Bram
1993, 68', 16mm
Scénář, režie, produkce: Joost Verhey
Kamera: Maarten Kramer
Produkce: MM Filmprodukties, Amsterdam
Nizozemskou sochařku a výtvarnou umělkyni Bram Cox (1934 – 1998) v roce 1987 připravila cukrovka o zrak. Bram se přeorientovala na jiný typ smyslového vnímání a stala se zvukovou umělkyní. Režisér, producent, antropolog a zvukař Joost Verhey natočil v roce 1992 o Bram Cox dokumentární film, jehož větší část se odehrává během prvního symposia Hermit v bývalém cisterciáckém klášteře Plasy. Společně s filmovým týmem zde „Brammetje“ a její invalidní partner Tije strávili během léta dva týdny. Režisér chtěl původně natočit film na téma jak vypadají sny, které sní lidé, kteří ztratili v dospělosti zrak. Černobílý dokument vedle živého a nesentimentálního portrétu slepé ženy nabízí bizarní atmosféru začátku devadesátých let v prostředí omšelého barokního kláštera, kde v improvizovaných podmínkách bloudí skupinka umělců, kteří do Plasů přijeli na pozvání Nadace Hermit z nejrůznějších koutů Evropy. Nahrávky, které Bram nahrála a sesbírala v klášteře a v okolí, byly představeny na improvizovaném koncertu v závěru symposia.
Joost Verhey je režisér a/nebo producent řady dokumentárních filmů. Patrně nejznámějším je dokument The Forgotten Space Allana Sekuly a Noela Burche, produkovaný společností Doc.Eye Film, kterou založil spolu s Frankem van Reemstem.

---

Man looks at Woman, Woman looks at Man
1999, 18', 35mm, čb a barva
Režie, scénář, hrají, střih: Nathalie Alonso Casale a Pavel Semčenko
Produkce: Titanic Production
na motivy příběhu z knihy Chazarský slovník Milorada Paviče
Režisérka, producentka, spisovatelka a herečka španělsko-francouzského původu Nathalie Alonso Casale (1970) společně s režisérem, spoluzakladatelem petrohradského výtvarného divadla Akhe, filmařem, výtvarným umělcem a hercem Pavlem Semčenkem (1967) natočili krátký film „Muž hledí na ženu, žena hledí na muže“(1999). Je to volná adaptace povídky srbského spisovatele Milodara Paviče - sled magicko-realistických scén a snových obrazů. První část filmu Semčenko a Alonso Casale zachytili na černobílý 16mm film během rezidence v Centru pro Metamedia v klášteře Plasy. Dotáčky pak na barevný 35mm v Rotterdamu. Dílo mělo premiéru na Rotterdamském festivalu v roce 2000.
Autoři „Inženýrského divadla Akhe“ začátkem 90 let na 8mm natočili sérii pozoruhodných experimentálních performativních filmů, zachycujících prostředí sqattu anarchistické komunity umělců v ulici Puškinskaja 10. Akhe přijeli na krátkou rezidenci do Plasů v létě roku 1998.
Alonso Casale s Akhe spolupracovala jako jejich manažerka a společně v roce 1997 ve Španělsku natočili experimentální krátký film „Siesta la Tetera y la Rosa!. V roce 1992 byl na Nederlands Film Festival film Alonso Casale Memorias Sin Battalas y Otros Muertos oceněný jako nejlepší krátký dokument.