Dozvíme se, že projekt nezávislého kulturního centra Farmstudio založil a provozuje Pavel Matela a že v současné době zde probíhají rekonstrukce, které by měly vést k vytvoření centra pro tvůrčí pobyty s hudebním studiem, tanečním sálem a galerií. A že je zde neustálá poptávka po dobrovolnících.

Statek ve stutečnosti působí upraveněji a opraveněji než na fotografiích. Nově zatravněná plocha dvora láká k posezení, okolostojící zbytky hospodářských stavení působí celkem romanticky. Pavel Matela věnoval hledání vysněného místa čtyři roky, aby se pak vrátil zpět k prvnímu statku, který navštívil. „Mě se to líbilo od začátku, tak nějak jsem s tím bojoval a nakonec to koupil a dal jsem za to v podstatě všechny peníze.“ Chtěl mít kulturní prostor a byl ochoten koupit třeba i jatka, protože „kdo jiný než já, někdo takové věci musí udělat“. V současnosti se blíží dokončení fáze jedna, v rámci které by mělo vzniknout ubytování pro dva rezidenční umělce a — prozatím sezónní — ateliér. Dále je v plánu pořádání workshopů, soustředění či plenérů uměleckých škol. A galerie. (O něco později venku Pavel Matela ukazuje zazděný otvor ve zdi — po první výstavě v galerii DÍRA si uvědomil, že se v roli kurátora necítí dobře, a galerii i s exponáty zazdil.) Cílem není, aby statek vydělával velké peníze, nicméně měl by postupem času začít generovat prostředky na údržbu.

Ke spolupráci s místními je Pavel trochu skeptický. „Myslím si, že pouštět se do něčeho, aby to bylo založené na místních, je čiré bláznovství, nemůže to fungovat.“ Spíše sází na mezinárodní rezidenty. Zapojení a návštěvy místních však v budoucnu samozřejmě vítá. Zatím je tu ale prý spíš považován za podivína. Zároveň se mu nedaří nacházet ani dlouhodobé spolupracovníky odjinud, a ani spolupráce s dobrovolníky se zatím moc neosvědčila.

Na webových stránkách nabízí Farmstudio terapii prací. „Není to cílené na lidi, kteří mají opravdu problém, na to tu nejsou odborníci. Ale připadá mi, že fyzická práce je skvělá věc a tady se dá dělat donekonečna, fakt se divím, proč si lidi nechtějí jen tak zapracovat, třeba za jídlo.“ Zajímavým plánem do budoucna jsou workshopy zaměřené na klasické stavební techniky. „Ze začátku pro kutily, ale je to možné i pro profesionály. Vedle bydlí restaurátorka, ta by mohla například vést workshop. Je tady hodně věcí, na kterých se dá cvičit.“ Sám se stal v průběhu prací na statku, trochu bezděky, odborníkem na historické stavební techniky. Mrzí ho, že se mu asi nepovede zachránit stodolu, která už je v tak špatném stavu, že hrozí její zřícení. Ačkoliv jsou fb stránky Farmstudia plné fotek s nejrůznějšími pracovními četami, situace je taková, že většinu si dělá Pavel Matela sám. „Já mám fyzickou práci rád. Třetina nebo polovina z důvodů, proč jsem do toho šel, byla, že jsem chtěl fyzickou práci. Ale je pravda, že celý podnik stojí a padá na mé fyzické síle.“ Jednou už po kolapsu skončil v nemocnici a z jeho hlasu je cítit hlavně lítost, že kvůli tomu zameškal jednu pracovní sezónu. Dávno by to vzdal, ale místo má „něco do sebe“. Býval to nejbohatší statek v okolí, postavený na začátku devatenáctého století na pozůstatcích, sahajících do doby pozdně gotické. Je v dojezdné vzdálenosti od Prahy. Vysoká je příjemně působící vesnice s veškerým vybavením i nějakým kulturním životem. Nedaleko je CHKO Kokořínsko s lesy a roklemi. A je zde prý zvláštní mikroklima — skoro tu neprší.

Lenka Dolanová