"Z pohledu poutníka je geografická vzdálenost například mezi Prahou a Madagaskarem takřka nepřehlédnutelná, očím plavce jde o pořádný kus cesty a pro pilota je to několik hodin letu. Telekomunikační spojení propojí oba body během okamžiku, ale prostor mezi nimi zůstává neprozkoumán. Tažní ptáci mají svoje hvězdné mapy zakódované v jakési podivné instinktivní paměti, člověk ale potřebuje sextant nebo mapu. Z hlediska perfektního posla je cesta nalézáním nejkratší spojnice mezi určenými body. Ale může jít i o cestopis, poselství o cestě, o umění vyprávět. Odyssea, Gulliverovy cesty, Podivuhodný příběh Gordona Pyma, Milion Marka Pola, Cesta na severozápad, Putování za švestkovou vůní. Pokud jde chodec podle mapy koupené u pultu turistické kanceláře, sleduje jen vybrané trasy, objevuje místa, která jsou už pro něho připravena, popsána v příručce a označena jako pozoruhodná. Sejde-li z vyznačené stezky, může sice zabloudit, ale je na dobré cestě k místu, které ještě nebylo objeveno, fotografováno a zaneseno do bedekru. Vstupuje do území nejistoty, ale i dobrodružství a nového hlediska.

Podle ideálního scénáře letošního pracovního mezioborového setkání v Plasích mělo dojít ke křížení takových cest-necest, k setkání lidí, kteří se pohybují mimo vyznačené a bezpečné pěšinky. V prostorách kláštera se na jeden měsíc sešlo několik desítek poslů, z nichž každý předal prostřednictvím objektů, zvuků a slov svědectví o své cestě tam, nevím kam, přines to, nevím co. Jak už naznačuje název sympozia, byl kladen hlavní důraz na pohyb, na obsah cestovního deníku, a nikoliv na osobu vypravěče. Taková necílená výprava a dobré umění jsou v první řadě koncipováním nového cestovního deníku. Přestože byla skladba účastníků pokud možno různorodá (byli zde umělci z 8 evropských zemí, z Indie, Austrálie a USA), nešlo o nějaký hledaný exotismus. Šlo o cestovatele, jejichž dočasnou stanicí se stalo určité místo. Rastr, do kterého byly zapsány zprávy o cestě – tedy prostory kláštera –, sloužil jako promítací plocha pro jednotlivé projekce, společně vytvářející pestrý a někdy překvapivý kontrapunkt tvarů, světel, stínů, barev, zvuků a ozvěn.

Výprava mohla začít kdekoliv: v přítmí eliptické prostory pod kaplí sv. Benedikta žhnul červený laserový paprsek spojující dvě tělesa z kamenné soli od manželů Kubinských, zatímco nahoře v akusticky zázračném válci kaple se rozechvívaly souzvuky amerického saxofonového kvarteta Rova, nebo duněl klouzavý trombon Jamese Fulkersona. Říp na západě – hora k obcházení, mohutná konceptuální realizace Ivana Kafky, nakupená z šesti valníků čerstvého sena v rondelu prvního patra, naplnila vůní celý konvent a pronikala neviditelně do vedlejších místností, kde zněla operní árie z instalace Rona Haseldena, komentáře o cestovateli, mezi rozstříhané kufry Berta Theise nebo do prostoru Cest k nirváně Jagdishe Chandera, který přijel z Indie. Jména andělů pro sedm dní v týdnu – poslů mezi člověkem a bohem – jsou modře zaznamenány na zdech chodby, ve které provedl Paul Panhuysen svůj koncert pro dlouhé struny a tři koncertní křídla Praag – Wien – Presburg. V temné rohové místnosti je symbolizován komunikační zmatek ve zvukové a světelné instalaci MessAge holandské skupiny Tropisme a sdružení Silver Petra Svárovského instalovalo do kaple nehmotný interaktivní systém Amnesty, provázející pohyby posluchačů samplovaným hlasem zvonů. Pokud se návštěvník vydal do budovy sýpek, mohl podstoupit imaginární mediální cestu v instalaci Sandra Dukiče, pozorovat pohyb pětice magických vznášejících se míčků Attily Csörgő pod hodinovým strojem, nebo  – dole v ledovém sklepě – pomyslně propojit podvojnou instalaci Richarda Powella: chladný skleněný vodopád se zlatými bárkami, plovoucími nahoře pod střechou. Mnoho událostí během sympozia bylo ve znamení minimálních zásahů a transparence, jako koncerty, performance, promítání filmů a videa, instalace Ryszarda Waszka, Adama Klimczaka, Michala Bouzka nebo Borise Bakala. Svědectví o cestě průsvitného posla ale nemusí být měřeno na metry, tuny nebo megabajty. Místopis kláštera se proměnil a neviditelně se do něho zaznamenaly zkušenosti z mnohých, často dalekých cest mimo vyznačené trasy. K uskutečnění akce přispěla podpora MK, Sorosovy nadace, British Council, Projektu Kaleidoskop Evropského společenství Mondriaan Stichting, Pro Helvetia, Krajského památkového ústavu v Plzni, podniku Foma, Ferrona a dalších sponzorů. I letos bude vydán dokumentační katalog s nahrávkami, pořízenými během sympozia, který je možné si objednat na adrese Nadace Hermit.

Miloš Vojtěchovský aka Jaroslav Badis.
Publikováno v časopise Ateliér č. 19 / 1994, s. 19