Taste of Cement

Film Ziada Kalthouma
20. března 2019, 20:00
Kino Ponrepo

Klasifikace

Screening

Umělec

Ziad Kalthoum

Místo

Cinema Ponrepo

Scénář a režie: Ziad Kalthoum
Produkce: Ansgar Frerich, Eva Kemme a Tobias Siebert
Kamera: Talal Khoury
Libanon/Německo/Sýrie/Katar/SAE, 2017, 85 min.
arabsky s anglickými titulky

 

V Bejrútu staví syrští dělníci mrakodrap, zatímco na jejich vlastní domovy padají dělostřelecké granáty. V Libanonu válka skončila, v Sýrii ale stále zuří. Na pracovišti dělníky zamykají a libanonská vláda vydala pro utečence zákaz vycházení po 19 hodině. Jediným spojeníms vnějším světem je pro syrské dělníky díra v betonu, kterou každé ráno prolézají na pracoviště. Odříznutí od svých domovůse každý večer scházejí před malou televizí, ze které hltají zprávy o situaci v Sýrii. Ačkoliv jesžírá smutek a úzkost a jsou zbaveni nejzákladnějších lidských a pracovních práv, naděje na lepší život je neopouští. Po jeho díle The Immortal Sergeant přichází Ziad Khaltoum s bolestivou esejí o tom, co znamená žít v exilu, ve světě rozervaném válkou, a bez možnosti návratu domů. Jasné záběry, neortodoxní produkcea snové výpravné linie jsou nedílnou součástí jeho rukopisu, který zde tvoří odvážné, nápadité a vizuálně náročné dílo.

– Giona A. Nazzaro (Visions du Réel)


... kamera společně s dělníky stoupá do neuvěřitelných výšek, a zachycuje dechberoucí panoramata, která kontrastují s detaily nebezpečných výstupů. Tvoří tak poetický efekt, který připomíná ranou sovětskou kinematografii, kde se prolínají jeřáby, fasády a lesy ocelových výztuh. A když se v jeden moment panorama Bejrútu skrze šedé paprsky obrovského mechanismu na mokření změní, scéna náhle vyvolá téměř fyzickou hrůzu: záběr natočený s z kabiny řidiče tanku je propagandou Asádovy armády. Tank si s pekelným hlukem razí cestu ulicemi Aleppa, jehož zpustošení připomíná Stalingrad či Berlín na konci druhé světové války...

– “To Capture the Invisible” v Neue Zürcher Zeitung


... Taste of Cement je převážně příběhem o válce. Cementový prach, který dělníci neustále dýchají, připomíná strašné vzpomínky na města, kde jsou jen rozvaliny, krev a smrt. Syrský režisér své obrazy umně prolíná: rameno obrovského jeřábu míří jako dělo na centrum města, řev buldozerů připomíná tanky, kadence sbíječky připomíná salvu z pušek. Rozvaliny Aleppa a dechberoucí panoramata Bejrútu – v Kalthoumově snovém, vizuálně ohromujícím filmu, se tyto dvě roviny prolínají, a zároveň nabízí špetku naděje: podobně jako v Libanonu, i válka v Sýrii jednou skončí.

– Konrad Wirkowski, Watch Docs: Human Rights in Film (festival)

 (2017)  (2017)  (2017)  (2017)  (2017)  (2017)  (2017)