Film Moře zítra sleduje čtyři příběhy současných obyvatel bývalého pobřeží Aralského moře: starý Juken osaměle buduje oázovou zahradu na slané půdě; hydrobioložka pokračuje ve studiu pozůstatků biosféry aralského přístavu; gang veselých pirátských sběračů kovu demontuje lodě uvízlé v poušti; a mladý rybář setrvává ve vesnici, které se břehy vzdálily o desítky kilometrů. Všichni bojují za lepší zítřky.

Jsme zváni na cestu po oblasti, která kdysi byla nazývána mořem. Aralské jezero, v roce 1960 téměř dvakrát větší než Švýcarsko, patřilo mezi čtyři největší na světě. Rozsáhlé využívání jeho přítoků Amudarji a Syrdarji na zavlažování zemědělských ploch způsobilo jeho postupné vysychání. Záměr bývalého SSSR se naplnil, výsledné bažiny měly být použity pro pěstování rýže a bavlny. Dnes je Aralské moře se svými 17 000 km² jen velkým rybníkem. V poušti uvízlé lodě, které dříve hrály důležitou roli v hospodářské prosperitě regionu, trčí v písku jako velryby na pobřeží. Solná poušť, která po jezeru zůstala, je nevyužitelná a jedovatá. A přesto to někteří nevzdali – rybáři, zemědělci, biologové, a dokonce i několik pirátů stále věří v jeho obnovu. Všichni bojují za lepší zítřky. (Zdroj: Syndicado)

Observační dokumentární film pojednává o zániku Aralského moře a pokusech o jeho obnovu. Na místě, kde by se podle většiny map a atlasů měla rozkládat majestátní vodní plocha, nachází Katerina Suvorovová pouze velký rybník a vyprahlou pustinu, v níž zakotvily rezavějící vraky čelící nájezdům sběračů šrotu. Záběry enigmatické krajiny nekonečného písku a prachu se střídají s okouzlujícími detaily. Stejně fascinující je vůle a naděje lidí, kteří v nehostinném prostředí zůstali: starý zahradník, rybáři nebo hydrobioložka. Přejí si, aby se moře vrátilo, bojují za jeho záchranu a doufají v lepší zítřky. (Zdroj: Ji.hlava IDFF)

Obyvatelé oblasti Aralského moře jsou pro mne předobrazem posledních žijících pozemšťanů. Jejich příběhy dokazují, že až poslední raketoplán opustí naši zpustošenou planetu, stále tu budou lidé, kteří dají přednost nápravě minulých chyb před nejistou budoucností.

Katerina Suvorovová

Režisérka citlivě zaznamenala i zdánlivě bezvýznamný náznak potenciálně životaschopného zárodku nového života. Obdobně jako ve známém dokumentu Gianfranca Rosiho „Sacro GRA“, film Kateriny Suvorové svůj význam postupně odkrývá skrze specifické situace a pohledy - odpočinek kolegů při práci, záběr komína, který je moc vysoký, aby prošel opuštěnou branou v poušti, či detail opálené a vrásčité farmářovy tváře… Závěrem nám okouzlující kamera Eugena Schlegela odhalí krásu života schovanou pod každým kamenem, který se rozhodneme otočit.

Marco Zucchi, semainedelacritique.ch

Katerina Suvorovová (1983) je kazašská režisérka a scénáristka, jež působí také v Moskvě či Stockholmu. Ráda kombinuje dokument s animací a experimentuje se zvukem a ruchy. Natočila několik krátkometrážních dokumentů, které byly s úspěchem uvedeny na mezinárodních festivalech. Jako scénáristka se podílela na snímku Mediastan (2014). Moře zítra (2016) je její celovečerní debut. (Zdroj: MFDF Ji.hlava)

Zvláštní uznání poroty na MFDF Ji.hlava 2017 v sekci První světla

Vstupné pro členy Ponrepa:
· 50 Kč
· studenti, senioři, osoby se zdravotním postižením, děti do 15ti let: 40 Kč

Vstupné s jednodenním členstvím:
· 80 Kč
· studenti, senioři, osoby se zdravotním postižením, děti do 15ti let: 70 Kč

Připravila Nadace Agosto Foundation v rámci filmových projekcí a diskuzí na téma budoucnosti, přírody, krajiny, společnosti, umění, ekologie a entropie.

Děkujeme kinu Ponrepo.