Turnovská chata, která poskytuje festivalu útulné horské a inspirativní zázemí, se překvapivě letos nenaplnila umělci z různých uměleckých oborů, kteří tu v předchozích dvou ročnících společně proměňovali přilehlý háj ve výstavní prostor landartových děl. Letošní Mikrofestival umění hor a údolí se totiž vydal novým dramaturgickým směrem a pokusil se nabídnout především program pro děti různých věkových skupin. Od pondělí do pátku se tudíž Turnovská chata a její přilehlé okolí staly dějištěm všelijakých uměleckých dílen a volnočasových aktivit.

Děti dostaly možnost vyzkoušet si práci s keramikou i se dřevem, zahrát loutkové a stínové divadlo, naučit se malovat hennou nebo hrát na různé hudební nástroje, kterých se na samotné chatě najde požehnaně. Kromě těchto aktivit festival, který se snaží pěstovat pozitivní přístup k životnímu prostředí a směřovat je k ochraně přírody, nabídl úvody do bylinkářství a alternativní medicíny. Okolí vrchu Hvězda s rozhlednou Sťěpánka poblíž Kořenova na pomezí Jizerských hor a Krkonoš skýtá spoustu nádherných horských stezek a zajímavých přírodních útvarů, takže se vyráželo i hodně na výlety. A nakonec si děti mohly zajezdit i na koních.

V pátek navečer se festival přehoupl do své hlavní části vernisáží výstavy fotografií amerického fotografa, režiséra, kurátora a malíře Roberta Carritherse, na kterých zachytil bohémské životy umělců a živelné undergroundové scény tří měst: Prahy, Berlína a New Yorku. Při vernisáži Robert Carrithers představil knihu City Primeval. New York. Berlin. Prague., z níž pochází soubor vystavených fotografií, a zavzpomínal na zašlé časy New Yorku na začátku 80.let, kdy se ještě jeho obyvatelé nemuseli ohánět jak zběsilí, aby zaplatili nájmy, a měli stále dostatek volného času na to věnovat se umění a dalším bohulibým činnostem.

Poté už se účastníci přesunuli ven za chatu, kde zahájily hudební část večera Nikol Fischerová & HeléN RockHousle se svým projektem Metanoia. Jejich vystoupení se neslo v poměrně konvenčním písničkářském rázu, ale vynikalo promyšlenými texty, které navíc HeléN doplňovala svými divokými hendrixovskými sóly na zefektované elektrické housle. Po nich rozezněl mýtinu u chaty sympaticky nakřáplým bluesovým a rock’n’rollovým zvukem kytarista a zpěvák Bony Volta a rozehřál tak přítomné na zlatý hřeb večera Johannes Benz, kteří si nakonec vystačili jen ve dvou. Frontman kapely, kytarista a zpěvák Jan Foukal, si k sobě přizval všestranného klávesistu Alberta Romanuttiho, který obstarával kromě kláves i beaty a basovou linku a vynesl zvuk seskupení do jakéhosi space-folku, načež tento dojem ještě více umocňovalo tmavě modré neonové osvětlení. Jak už bývá na MUHÚ zvykem, naplánovanými vystoupeními večer zdaleka neskončil a jamovalo se až do ranních hodin.

Sobotní dopoledne se neslo v uvolněném duchu, festivaloví hosté vyrazili na výlety po okolí a odpoledne se pomalu začal připravovat hudební stan na společné hraní. Ještě před západem slunce jsem dostal příležitost s projektem Autopoetik dokreslit horskou zvukovou krajinu chaty pomocí terénních nahrávek z Indonésie a jihovýchodní Asie zaznamenávajících jak zvuky přírody, tak exotické témbry tradiční indonéské hudby: gamelanu. V jeden moment dokonce došlo k nečekanému spojení biofonních a antropofonních zvuků, když se do reprodukovaného cvrčení cikád z tropického pralesa začalo zařezávat vrčení motorové pily z přilehlého lesa. Vzápětí stan krátce opanovala formace Syndicate ve zredukované sestavě se svým improvizovaným setem jazzu a ambientní elektroniky a po ní nastoupil projekt Rootkit principála festivalu Aleše Zemene propojující manipulované terénní nahrávky nedalekého potoka a výstupy ze SuperCollideru s atmosféricky táhlými melodiemi flétny Toma Janssena. Poté už se začalo složení hudebníků volně proměňovat podle toho, kdo dostal chuť se zapojit a zahrát si nebo zazpívat. Bony Volta a Honza Tichý se přidali na kytary, Janssen na flétnu a džembe, Gabriela Vašková se chopila mikrofonu a Zemene se ujal banja a elektroniky. Po několika psychadelicky rockových flácích se náhodně vzniklá skupina rozpustila a pódia se zhostila undergroundová legenda Jim Čert s akordeonem, která bavila přítomné svými vtipnými texty a syrovým hudebním projevem až do ranních hodin. Pomyslné hranice mezi předlistopadovým undergroundem a současnou hudební produkcí vzdorující konvencím tak byly překlenuty a všichni si tedy mohli přijít na své.

Letošní MUHÚ tedy nabídl program pro všechny věkové skupiny a symbolicky tak podtrhl společensky tmelící funkci umění ve spojování lidí napříč generacemi, názory, rasami a kulturami. Dozvuky letošního MUHÚ bude možné v Turnovské chatě zavětřit až do konce roku, neboť zde až do 31. prosince budou vystaveny fotografie Roberta Carritherse, které si navíc mohou návštěvníci chaty zakoupit. Tak tedy vzhůru do hor!

Martin Lauer