V reakci na ekologickou, sociální a politickou naléhavost klimatické krize se Soós snaží vyvinout nová kurátorská témata prizmatem teorie tzv. znovuzdivočení přírody (rewilding). „Rewilding je možno charakterizovat jako pokus o obnovení (mega)fauny, která obývala danou oblast až do historických dob a vymizela v důsledku činnosti člověka“ _{(Čížek et al., 2012: 38}).

Znovuzdivočení Soós zkoumá jako komplexní koncept, který se pojí s ekologickým aktivismem, politikou, klimatickou spravedlností, environmentálním humanismem a queer teorií. Ve svém výzkumu hledá propojení vědy a umění. Zkoumá představu divočiny jako místa, kde radikální svobody a vynalézavé kurátorské a umělecké praktiky jsou možnými katalyzátory změny reflektované výstavami, uměleckými díly, spisy a sdílením interdisciplinárních znalostí.

Tvůrčí pobyt chce Sóos věnovat teoretickému výzkumu, navázání spolupráce s umělci, kulturními pracovníky, hudebníky, vědci, aktivisty a místními komunitami, které koncept znovuzdivočení oslovuje, a iniciaci spolupráce mezi českými, maďarskými a britskými organizacemi.

V roce 2019 se Borbála Soós účastnila mezioborového setkání pořádaného Institutem úzkosti v lese poblíž Ústí nad Orlicí. Více zde.

Borbála Soós absolvovala magisterská studia oboru Kurátorství současného umění na Royal College of Art v Londýně (2012) a v oborech Filmová věda a Dějiny umění na Univerzitě Eötvöse Loránda v Budapešti (2009). Mezi lety 2012–2019 byla ředitelkou a hlavní kurátorkou londýnské galerie současného umění Tenderpixel. Pravidelně přednáší, vede workshopy a vyučuje na univerzitách jako je Goldsmiths College, Royal College of Art a Central Saint Martins. Ve svém výzkumu se zaměřuje na studium vývoje přírodních struktur a zkoumá je jako metafory pro sociální organizaci. V této souvislosti připravila i řadu výstav a projektů souvisejících se studiem rostlin a zvířat, biopolitiky, přírodních zdrojů a systémových dynamik.

Rezidenční program se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.