V Bejrútu staví syrští dělníci mrakodrap, zatímco na jejich vlastní domovy padají dělostřelecké granáty. V Libanonu válka skončila, v Sýrii ale stále zuří. Na pracovišti dělníky zamykají a libanonská vláda vydala pro utečence zákaz vycházení po 19 hodině. Jediným spojením s vnějším světem je pro syrské dělníky díra v betonu, kterou každé ráno prolézají na pracoviště. Odříznutí od svých domovů se každý večer scházejí před malou televizí, ze které hltají zprávy o situaci v Sýrii. Ačkoliv je sžírá smutek a úzkost a jsou zbaveni nejzákladnějších lidských a pracovních práv, naděje na lepší život je neopouští.

Po jeho díle The Immortal Sergeant přichází Ziad Khaltoum s bolestivou esejí o tom, co znamená žít v exilu, ve světě rozervaném válkou, a bez možnosti návratu domů. Jasné záběry, neortodoxní produkce a snové výpravné linie jsou nedílnou součástí jeho rukopisu, který zde tvoří odvážné, nápadité a vizuálně náročné dílo.

– Giona A. Nazzaro (Visions du Réel)

... kamera společně s dělníky stoupá do neuvěřitelných výšek, a zachycuje dechberoucí panoramata, která kontrastují s detaily nebezpečných výstupů. Tvoří tak poetický efekt, který připomíná ranou sovětskou kinematografii, kde se prolínají jeřáby, fasády a lesy ocelových výztuh. A když se v jeden moment panorama Bejrútu skrze šedé paprsky obrovského mechanismu na mokření změní, scéna náhle vyvolá téměř fyzickou hrůzu: záběr natočený z kabiny řidiče tanku je propagandou Asádovy armády. Tank si s pekelným hlukem razí cestu ulicemi Aleppa, jehož zpustošení připomíná Stalingrad či Berlín na konci druhé světové války...

– “To Capture the Invisible” v Neue Zürcher Zeitung

... Taste of Cement je převážně příběhem o válce. Cementový prach, který dělníci neustále dýchají, připomíná strašné vzpomínky na města, kde jsou jen rozvaliny, krev a smrt. Syrský režisér své obrazy umně prolíná: rameno obrovského jeřábu míří jako dělo na centrum města, řev buldozerů připomíná tanky, kadence sbíječky připomíná salvu z pušek. Rozvaliny Aleppa a dechberoucí panoramata Bejrútu – v Kalthoumově snovém, vizuálně ohromujícím filmu, se tyto dvě roviny prolínají, a zároveň nabízí špetku naděje: podobně jako v Libanonu, i válka v Sýrii jednou skončí.

– Konrad Wirkowski, Watch Docs: Human Rights in Film (festival)

Vstupné pro členy Ponrepa:
· 50 Kč
· studenti, senioři, osoby se zdravotním postižením: 40 Kč
· děti do 15ti let: 30 Kč

Vstupné s jednodenním členstvím:
· 80 Kč
· studenti, senioři, osoby se zdravotním postižením: 70 Kč
· děti do 15ti let: 60 Kč

Připravila nadace Agosto Foundation v rámci filmových projekcí a diskuzí na téma budoucnosti, přírody, krajiny, společnosti, umění, ekologie a entropie.

Děkujeme kinu Ponrepo.