Záměrem pobytu Horsta Rickelse a Victora Wentinka v klášteře v Plasech bylo v klidu pracovat v klidu na nových projektech pro budoucí hudební představení. Ideální poloha kláštera Plasy a celá řada akustických prostorů vytvářely dobré podmínky pro ohledávání nových materiálů a testování nápadů. Horst Rickels zde chtěl vyzkoušet nový Korg MI v kombinaci s čistě akustickými zdroji a Victor Wentinck zde předvedl nový počítačový software a pracoval zde na studii o umění a technologii, která bude  publikována v roce 1993. 
Celkově se uskutečnily čtyři koncerty. Tři pro publikum v klášteře Plasy a jeden v klubu Delta. Dva z nich byly společné a dva  (včetně představení v Praze) sólové (pouze Wentink).
V Plasech byly po ruce předměty, které bylo možné využít jako zdroje zvuku v kombinaci s čistě počítačovým elektronickým zvukem. Zvláště kuchyňské nádobí, (které je jinak těžko sehnat) z místního obchodu bylo vynikající pro akustické a elektronicky zesílené zvukové projekce.
V prvním veřejném představení projektu Hermit 12. června vystoupili Horst Rickels a Victor Wentink v refektáři s těmito materiály.
Horst Rickels experimentoval s varhanní píšťalou a zpěvem v kapli svatého Bernarda, kde je zcela výjimečná akustika. Složil také novou skladbu pro piano, která byla předvedana v ambitu kláštera, zatímco posluchači procházeli chodbami a poslouchali zvukové vlny z různých směrů.
Victor Wentink také spolupracoval se skupinou 4 tanečníků (Kritine Deray and comp.) a skupina nastudovala choreografii na jednu z Wentinckových elektronických skladeb. První try-out proběhl v Metternichově sále v Prelatuře poslední den festivalu. Další spolupráce bude pokračovat v Holandsku. 
Plasy 1992

Horst Rickels (narozen 1947 v NSR) studoval stavbu klavírů u firmy Grotrian-Steinway v Braunschweigu a v této profesi potom působil u firmy Bechstein v Berlíně. Poté studoval hudbu v Kasselu, kde pro Staatstheater složil baletní a divadelní hudbu. Hrál také v undergroundové kapele Pigblood. V roce 1972 zahájil studium elektronické kompozice na Královské konzervatoři v Haagu. Od roku 1973 působil jako skladatel pro divadelní skupinu Proloog v Eindhovenu. V roce 1983 obhájil magisterský titul na katedře hudební teorie na Brabantské konzervatoři s prací na téma dialektiky Brechtových textů a Eislerovy hudby. Během příštích let formuloval nové principy pro multimediální divadlo a mimo jiné, vytvořil opery Laatste Oor a Simulované dřevo van Gogha. S podporou grantu od Fonds voor Scheppende Toonkunst se zaměřil na vývoj zvukových objektů, zvukových soch a zvukových instalací.

Hlavním tématem jeho výzkumu byla problematika nestability ladicích systémů a jejich propojenost s obrazovými strukturami. Dalším důležitým aspektem výzkumu bylo studium prostorových vlastností zvuku ve vztahu k přirozenému a umělému prostředí. Jako zvukový umělec vystavoval v mnoha zemích a na mezinárodních festivalech. Podílel se na projektech zaměřených na transformaci míst do zvukové roviny,  například instalace ve Fort Klanku v roce 1994, kdy společně s Dickem Raaijmakersem a Walterem Maioli přeměnili starou pevnost na monumentální hudební nástroj Pevnost zvuku.
V letech 1985 až 2006 působil jako lektor na Akademii designu v Eindhovenu, kde inicioval řadu zvukových, divadelních a interdisciplinárních projektů. V roce 1989 byl Rickels pozván, aby učil na Interfaculty ArtScience při Královské konzervatoři a Královské akademii v Haagu. Od roku 2002 koordinuje magisterský program ArtScience a v letech 2007 a 2008 byl vedoucím Interfaculty. Vytvořil zvuk pro různé filmy dcery Jiska Rickelsové ("Himmelfilm", "Untertage", "4Elements"), za nějž získal různé mezinárodní ceny. V roce 2006/07 byl Rickels na rezidenci v NFTA (Holandská filmová a televizní akademie) s projektem výzkumu dialektiky v oblasti hudby/zvuku a pohyblivého obrazu .