Vojtěch a Irena Havlovi se do Plasů vraceli pravidelně od roku 1993. V roce 1993 pomáhali uspořádat sérii koncertů v Praze v Míčovně Pražského hradu a učastnili se také koncertu v Emauzích v roce 1995.
Počátek jejich spolupráce se datuje od poloviny 80. let, kdy vznikla experimentální formace Capella Antiqua e Moderna. První období jejich tvorby ukončuje rok 1990, kdy spolupracovali s písničkářem Oldřichem Janotou (LP Oldřich Janota, CD Mezi vlnami, MC Neviditelné věci). V 1. pol. 90. let Havlovi třikrát navštívili Indii a inspirováni tamní lidovou a duchovní hudbou vytvořili autorský komplet CD (Agni, Maha Rudra Yagya, Sri Maháprabhuji Bhajans, Sri Mádhavánanda Bhajans). Na téma duchovního života Indie také natočili autorské filmy (Agni, Maha Rudra Yagya, Pushkar a Kumbhamela). Ve filmových projektech i nadále pokračovali a výsledkem jejich práce byl hudebně vizuální projekt Tajemná gamelánie (režie Viliam Poltikovič).
V 90. letech koncertovali v mnoha zemích Evropy, Kanady i USA. Společně s výtvarníky a divadelníky Petrem Niklem a Janou Svobodovou se v rámci představení Slunovrat podívali i do Afriky a Japonska. Spolupracovali s řadou tuzemských i zahraničních osobností jako jsou bubeník Alan Vitouš, kytarista Tony Ackerman, flétnista Jiří Stivín, hráč na šakuhači a další japonské hudební nástroje Vlastislav Matoušek či výtvarník Radek Pilař. Jejich hudba v sobě nese nádech poetičnosti a inspirace neevropskými kulturami je v ní velmi patrná. Ve svých kompozicích využívají rozmanitých hudebních nástrojů (violoncello, klavír, viola da gamba, zvony, tibetské mísy aj.). Havlovi berou svou uměleckou tvorbu jako poslání a svou hudbu jako dar, kterým předávají mírumilovné duchovní poselství.
Irena Havlová (1959, Rychnov nad Kněžnou) vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1984) a již při škole se začala věnovat hudbě.
Vojtěch Havel (1962, Praha) vystudoval Státní konzervatoř v Praze obory violoncello a klavír (1984). Hudbě se věnoval i nadále se svou manželkou Irenou Havlovou a forma jejich spolupráce byla natolik těsná a harmonická, že se nadále dá hovořit již pouze o manželech Havlových jako o jednolitém uměleckém subjektu.
