Umění v antropocénu
Reportáž z mezinárodní konference
Trinity College, Dublin
7.–9. června 2019
Na začátku června se v Dublinu konala konference na velmi aktuální téma Umění v antropocénu. Antropocén, poměrně nový, nicméně obecně zažitý a v médiích již běžně používaný a někdy kritizovaný termín, definuje období, kdy se lidské aktivity stávají jednou z hlavních globálních sil a zásadně ovlivňují zemský ekosystém.
Třídenní konference tuto problematiku uchopila především z perspektivy umění a vzdělávání.
Prof. Steve Wilmer
Konference proběhla v kampusu Trinity College a zúčastnilo se jí na 170 umělců a teoretiků. Příspěvky byly řazeny do tematických okruhů, jež odpovídaly paralelně probíhajícím blokům. Ty zahrnovaly celou řadu témat od politických, ekologických a sociálních až po filosofická a antropologická, stejně jako témata ze specifických oblastí umění a jejich žánrů a samozřejmě témata mezioborová.
Trinity College Campus
Přednáškové bloky rámovalo několik vynikajících keynotes. První z nich přednesla Anna Tsing, profesorka antropologie na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz a na univerzitě v dánském Aarhusu. Tsing je mimo jiné autorkou úspěšné knihy The Mushroom at the End of the World: On the possibility of life in capitalist ruins. Na konferenci příznačně kritizovala antropocentrický pohled na antropocén a na několika příkladech poukázala na komplexitu ekosystémů a nezbytnost mezidruhové „spolupráce“. Přednáška působila na akademické půdě překvapivě osvěžujícím a inspirujícím dojmem. Jádro problému vidí Anna Tsing v lidské zaslepenosti vůči současné alarmující environmentální situaci a stavu lidské společnosti, které dokumentovala na několika konkrétních příkladech.
Prof. Anna Tsing
Jako další čestný host vystoupil Cary Wolfe, profesor na Rice University, zakladatel 3CT - Centra pro kritickou kulturní teorii a autor knih What Is Posthumanism?, Animal Rites: American Culture, The Discourse of Species, and Posthumanist Theory a dalších. Wolfe je také zakládajícím editorem série Posthumanities, která vychází na Minnesotské univerzitě. Cary Wolfe se ve své přednášce zaměřil na vztahy mezi uměním a posthumanismem, především v návaznosti na své knihy a na interpretaci vybraných uměleckých děl. V příkladové studii rozebral především multimediální instalaci Passenger Pigeon amerického zvukového umělce Michaela Pestela, který se přes dvacet let věnuje ptačímu zpěvu a vymírání ptáků.
Monika Bakke, docentka na filosofické fakultě Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani, píšící o estetice a současném umění se zaměřením na posthumanismus, mezidruhovost a gender, se ve svém konferenčním příspěvku zaměřila na svět nerostů, kamenů, minerálů a dalších neživých částic. Právě o tuto neživou přírodu lze v poslední době pozorovat narůstající zájem ze strany umělců. Na konferenci se tomuto tématu věnovali například Burcu Baykan, Yvanna Greene, Kate Lewis Hood, Andrés Salas, Denise Varney, Julie Andreyev nebo Carmen Concilio. Bakke se zmiňuje dokonce o určité „minerální evoluci”, o nových teoriích a konceptech v mineralogii, artikulaci nerostné diverzity, o planetárním minerálním specifiku a komplexnosti. Bakke dále navrhuje, že se současnými znalostmi o procesech, které vedou k tvorbě nových rozmanitých nerostů, je nezbytné začít považovat tyto nové druhy za aktivní entity v druhové rozmanitosti na Zemi i ve vesmíru.
Una Chaudhuri, profesorka environmentálních studií na Newyorské univerzitě a pionýrka na poli eko-divadla a ekologické kritiky v literatuře a umění, svou přednášku zaměřila na analýzu několika dlouhotrvajících performancí s důrazem na extenzivní vnímání času a prostoru a s citlivým důrazem na klimatická a ekosférická témata. V příkladových studiích analyzovala třináctihodinovou performanci 36.5 / A durational performance with the sea americké umělkyně Sarah Cameron Sunde nebo dílo How to Build a Forest umělecké skupiny PearlDamour na pomezí divadla a performance.
Prof. Una Chaudhuri
Jussi Parikka, professor na Southamptonské univerzitě a zakládající ředitel AMT (Archeologie médií a technologie) a v současné době hostující profesor na pražské AMU, autor knih Insect Media a Geology of Media, představil komplexní dílo Tomase Saracena. Zaměřil se především na jeho výstavu (interdisciplinární projekt) On Air pro Palais de Tokyo v Paříži. V důsledné analýze představil autorovo dílo v kontextu současné rozsáhlé ztráty biodiverzity, masivního vymírání druhů, globálního oteplování a antropocénu.
Celá řada umělců a doktorandů z uměleckých škol přednesla na konferenci své příspěvky. Bohužel jsem však nezaznamenal projekty s přesahem mimo umělecký a univerzitní prostor. Rovněž jsem postrádal příklady propojení umění s aktivistickými přístupy nebo přímé reakce na environmentální a socioeokologické problémy. Konference si držela klasický „akademický“ charakter. Vyzdvihnout však lze kvalitně připravenou dramaturgii a strukturu. Škoda, že se přeci jen nepodařilo rozbít poněkud tradiční formát a přijít třeba ještě s radikálnějším mezioborovým programem, který by nastínil některé otázky a odpovědi, které na konferenci nezazněly a které jsou v současně době klimatické krize zásadní a aktuální.
Michal Kindernay
