Agosto Foundation (AF): Spolek 8jinak! vznikl v roce 2011. Co bylo podnětem pro jeho vznik?

Pavlína Kalandrová (PK) : Impuls pro založení byl, tehdy plánovaný, ale už v podstatě definitivní projekt stavby nové radnice, Centra Palmovka, což měla být zčásti nová radnice pro městskou část Prahy 8 a zčásti obchodní centrum. Proto jsme třeba já nebo můj muž, David Kumermann, do spolku vstoupili. Bylo to téma, které probouzelo znepokojení v řadách veřejnosti a měli jsme pocit, že stavba není v pořádku z několika důvodů. V rámci spolku jsme se pak v následujících letech snažili tento pocit nějak doložit. Nám se tento směr spolku-otevírání veřejné správy, vedení dialogu s občany, poskytování informací a aktivování občanů, aby se účastnili zastupitelstev, ptali se svých politiků, ozývali se a zajímali, hodně líbil.

Nejasnosti kolem Centra Palmovka

AF: Co Vás ohledně Centra Palmovka znepokojovalo?

PK: Jednak se nám stavba zdála předražená, mělo jít o 1,2 miliardy z peněz, které městská část získala z privatizace bytů. Těch finančních prostředků bylo opravdu hodně. Jak se s nimi naložilo, přestože ta radnice nestojí, je jiná, politováníhodná věc. Nová radnice se nám zdála netransparentně vybraná, tedy návrh a jeho realizace. Transparentní výběrové řízení vlastně nebylo, šlo o tzv. soutěžní dialog, výběrové řízení na vyzvání, tedy jednání s předem vybraným architektem a realizátorem, což byl Josef Pleskot a Metrostav, firma, která měla stavbu postavit a dalších následujících dvacet let i provozovat. Smlouva na zhotovení stavby byla uzavřena jen několik málo dní před koncem volebního období.

Už ale samotný koncept, že se radnice zbaví bytového fondu s ideologickým argumentem, že městská část nemůže být dobrý hospodář a pak tvrdí, že aby byla dobrý hospodář, musí peníze investovat do stavby obřího baráku, kde bude provozovat hypermarket, se nám zásadně nelíbila. A pak to, že je ten dům banální panelák. Municipalita, spíše, než aby stavěla příkladně a městotvorně, prošlapávala cestu dalším developerům podle pravidla, že je-li možné toto, můžeme si i my stavět obrovské solitérní hmoty, které budou čnít nad původní zástavbu. My jsme opakovaně žádali o informace. Úřad nám někdy informace poskytl, někdy odmítl, ale akciová společnost Centrum Palmovka, i když vlastněná městskou částí ze své právnické podstaty nic poskytovat nemusela. Na našem webu jsou výstupy a zprávy o skutečnostech, které jsme zjistili a měli je podložené. V jednu chvíli jsme s podporou Nadace Via shromážděné informace vytiskli a šířili letákovou kampaní. Byl to náš občanský aktivismus.

AG: Co se děje s Centrem Palmovka dnes?

PK: Co víme, tak je projekt na mrtvém bodě. Stavbu teď nemá kdo dokončit. Praha 8 převzala nedokončenou budovu do své správy. Nyní staro-nové vedení řeší, co s domem udělá, zvažovanou možností je i prodej. Z našeho pohledu je dobře, že opoziční strany ve vedení předraženou smlouvu napadly a chtěly s Metrostavem narovnat vztahy, ale nakonec to šlo směrem, z kterého nemá radost vůbec nikdo.

Být aktivní v komunitě

AF: Pojďme k další vaší linii zájmu, k té kulturní. Jaká je vaše role ve spolku?

PK: Moje profese je v oblasti kultury – filmová produkce, aktivní jsem jak v divadelní, tak ve filmové oblasti, jakkoli jsem právě na rodičovské. Do spolku jsem vstoupila koncem roku 2011. První věc, co jsem dělala s 8jinak!, byla předvánoční akce před Komerční bankou na Palmovce. Bylo to drobné pásmo krátkých koncertů, přednesů a čtení. Záměrem bylo oživit místo, které má potenciál náměstí, ale nefunguje tak. Já se i ve své profesi pohybuji v oblasti kultury, kterou bych nazvala alternativní. Ta není zaměřena na zisk, ale na kvalitu. Mám na mysli kvalitu tématu, provedení, ale také důraz na experiment. Kulturu, která se orientuje na hledání, nikoliv na zavedené postupy.

Docela ilustrativní je, že jsem jako producentka dělala kreativní dokumentární filmy anebo jsem pracovala jako produkční pro Divadlo Archa. To je taková ukázka toho, co je pro mě důležité. To platí i pro to, co neziskově a dobrovolnicky dělám tady na Praze 8. Když uvedu příklady, nejraději vzpomínám na projekty Lieben Libeň a Hackenschmied 110, což byly dva, tři roky po sobě podobně koncipované akce, vždy nějak vázané k Libni a k synagoze na Palmovce. Vždycky to v sobě spojovalo dané téma a oživení veřejného prostoru, konkrétně synagogy a jejího okolí, práci s pamětí místa a experimentální přístup k filmu nebo fotografii. Ve dvou případech to bylo s finanční podporou hlavního města Prahy a městské části Praha 8.

Stále z toho mám dobrý pocit, protože se tam snoubily jak moje nároky na kulturu a umění, tak návštěvnost nebo zájem lidí. Vždy šlo o propojení různých druhů umění, film a video, práce s filmovým materiálem atp. Mimochodem stále sbíráme staré 8mm a 16mm filmy se záběry ze čtvrtí Prahy 8, digitalizujeme je a příležitostně promítáme, jednou, dvakrát do roka při nějaké akci.

AF: Toto je směr, kterým byste rádi pokračovali?

PK: Spolek funguje dlouhodobě tak, že kdokoliv z nás má nějaký zájem, inspiraci a ostatní s tím souhlasí, a není to nic proti našim ideálům, preferencím, zásadám a stanovám, tak samozřejmě může realizovat projekt, jaký chce. Může být umělecký nebo urbanistický nebo politicky orientovaný s tím, že ostatní mohou podle svých možností, času, chuti, pomoci s tím, co umí. Třeba s propagací a organizací. Směr kulturních aktivit…, mně se určitě líbí fotografické či filmové projekty.

Pro tento rok je záměr s podporou grantu Perpedes nadace Agosto Foundation v Praze a ve spolupráci se spolkem Krajinou přílivu, připravit něco experimentálně filmového nebo světelného v Synagoze na Palmovce a okolí. Budeme pořádat debaty nebo besedy s umělci. První se odehrála už 10. ledna 2020 s Jiřím Černickým, výtvarníkem, který v Libni žije. Nějak se k ní vztahuje, ale nejen k ní. Je to více aktivita historičky umění Terezie Nekvindové a já pomáhám s produkcí nebo s propagací. Témata kromě Libně mohou a měly by být širší a myslím, že budou zajímavé pro lidi z celé Prahy. Budou to zhruba čtyři besedy za rok. Nejbližší je v polovině března s Tobiášem Jirousem a Matějem Lipavským. Pořádáme je ve spolupráci s galerií Světova 1, kde vystavují především studenti.

AF: Dnes má spolek 8jinak! za sebou mnoho aktivit, týkají se jak Centra Palmovka, tak Paláce Svět, Libeňského mostu, územního rozvoje Prahy 8, nebo i kulturního oživení města. Jaké jsou současné vztahy mezi vaším spolkem a městskou částí Prahy 8? Máte pocit, že se někam posunuly? Je vaše občanská aktivita vítaná, nebo spíš trpěná či odmítaná?

PK: Je to složité napříč těmi lety. Za tu dobu myslím, že běží třetí volební období. A to, jestli se s námi městská část baví, je dáno naším zaměřením a tím, kdo ve vedení městské části je. Logicky se to nejprve vztahovalo k Centru Palmovka. V prvním období nás buď ignorovali, například na veřejnou debatu nepřišli, byť byli zvaní, nebo nás nenáviděli. Když jsme požádali město o nějakou součinnost, nebo o odpuštění poplatků za pronájem Elsnicova náměstí pro Zažít Libeň jinak, zvedla se vlna překvapení, co sem členové 8jinak! vůbec chodí, když chtějí něco pořádat. Byla to taková směsice ignorace, nebo vyloženě nenávisti. Což jen potvrdilo, že jsme ťali do citlivého místa.

Potom nastala jiná situace. Do vedení města se dostala opozice. Byla tam ČSSD, Strana zelených a Hnutí ANO, jako nejsilnější strana. Díky prioritám Strany zelených byla, bohužel jen dočasně, na čtyři roky zavedena na Praze 8 Místní Agenda 21 . My jsme od založení měli ve stanovách, že podporujeme zavádění této strategie pro udržitelný rozvoj na místní úrovni. Paní Ivou Hájkovou, která MA21 zaváděla v jiných místech, jsme byli v rámci jejích rešerší, kdo je v městské části aktivní v nejrůznějších úrovních, přizvaní do komise této agendy. Oni nás uvítali, protože jednak netrpěli žádnou záští, jednak to zapadlo do linie, co zastupitelstvo tehdy dělalo. Dnes po volbách, které byly na podzim, se do vedení města zase vrátili ODS, Patrioti a TOP 09 a Místní Agenda 21 skončila.

Na druhou stranu jsme celkově méně aktivní, protože se více věnujeme rodině a dětem, naše pozornost se přesunula z veřejného života více do našich domovů, jestli dočasně, nadobro, nevím. Ale kulturní aktivity stále organizujeme, udržitelně. Co nás těší je, že vedení města je s námi stále v kontaktu a my máme možnost minimálně získat informace o urbanistickém rozvoji Palmovky v oblasti Dolní Libně, což byla naše iniciativa v letech 2013–2014. S podporou nadace Via jsme vytvořili participativní projekt Palmovka jinak, jehož cílem bylo vypsání ideové urbanistické soutěže. Výsledkem měl být závazný územně plánovací podklad pro další rozvoj Palmovky. Vyzvali jsme i veřejnost i politiky, scházeli jsme se a pojmenovávali problémy a očekávání rozvoje Dolní Libně, Palmovky a okolí.

Úspěchem bylo, že to později ANO, ČSSD a Strana zelených měli v koaliční smlouvě. Měl to organizovat radní pro strategický rozvoj Petr Vilgus, který měl na starost i Místní agendu 21. Reálně na tom začal pracovat až v polovině volebního období a moc se toho nestihlo. Dobré na tom je, že na participaci s veřejností najali ateliér Unit architekti. Myslím si, že to dělali dobře, ale bylo prostě pozdě, nebo byla radnice málo ambiciózní, nebo bezzubá. Naše vize, že budou ovlivňovat developerské projekty kolem Palmovky, se neuskutečnila. Urbanistická soutěž vyhlášena nebyla, dělají se pouze kosmetické úpravy v rámci projektu Palmovka Teď! Ale i za to jsme rádi. Obávali jsme se, že to spadne s novým vedením pod stůl.

Na jednu stranu nás těší, že spolupráce s Unit architekty pokračuje a drobné návrhy se začínají realizovat. Například tramvajová zastávka na Žertvách dostala nový mobiliář a byla předlážděna a chystají se další. Na druhou stranu územní studie sice vznikne, ne však formou soutěže, ale bude zadána studiu Unit architekti. Dává to smysl, protože ti o tom nejvíc ví, ale závažné je, že tam nebude ani výběrové řízení.

AF: Není tu nějaká vůle po letech, co se snažíte ovlivnit rozvoj Palmovky a okolí, vstoupit do politiky a mít větší sílu ovlivňovat rozhodnutí zastupitelstva? Mám na mysli vývoj třeba na Praze 7 nebo v Praze 10, kde se takové občanské aktivity dostaly do vedení městských částí.

PK: My to samozřejmě sledujeme, sdružení Letná / Praha sobě nebo spolek Vlasta, fandíme jim. Ale chceme spolek držet na politických stranách nezávislý. Nabídky kandidovat dostala třeba Věra Chmelárová, ale odmítla. Je to ve vzduchu a prolíná se to. Já osobně bych do toho nechtěla jít. Je to složité v tom, jak je městská část velká a různorodá, jak je obrovská. Má vlastně velikost krajského města jako je Olomouc, je to stotisícová městská část.

AF: Má podle vás občanská aktivita vzhledem k dosaženým výsledkům po vaší dlouhodobé zkušenosti šanci? Vy jste se z počátku systematicky věnovali urbanismu, navštěvovali jste jednání a rozporovali rozhodnutí městské části, žádali jste informace, kladli otázky, pohybovali jste se v poměrně odborné oblasti ve spolupráci s architekty a urbanisty.

PK: Velké změny se v Libni dějí až s masivní výstavbou, s developerskými projekty Metrostavu a Crestylu na Libeňském ostrově, mezi Palmovkou a Libeňským mostem. Je fascinující sledovat kolik energie jsme dali do aktivit nějak oživující prostor jako Zažít Elsnicovo náměstí jinak, Zažít Libeňský most jinak nebo Na Žertvách. Ale lidé přijdou a odejdou. Ilustrativní to bylo u synagogy na Palmovce, kde jsme chtěli nejen oživit, ale i kultivovat místo před synagogou, například venkovním posezením, improvizovanou kavárnou a dílnami, odstraněním křoví, které slouží namísto toalet. Lidé mohou přijít s dětmi, nemusí se bát vstoupit na trávník. Stálo to spoustu energie.

Něco zůstalo natrvalo, ale chci tím říct, že reálné změny může přinést opravdu jen „hardware“, tím myslím strukturu, jak je něco navrženo, co tam stojí, kde jsou jaké bariéry. I to, že sedíme v kavárně ve Světově ulici, není bohužel naší zásluhou, že bychom čtvrť oživili, ale tím, že jsou tady desítky nových bytů a stovky metrů čtverečních kanceláří, které změnily i skladbu obyvatel. Prostě přivedly víc lidí, i lidí co mají třeba víc peněz. Ta šance, která, myslím si, Praze 8 unikla, byla tyto projekty ovlivňovat víc ve prospěch lidí. Nejsou vždy vysloveně špatné, třeba projekt v libeňských docích, budou tam i veřejná prostranství a přístup k vodě, který tady chybí.

Pořád si ale myslím, že člověk má šanci a zároveň povinnost, samozřejmě v rámci toho, na co mu síly stačí a na co má chuť. Jde o udržitelnost v osobním životě, nelze se nutit, či být nucen se tím zabývat. Může se tím zabývat chvíli, pak už ne a pak se třeba vrátit. Ale určitě, je to naše povinnost jako veřejnosti. Já věřím na občanskou společnost a na možnost něco změnit. Naše výsledky jsou měkčí v rámci komunity, možná, že je to důvěra lidí, že má smysl tady bydlet, že je to vlastně fajn, přestože, někde to nehraje…

AF: Zmínila jste udržitelnost aktivit. Jakým směrem se budou vyvíjet další aktivity spolku v tomto ohledu?

PK: Cílem je budovat a hýčkat komunitu. Budovat si příjemnější místo k životu. Vytvářet místo i pro ostatní. Pro mě je tam po mnoha letech velké téma, a to i v mojí nové situaci, narodilo se nám dítě, a to je téma udržitelnosti. Obecně chránit veřejné zájmy by v zásadě měla obecní samospráva, má k tomu moc a je k tomu povolaná. To, co by mělo jít napříč lety a přetrvávat výsledky voleb a to, kdo zrovna vládne, tak je občanská společnost, nebo spolky, které by městská část neměla brát jako nebezpečí, nebo ohrožení, ale měla by je podporovat nebo brát na vědomí a naslouchat jim. Na to byl dobrý nástroj Místní Agenda 21 a je škoda, že nepokračuje.

Za Agosto Foundation se ptala Radoslava Schmelzová