Christophe Charles byl iniciátorem spolupráce mezi Nadací Hermit a tokijskou Galerií Surge a díky němu a podpoře nadace Japan Foundation mohla skupina japonských umělců dorazit. S Christophem se Miloš Vojtěchovský seznámil přes japonskou kurátorku, která žila v Praze, Keiko Sei.

"Japonci přijeli do Plasů s velmi jasnou představou o své účasti na symposiu. Téměř všichni používali elektrické nástroje. Když jsme jeli koupit Sony reproduktory, které jsem pro svoji instalaci potřeboval, v prodejně běžely videoklipy vyrobené firmou Sony a Miloš poznamenal: „Tuhle kulturu produkuje Sony.“ Odpověděl jsem, že potřebujeme reproduktory právě proto, abychom dokázali, že lze vytvořit těmi aparáty něco docela jiného. Instalace Endo Ritsuko sestávala z velkých obrazců na oknech ambitu, které vrhaly na podlahu chodeb stíny. Já jsem za tři dny zkomponoval hudbu, vhodnou pro ozvěnu v prostoru. Místní hasič mi německy sdělil, že ta hudba se mu líbí. Nevím, jestli to porovnával s basovými tóny rockové hudby, rušící z druhého patra čistou zvukovou krajinu konventu. Instalace Endo se spojovala se zvuky, které jsem vytvořil jako reakci na architekturu konventu, hudbu, akceptující slunce stejně jako heavymetalové basové linky. Chtěl jsem dokázat, že reproduktor nemusí sloužit jen otravné rockové hudbě a státní propagandě.
Christophe Charles, 1997

2 cd přehrávače běžící v shuffel programu byly propojené se 4 reproduktory umístěnými v rozích ambitu. Skladba byla tichá, aby se její zvuk propojoval s reálnými zvuky prostředí. Ambientní zvuková instalace běžela v konventu 14 dní během otvírací doby. 
-----
Zvuk definuje prostor lépe než prostředky vizuality. Pokud viditelné objekty, grafické formy nebo obrazy zmizí, zmizí pak i jejich smysl. Potřebují ke své existence fyzický prostor. Pokud jde o vizuální obrazy, stává se fyzický prostor obrazovkou. Tato pasáž vysvětluje stanovisko Marshalla McLuhana: “Předtím, než lidé poznali písmo, žili v prostoru sluchu. Ucho bylo důležitější než oko.” (Marshall McLuhan a Edmond Carpenter, The Ear and the Eye, 1967). Výchova během tří tisíc let vedla k izolaci od emocí, ale nedávný rozvoj technologie navrací možnost citového prožívání. Zvuky pomáhají konstruovat prostor, který máme fyzicky před našima očima, nebo jako virtuální prostor, rozprostírající se v naší mysli. Pokud přijmeme fakt, že akustický prostor pomáhá obnovit naše vnímání a emoce, revizualizace a rekonstrukce tohoto prostoru se stala hlavním konceptem mé práce v klášteře. Byla založena na světle, které ambity prochází a materiály, které světlo pohlcuje. Kresby jako jako znaky, zviditelnění časové osy skladby Christopha Charlese. Notace nabízí mnoho znaků závisejících na subjektivních a environmentálních parametrech. Charles nahrál a pak samploval zvuky prostoru, kde později hudba zněla. Konkrétní zvuky se tak staly notovou osnovou místa instalace, tedy stínů vrhaných na kamennou podlahu chodeb. Tvar, který v sobě neobsahuje žádnou barvu, je mnohem lehčí povahy, než obraz v rámu. Obsahuje v sobě vzduch, místo, přirozené světlo. Pobyt a práce v Plasech vedla ke vzniku jiného pojetí ovzduší, překračující prostou vizualizaci. Povaha instalace byla závislá na charakteru místa, kde vznikla. Dílo spojuje akustický a vizuální svět a ponechává stranou otázky nadřazenosti. Spočívá na důležitosti koexistence obou.
Endo Ritsuko, 1997

---

Christophe Charles (narozen v Marseille 1964) je hudebník a zvukový umělec, žije a pracuje v Japonsku. Pracuje s nalezenými zvuky a své skladby vytváří s pomocí počítačových programů, trvá na autonomii každého zvuku a odmítá hierarchické struktury. Studoval na Tsukuba University (titul PhD., obhájil v roce 1996) a Paris INALCO (PhD., 1997). V současné době je docent na Musashino Art University (Tokio), vydává hudbu na německém labelu Mille Plateaux / Ritornell a  několik kompilací (Mille Plateaux, Ritornell, Subrosa, Code, Cirque, Cross, Xtract , CCI, ICC atd.). Skupinové výstavy:  ICC "Sound Art" (Tokio, 2000), V & A "Radical Fashion" (Londýn, 2001) atd. Stálé zvukové instalace v centru města Osaka Sumai Jouhou (1999). Spolupráce s hudebníky (Henning Christiansen, Shiomi Mieko, Chino Shuichi, Markus Popp, Hanno Yoshihiro / Hoon, Kako Yuzo, Shibuya Keiichiro a další), vizuálními umělci (Yamaguchi Katsuhiro, Yamamoto Keigo, Visual Brains, Osaka Takuro, Kai Syng Tan et al) a umělci (Ishii Mitsutaka, Kazakura Sho, Osanai Mari, Ishikawa Fukurow, Salvanilla a kol.).