Jakou roli hraje samotná budova základní školy v celém příběhu?

Škola je stará 200 let a dlouho to byla jediná základka ve městečku. Asi před 10 lety přestala sloužit svému účelu. Většina místních do ní chodila nebo vodila své děti a cítí k ní silné pouto.

Aktivitu spolku skutečně odstartoval záměr obce školní budovu prodat?

Po uzavření školy se obec snažila nejdříve nabídnout budovu pro podnikatelský záměr, který by sloužil občanům, např. dům s pečovatelskou službou, žádný vhodný projekt se ale nenašel. Další variantou bylo budovu prodat, tím se ale zbavit podstatné části vranské historie. Mezitím budova chátrala, a tak se skupina místních nadšenců rozhodla, že se pokusí udržet v ní život. Největší zásluhu na rozjezdu má náš současný předseda Pavel Filip, který se do toho pustil s heslem „aspoň jsem to zkusil“ a byl hlavním motorem. Před šesti roky se nenašlo moc lidí, kteří by věřili, že se mu to podaří. Úplně na začátku oslovil místní spolky, které si některé třídy pronajaly na klubovny – skauti, Military Games a zájem projevila i dětská skupina U Rybek. Společně pak udělali nezbytné úpravy, ale i tak byly počátky dost punkové a závislé jen na práci a darech nemnoha nadšenců a sympatizantů.

Jak růst pokračoval dál?

Kavárna vznikla jako zázemí a prostor pro setkávání, první benefice nesla název Židle pro starou školu a jen z této sbírky se kavárna vybavila porůznu darovaným nábytkem a nádobím. Pak vznikla myšlenka udělat z klubovny malou galerii a pořádat vernisáže a další kulturní program. Současně se jeden místní sponzor zajímal o prostor pro cvičení baletu a vybavil jednu třídu zrcadly, madly a proměnil ji v malou tělocvičnu.

Systémem sněhové koule se nabalovali na naši činnost další lidé, kteří přicházeli s nápady na další aktivity, které přitáhly další lidi a takto vlastně rosteme dodnes. Hned v počátcích se u nás usídlila Univerzita třetího věku a přibývaly další přednáškové cykly a besedy. Taneční sál (jak naší malé tělocvičně od začátku říkáme) začaly využívat menší skupiny, pro které je místní Sokolovna zbytečně velká a neosobní a dnes v něm pravidelně probíhá jóga, orientální tanec, cvičení s miminky, fitbalet, sportovní gymnastika a další.

V následující fázi jsme se rozhodli postupně zkultivovat bývalou školní zahradu, která je v krásném, klidném a bezpečném místě a vyhovuje hlavně rodičům s dětmi. Té v současnosti věnujeme nejvíc energie a zájem lidí o tento projekt je nečekaný, takže jsou ochotni věnovat svůj čas a síly dobrovolnickým brigádám a pořádání zahradních slavností.

Jaký byl postoj obce k takovému rozjezdu?

Obec z toho nebyla nadšená, protože pořád věřila v možnost využít budovu jinak, ale chyběl jí konkrétní záměr a o koupi naštěstí taky nikdo neprojevil zájem. A tak jsme dostali budovu do výpůjčky bez nájmu, ale s náklady na topení (prastarý kotel na pevné palivo), elektřinu a veškeré další služby.

Členové spolku

Jak silné je jádro spolku Stará škola?

Nejužší jádro spolku tvoří 6-10 lidí, kteří se scházejí na pravidelných poradách a řeší tvorbu programu, nové projekty a aktivity, provozní záležitosti, shánění financí, propagaci, komunikaci s partnery (např. s obcí) a celkovou koordinaci. V širším jádru, čítající desítky, jsou pak lidé, kteří jsou ochotni pravidelně vypomáhat s chodem kavárny, pořádáním akcí, účastnit se brigád anebo si vezmou na starost konkrétní dílčí projekt. Důležité je, že nejužší i širší jádro tvoří výhradně dobrovolníci, mzdové náklady nemáme z čeho pokrýt.

Jak byste charakterizovala členy spolku a sympatizanty, jsou si něčím podobní?

Začátek celého projektu stál na nadšení lidí, kteří měli k budově osobní pouto, takže se jednalo hlavně o místní rodáky. Dalším pojítkem byl zájem o menšinové kulturní a vzdělávací akce a určitý sklon k nezávislosti na hlavním proudu. No a taky schopnost přenést se přes mnoho nedokonalostí, které vyvažuje možnost účastnit se činností zevnitř a ovlivnit je. Postupně se k nám začali hlásit naopak lidé, kteří se přistěhovali a hledali možnost zapojit se do života v obci, ale nevyhovovaly jim velké obecní akce. Tito jsou dnes velmi aktivní, což může souviset i s tím, že se z města na vesnici přestěhovali záměrně, aby se vyčlenili z davu a byli součástí menšího celku, ve kterému mohou mít na jeho charakter vliv.

Jaký byl krizový bod ve vývoji Staré školy a jak se jej podařilo překonat?

Spíš jde o krizovou fázi, do které se dostane zřejmě každá neziskovka po prvních letech růstu, postaveného na nadšení. Ten růst začal být až příliš velký a naše kapacity už přestávaly stačit, taky přišla únava. Učíme se líp plánovat a nerealizovat vše, co by nás zajímalo. A hlavně se nám samovolně podařil generační transfer. Začalo to zapojením vlastních potomků, kteří přitáhli své vrstevníky, a tím nám hodně odlehčili. Současně přišli s novými věcmi, které jsou zajímavé pro jejich generaci.



Lepší než sedět doma

Jak se ve spolku rozhodujete o prioritách dalšího vývoje?

Základní priority cítíme všichni v týmu shodně – chceme být místem pro setkávání, ve kterém se každý může realizovat podle svých potřeb – aktivně nebo pasivně. Takže v tomto směru není nutné rozhodovat o prioritách. Další vývoj je limitovaný kapacitou budovy, financí i dobrovolnických lidských zdrojů. Takže rozhodujeme jen o prioritách dílčích, a to na pravidelných měsíčních poradách. 


Rejstřík vašich akcí je poměrně široký. Od vzdělávacích akcí pro seniory až po dětské výtvarné dílny a literární čtení. Podle jakého klíče řešíte dramaturgii Staré školy?

Dramaturgie je postavena na kultuře a vzdělávání, pokud mluvíme o programu v nedělní kavárně. V tomto rámci může každý z týmu přinést nápad na pořad, ať už vlastní nebo inspirovaný někým z širšího okruhu fanoušků. Podmínkou je, že se stane garantem pořadu, tj. zajistí jeho realizaci. Program se dělá na čtvrtletí dopředu a na poradě se vyladí termíny jednotlivých akcí. Pak jsou přednáškové a jiné cykly, které má na starosti konkrétní člen týmu a ten si řeší jejich náplň sám. (Univerzita třetího věku, Tréning paměti, Výtvarné kurzy a ateliéry apod.)

Co konkrétně máte Vy na starosti?

Mám na starosti fundraising, koordinaci nedělního programu a nedělní kavárny po stránce obsluhy a občerstvení. Práci pro Starou školu věnuji zhruba jeden den v týdnu, ale neberu to jako práci. Kombinace pragmatického zaměstnání a kultury jako koníčka, kterému se mohu věnovat svobodně a bez tlaku na peníze, je pro mě ideální.

Proč to děláte a co Vám zapojení do vedení Staré školy dává? 
 Dává mi to pocit bezpečí, že jsem mezi lidmi, se kterými máme v podstatném rozsahu stejné priority a že se mohu aktivně podílet na projektu, kterému věřím. Vždy jsem pracovala ve finanční a účetní sféře, ale zároveň jsem inklinovala ke kultuře, literatuře a umění. A protože sama nejsem na umění talentovaná, snažím se jej aspoň zprostředkovat jiným a tím i sobě. Druhou motivací je, že už tu žiji skoro třicet let, mám to tu ráda, zajímají mě lidé z Vraného. Být mezi nimi a něco společně zažít je mnohem lepší než sedět doma. Akce, které koordinuji, mě baví a když z toho má radost nebo užitek ještě někdo další, je to skvělý bonus. A to se stává téměř vždy a je jedno, jestli je na akci 5 nebo 50 lidí. To mě nakopne i do věcí, které už tak zábavné nejsou, jako třeba psaní grantů.

Jaké události za poslední rok dva si nejvíc ceníte? Co se povedlo nejvíc?

Překlopili jsme se do fáze, kdy už nelze hodnotit jednotlivé akce, ale spíš větší projekty, třeba zahrada je velký počin. S ní souvisí i krásné zahradní slavnosti, s harmonikou, opékáním buřtů, válením v trávě, pískovištěm apod. Tam už je ale i program týmová práce a mám velkou radost, že je nás v týmu čím dál víc.

A na co se letos těšíte?

Událostí sezóny je jednoznačně každý rok benefice, letos připadá na 26. května a slavíme na ní současně 200 let budovy. To je naše zahradní super slavnost, které se účastní až 500 lidí. Zorganizovat ji v tak malém týmu je docela fuška, stánky, občerstvení, 3 – 4 kapely, divadlo pro děti, ale vždy si ji strašně užijeme. Cílem je sice vybrat peníze na úpravy budovy nebo zahrady (letos vybíráme na novou podlahu do kavárny), ale hlavně chceme udělat hezké nedělní odpoledne všem, kdo nám celý rok fandí a podporují nás.


Život spolku na niti

Jaká je struktura financování spolku? Cílíte na granty z veřejných peněz, nebo se spíše orientujete na soukromé dárce, nebo jste nejvíce závislí na dárcích a podporovatelích z vlastních řad?

Nezbytné výdaje na energie pokryjí nájmy od ostatních uživatelů budovy – dětská skupina, klubovny, aktivity v tanečním sále, od obce dostáváme dotaci, která pokryje náklady na topení. Kavárna a program si musí vydělat na sebe a na drobné provozní výlohy. Práce je 100% dobrovolnická a do nových projektů se pouštíme, pokud na ně seženeme granty. Vylepšování budovy a zahrady financujeme z darů od našich příznivců – finančních a materiálních. K tomu se nám občas podaří získat nějaký grant, z jednoho jsme opravili toalety a sprchy, z druhého jsme upravili zahradu. Našimi sponzory jsou i umělci, kteří u nás vystupují většinou bez nároku na honorář. Výtvarníci nám zas věnují svá díla, která vydražíme na předvánoční aukci. No a naše práce je samozřejmě bezplatná, všechny peníze jdou kompletně na provoz a nezbytnou údržbu nebo malé investice do budovy.

Nikdo z vás není za práci placený. Kolik se vás o centrum stará a kolik to zabere času?

Žádné peníze si nevyplácíme. Mně osobně péče o Starou školu zabere zhruba den v týdnu. Mám štěstí na práci, kde nemusím být každý den, takže si můžu čas uzpůsobit podle svých potřeb. Jinak by to zvládnout nešlo. Užší tým tvoří pět lidí, nemáme žádnou hierarchii, jen různé kompetence. Já mám na starosti kulturní program a provoz kavárny a žádám o granty, kde se dá. Pavel Filip je zodpovědný za provoz, což je v této staré budově opravdu fuška. Je tu totiž stále i původní kotel na uhlí a každou chvíli se objeví nějaká technická závada. Majka Filipová organizuje vernisáže a jiné výtvarné aktivity, Filip Ditrich zajišťuje chod po formální stránce a organizuje některé výstavy. A Dáša Andělová má na starosti aktivity pro seniory a děti, k tomu vede účetnictví a společně s dcerou pečou delikatesy do kavárny a pořádají workshopy. A kromě toho každý dělá vše, co je třeba.

Jak těžké je finančně přežít?

Hodně těžké. Nezřídka se stane, že někdo z týmu přechodně platí účty z vlastních peněz, než se sežene grant nebo přijde dotace. Přežíváme opravdu i díky velké loajalitě členů týmu.

Dá se vůbec plánovat v systému finanční nejistoty, když nevíte, jak to bude příští rok?

Základní finanční bilanci samozřejmě musíme mít postavenou a do projektů se většinou pouštíme, až když máme aspoň naději na jejich pokrytí. Občas je to i obráceně, ale to je pak o to větší motivace ty peníze za každou cenu sehnat. Finanční nejistota ale není ta nejhorší, nejvíc nás trápí, že nám obec prodlužuje smlouvu o výpůjčce vždy jen na rok. Takže do konce října nikdy nevíme, jestli budeme v budově i následující rok, nebo dostaneme výpověď. Zřejmě jsme ještě dostatečně neprokázali, že je naše činnost pro občany hodnotná a obec stále přemýšlí o lepším využití.


Směr cesty a vize



Podle všeho se ve Vraném podařilo vybudovat okolo Staré školy živou komunitu, proč myslíte, že se to jinde nedaří?

I když je to dnes už spíš o komunitě než o samotné budově, přece jen genius loci staré školy vytváří ten základní tmel. Kromě toho se nám asi podařilo šířit naše nadšení a odvést kus práce, což některé lidi pozitivně nakazilo. Taky jsme se od začátku snažili zapojovat do našich aktivit co nejrůznější zájmové a generační skupiny – školku i Univerzitu třetího věku, tanečníky i skauty. No a taky jsme zřejmě vykryli díru, kterou byla absence podobné komunity u nás v obci.

Je vaše zkušenost přenositelná? Nebo jinak, co je klíčové při budování podobných komunit?

Nemá se zapomínat být široce otevřený různým skupinám a nápadům, jinak nevznikne komunita, ale úzce profilovaná skupina. Což taky není špatně a může to dokonce přinášet v té úzké oblasti vysokou kvalitu, ale už to není komunitní projekt. Na druhou stranu ale musíte taky mít nějaké základní mantinely – u nás jsou mimo ně třeba jakékoli komerční akce a sport taky přenecháváme jiným spolkům.

S jakými spolky z okolí spolupracujete?

Těch je hodně, většinou to jsou spolky, které mají blízko ke kultuře nebo vzdělávání, nejen z Vraného, ale i z Prahy a okolí. Ve Vraném jsme si dobře rozuměli s galerií Perla Ivana Mečla, která už ale bohužel v prostorách bývalé papírny není.

Jak ovlivňuje komunitní život ve Vraném blízkost Prahy?


Drobnou nevýhodou je, že Praha poskytuje velké vyžití a občas nám odčerpává návštěvníky našich akcí. Výhodou naopak je, že realizace kulturních a jiných akcí je díky blízkosti Prahy jednodušší, protože účinkující to k nám nemají daleko a jezdí k nám rádi.

Budoucnost a její limity



Jak vidíte Starou školu za 5 let?

Vize Staré školy je být pořád místem setkávání, kde se lidi budou cítit dobře a kde budou realizovat své zájmy. Jak už jsem říkala, další růst je limitovaný kapacitou budovy a lidských zdrojů. Rádi bychom ji dál zvelebovali, protože budova i zahrada si to zaslouží. Pokud by se našla vhodná dotace, je připravena studie na její rekonstrukci. A doufáme, že i za pět let budeme zázemím pro aktivity, o které mají občané zájem.

Co by Vám nejvíc pomohlo tohoto cíle dosáhnout?

Rádi bychom dosáhli důvěry obce, která by nám zajistila stabilitu pro naše snažení. V naší práci bychom rádi dosáhli větší efektivity a taky by nebylo špatné získat zdroje na alespoň symbolické odměny pro členy týmu – užšího i širšího. Ideálem by samozřejmě bylo moci si dovolit aspoň jednoho zaměstnance, koordinace a samotná činnost už několik pracovních úvazků zabere. Hrozně nás to baví a chtěli bychom pokračovat. Uvidíme, jestli nám obecní zastupitelstvo smlouvu prodlouží. Rádi bychom zůstali zde, protože škola a její genius loci je pro komunitní centrum přímo ideální.

Jaké vidíte největší riziko dalšího rozvoje Staré školy?

Největším rizikem je nejistota nájemního vztahu a možnost vyhoření klíčových členů týmu.



Jak užijete příspěvku nadace Agosto?

Příspěvek nadace Agosto Foundation nám výrazně pomohl v našem napjatém cash-flow. Převážnou část jsme investovali do zahrady a zbytek na provozní a programové resty.

Jan Bartoš