Ivan Kafka: Říp na západě, kopec k obcházení

instalace, seno, vůně, průměr 950 cm, objem 175 metrů krychlových, hmotnost 10 až 12 tun
konvent
Klášter Plasy 1994

Ivan Kafka navrhl instalaci pro Santiniho rondel v prvním patře konventu. Jde o jednu z variant série "kafkovských" vrchů, kopců, hromad, kuželů a krtinců, které se v jeho díle vyskytují od začátku 70. let, nejspíš z dětského imprintu zvlněné krajiny kolem vesničky Branišov, kde Kafka vyrůstal. Nejznámější ze série je "Skutečnost + sen/dvě skutečnosti" z roku 1990 nedaleko lomu u rakouského Salcburku. Kafka zde vizuálně spojil neukončený vrchol kamenné pyramidy s obrysem vzdáleného alpského německého štítu, působícího z jednoho jediného místa pohledu jako paradoxní spojení hmotného tvaru s iluzí. Karel Srp realizaci považuje za Kafkovu nejmetafyzičtější práci a interpretuje ji "jako metaforu cesty k nedosažitelnému vrcholu", k transcendenci, jde ovšem také o aluzi na zemské hranice. Oblá voňavá skulptura v Plasích vznikla v dialogu s hexagonem půdorysu (hlavně stropu) rondelu, druhý odkaz - tentokrát na mytologii české posvátné hory - je ukrytý v názvu "Říp na západě" /"hora k obcházení". Říp je solitérní hora, kterou lze obcházet. Většina poutníků ji po cestě k vrcholu obchází po úpatí a "Říp na západě" bylo možné v rondelu obcházet také, vrchol kopce byl pro diváka v místnosti - podobně jako u Řípu - ukryt za horizontem.

Produkce senné sochy byla náročná: objem materiálu měl váhu 12 000 kg a Kafka, jako umělec - pedant zamítl vytvořit sochu lehčí, nebo-li falešně dutou. Díky Ivoši Kornatovskému se podařilo obstarat nedosušené seno ze statku Obora, díky zahraničním studentům kteří přijeli na symposium přes agenturu INEX bylo nastěhováno oknem potřebných dvanáct tun sena do prvního patra a díky kastelánovi Petru Bukovskému jsme dostali povolení sochu v konventu začít vršit. Kafka ji hrabičkami celý den urovnával do dokonalé polokoule. Každý den seno o 10 cm sesedávalo a několik dní Kafka Říp doplňoval do potřebné fazóny. Každý den jsme museli dlouhým teploměrem penetrovat nitro Řípu, protože nedokonale suché seno v uzavřené místnosti má tendenci se zapařit a případně vznítit. Za několik dní, možná za týden se vulkanická teplota skutečně zvýšila natolik, že horu bylo nutné rozhodit. Sena bylo tolik, že jsme jej museli rozprostřít po ambitech a magicky je propojili s instalací Zorky Ságlové Seno-sláma v rámci výstavy Běly a Jiřího Kolářových ve Špálovce. Byla to každopádně nejtěžší a nevoňavější socha, která pro Plasy od Braunovy svaté Luitgardy vznikla.

Miloš Vojtěchovský, prosinec 2017

Prověřením objektu expozice p. Kafky bylo zjištěno, že je jeho exponát vytvořen z většího množství sena, které podstatně zvyšuje požární zatížení objektu, ve kterém je umístěno. Seno není dostatečně proschlé a je v takovém množství, že může podlehnout samovznícení. Z tohoto důvodu stanovím opatření:
1. Budou zajištěny hloubkové teploměry na měření sena
2. Měření teploty bude prováděno nejméně 1krát za hodinu na měřících místech
3. Při měření bude ověřována teplota celé měřící tyče...
4. Při zjištění teploty 50 stupňů bude seno neprodleně odstraněno z prostoru na volné prostranství. Uvedené práce budou provedeny za požární asistence.
5. U nejbližšího hydrantu k expozici bude tolik hadic, aby bylo možno hasební vodu přivést do místa expozice.
6. Po dohodě OU SPO Plzeň-sever provede velitel hasičského sboru Plasy kontrolu, zda jsou opatření dostatečná a zda jsou plněna. V případě potřeby tato opatření doplní.
Podpis: Varga, požární dozor
Materiál byl sponzorovaný ZD Oborou, dopravu podpořil Aeroklub Plasy
Zvláštní poděkování: Inex studenti (Robert, Alison, Nicolle, Sylvian, Larissa, Jirka) a Kryštof Doležal, Katka, Ivo, rodina Pallova, Gábina, Martina, Miloš.
Ivan Kafka, 1994

"Dělal jsem tam vlastní věci, ale spolupracoval taky s druhými. Otevřely se tam pro mě nové možnosti, setkal se se zajímavými pracemi se zvukem, s performancemi a instalacemi. Klášter jako prostor je dominantní, mísí se tam historie, bylo velmi zvláštní dělat tam akce.... Nakonec asi nebyly peníze na provoz, neustálé konflikty se správcem, Projekt potřebuje víru, nemá to smysl, jestliže nemám rád umění, tak jako obyčejný život. Hermit - to bylo víc věcí dohromady, akce byly mezinárodní, ale měly význam i pro místní lidi, Jako muzeum je to místo pro mrtvé. Hermitem místo ožilo, klášter se stal místem a bodem setkání... Dřív tam byl Metternich, pak to ovládal Památkový úřad v Plzni, začali divně zasahovat do konstrukce. Nakonec Hermit vůbec nesměl být v konventu, jen v prelatuře. Ze začátku bylo těžké utáhnout něco tak velkého... každý rok se zdál být poslední, ale v roce 1995 se podařilo získat hlavní granty na rezidenční programy, tohle trvalo osm let, pak musela odejít M. T., přišli lidé s jinou vizí, společnost přátel Plasy se odtrhla. Bylo to moc důvodů dohromady, spor mezi Ivo Kornatovským a Milošem Vojtěchovským, správcem, památkovým úřadem, asi také moc velký prostor….

z rozhovoru s I.K. zapsala Radka Schmelzová


Pro Kafkovo uvažování je příkladný text, který jsem nalezl na internetu:
"Mimo základní důvodnost práce, souvislosti a vztah k místu, jde o podstupování neustálého rizika, o zachování potřebného tajemství i jeho částečné odkrytí, o nezbytnost intuice, o intenzitu (+ ještě cosi) z dětství, o přítomnost hry, o humor, korigovanou radost i možné následné překvapení, o pracnost vykazující možnost dorozumění, o vědomí souvislostí, o nezaměnitelnost času, ve kterém jsme, včetně politiky, mezilidských vztahů a morálních i etických hodnot, ale i o neomšelost citu a napětí sexu, o vyrovnanost v dobrovolném osamění, o zastavení ve spěchu, o přijímaní ticha a vůní, o překonávání tmy směrem ke světlu… v nezastupitelné objektivitě vymaňující z trapnosti - a také jde o náhodu, která nepřichází sama o sobě. Zajímá mne možnost střetávání, snaha a schopnost obsáhnout více linií - rovin najednou s možným přesahem z jedné do druhé, stejně tak, jako koncentrace na detail i celek současně. To vše v maximálně jasné, naléhavé, lapidární, vizuální formě.

Může to být hromada, kopec nebo prostě celek, sestávající z jednotlivých dílů (řezů), je možné k němu přistoupit z kteréhokoli obvodového bodu (i úhlu) a postupovat k efemérnímu vrcholu, o kterém není jisté zda vůbec existuje…

text Ivana Kafky k přednášce na FaVU v Brně.

Ivan Kafka (1952) vystudoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara v Praze (1967- 71), poté absolvoval rok praxe uměleckého kováře v Jihlavě a po nepřijetí na vysokou školu působil jako letištní meteorolog v rámci základní vojenské služby (1974-76). V 80. létech se podílel na organizaci neoficiálních výtvarných akcí, výstav a samizdatových katalogů. Roku 1987 se stal členem uměleckého uskupení 12:15, pozdě, ale přece. Vyrůstal v prostředí formovaném výraznými osobnostmi (rodiče byli výtvarníci: Čestmír Kafka a Olga Čechová) a Ivan Kafka našel originální projev. Od poloviny sedmdesátých let vytvářel projekty, koncipované do prostředí jako je krajina, město, interiéry historických budov, atd. Vychází z uvažování o prostoru, času a místě s charakteristicky lapidárním a precizním zpracováním nápadů. Jeho tvorba odkazuje na uchopování a uspořádání světa, což zahrnuje nejen pobyt a pozorování v přírodě, ale i její zkoumání a třídění podle kategorií. Pracuje s minimalistickými principy multiplicity a seriality, zároveň umí výsledným jednoduchým, univerzálně srozumitelným jazykem oslovit diváka.
Minimalistické prostředky, lyrismus a nesentimentální věcnost vedle schopnosti klást otázky společensko-politické či tázat se po vztahu současné civilizace k přírodě, činí z díla Ivana Kafky součást evropské výtvarné scény.

Související články

Průsvitný posel: Hermit III.
Ivan Kafka:  (1994)Fotograf: Gert de Ruijter Ivan Kafka:  (1994)Fotograf: Gert de Ruijer