriaville, Lincoln Centre v New Yorku. Pravidelně hraje i na hlavních festivalech v Čechách, Moravě a Slovensku: Pražské jaro (1996 – balet Anestise Logothetise, 2001 – representativní koncert Agon ORCHESTRA, 2003 – Frank Zappa), pražská Alternativa, bratislavský Melos-Ethos a Večery novej hudby, brněnská Expozice nové hudby, v roce 2007 vystoupil Agon ORCHESTRA s Ivou Bittovou na festivalu Next Wave, New York s projektem Don Juan in Prague.

Miroslav Šimáček (Praha 1956) je kytarista a nakladatel. (V roce 2006 přijal s rodinou příjmení Noe). Spolupracoval s mnoha osobnostmi na české hudební, výtvarné, novinářské, literární, filmové, technické a terapeutické scéně. Na přelomu 70. a 80. let byl aktivním členem české alternativní hudební scény (Expanze (1977-79), Kilhets (1979-80, 5 CD Kilhets, Black Point, 2008), pod pseudonymem Autentyncký z Gokytňanrozvíjel s Petrem Kofroněm psanou i konceptuální, konkrétní a elektronickou hudbu, převážně zapisovanou do grafických partitur. Od poloviny 80. let účinkoval a v 90. letech skládal hudbu pro Agon Orchestra (CD Red and Black, Audio Ego, 1997). Jeho skladby byly uvedeny na koncertech a festivalech v řadě zemí (Bang On A Can Marathon v New Yorku, FIMAV ve Victoriaville v Kanadě, Večery nové hudby/Evenings Of New Musicv Bratislavě, Schaubühne Lindenfels v Lipsku, Audio Art festival v Krakově, Kunsthalle Krems v Rakousku, Varšavský podzim v Posku, Maraton nové hudby v Praze, New Music Concerts v Torontu, v Roulette v New York City, Musica Ficta Forum ve Vilniusu, Festival NYYD v Tallinnu, Gele Zaal Gent v Belgii atd.). V 90. letech se zabýval grafickým designem: působil jako šéfgrafik týdeníku Respekt, jehož byl spoluzakladatelem, upravil porevoluční vzhled Revolver Revue, upravoval a vlastním nákladem vydával časopis Konserva/Na Hudbu a knihu Grafické partitury a koncepty autorů Petra Kofroně a Martina Smolky, vytvořil novou podobu Literárních novin s přílohou Konserva/Na Hudbu (ročník 1996), plakáty Společnosti pro novou hudbu, tituly nakladatelství One Woman Press, atd. Kolem roku 2000 se věnoval interaktivním konceptům v multimediálních projektech – Festival Limbo (Centrum pro metamedia Plasy), Mäckleburgisches Künstlerhaus  v Schloss Plüschow), Festival Alternativa (Divadlo Archa), Pražské Quadriennale,  v Centru současného umění Čimelice, Festival slabé hudby (Skleněná louka), Skryté hladiny vědomí (Divadlo Archa), Festival Entermultimediale (Divadlo Akropolis), Festival Next Wawe (Roxy), atd. Byl designérem firem Miracle/Orcave, působících na poli mikrovlnných spojů a zkomponoval hudbu k filmu Divoké včely režiséra Bohdana Slámy.

Ivan Bierhanzl (1956) hudebník a impresário, žije a pracuje v Praze. Od 70. let zásadní osobnost československé a české neoficiální, podzemní hudby a kultury (člen skupin DG 307, nebo Plastic People of the Universe). Manažer souboru Agon Orchestra.

Petr Křečan, hudebník a výtvarný umělec, člen skupiny Kilhets, kde hrál na bizarní nástroj „chleba“, zkonstruovaný jeho někdejším souputníkem ze skupiny Stehlík (přečtěte si to slovo pozpátku) Lubošem Fidlerem. V podstatě šlo o dvanáctistrunnou elektrickou kytaru s basovou strunou g. Pro čtvrtý koncert Kilhets ale Křečan vymyslel a sestrojil vlastní, významně zdokonalenou variantu; „novej chleba“ teď tvořily dva naproti sobě spojené kytarové hmatníky, z nichž jeden měl pražce upravené na způsob sitáru.