Vrcholem aktivit je každoročně multižánrový festival Obnaženi, který představuje přinejmenším v Ústeckém kraji to nejlepší na poli performance, tance, alternativní hudby, literárního či výtvarného umění. Vizí spolku je vytvářet v Chomutově prostředí a platformu pro interdisciplinární setkávání a kulturní výměnu regionálního, celorepublikového a mezinárodního významu. Také propojovat Chomutov s většími kulturními scénami v daných oborech. Členové spolku udržují přátelské a inspirativní kontakty s umělci a podobně smýšlejícími kolektivy.

Jak vznikl název vašeho spolku Obnaženi a jak dlouho už společně kulturně přetváříte chomutovské prostředí?

Vznik spolku souvisel s nutností se institucionalizovat pro potřeby čerpání podpory ke konání kulturních akcí. Ty jsme s přáteli pořádali od roku 2003, kdy proběhlo první umělecké setkání naší skupiny, tehdy pod názvem Obnaženy. Tento název přinesl náš kamarád, který se na organizaci podílel jen první rok, ale díky němu Obnaženy vznikly. Časem se, i z potřeby poetický název genderově více vyvážit, proměnily na Obnaženi. Z toho plyne i trochu zvláštní skloňování, které v nejužším kruhu používáme: 1. pád kdo, co: Obnaženi. 2. pád koho, čeho: Obnažen. 3. pád komu, čemu: Obnaženám. 4. pád koho, co: Obnaženy. 5. pád voláme: Obnaženi. 6. pád o kom. o čem: Obnaženách. 7. pád s kým, s čím: Obnaženami. Obnaženi tedy v Chomutově existují od roku 2003, kam můžeme datovat první akci, oficiálně ale spolek vznikl v roce 2007.

Jak jste se domluvili na podobě festivalu? Vzniká jeho program postupně, rozšiřujete jej?

Současná podoba festivalu je výsledkem přirozeného vývoje, osobního i profesního zrání, ale i potřeb nás všech, kteří se na organizaci podílíme. První ročníky měly podobu večerního nebo jednodenního uměleckého setkání – setkání několika žánrů a forem umění, v nichž se realizovali organizátoři. Od začátku Obnaženi prezentovali tanec, nonverbální divadlo a výtvarné umění. Z prezentací vlastní tvorby se stala prezentace tvorby přátel a známých tvořících v těchto uměleckých oblastech. Po několika letech jsme pocítili potřebu dát prostor dalším uměleckým formám. Také jsme posledních deset let věrní tradici tématu, které si pro konkrétní ročník vybíráme. I s ohledem na téma přišla potřeba rozšiřovat repertoár prezentovaných forem tak, abychom se do tématu ponořili hlouběji a obsáhli více vrstev. Když ale k výtvarným a tanečním akcím přidáte ještě koncert, literární a filmový večer a workshopy, je z toho týdenní festival. Postupně jsme se rozrostli na třídenní, pětidenní, týdenní a letos nově několikaměsíční festival. Během tohoto přirozeného růstu jsme ovšem zažili také „chudší“ roky. Například v roce 2010 jsme se kvůli nedostatku financí opět uchýlili k večerní akci více undergroundového charakteru. Před několika lety (2017) jsme jeden ročník zcela vynechali kvůli potřebě promyslet další kroky, směřování a vývoj festivalu, nadechnout se a nabrat síly. Naopak v letošním roce (2021) realizujeme dosud nejsmělejší plán s nejsmělejší rozpočtem. Jsme lehce nervózní, ale těšíme se!

Je festival jedinou vaší aktivitou nebo se během roku scházíte nad jinými akcemi?

Jedinou a vlastně celoroční aktivitou našeho spolku je organizace festivalu Obnaženi. V průběhu roku máme několik schůzek a vzhledem k tomu, že ani jedna z hlavních organizátorek a zároveň zakladatelek festivalu a spolku nežijí v Chomutově - Klára Alexová žije už patnáct let v Amsterodamu, Jana Nuslauerová v Praze - je skvělé, že schůzky mohou probíhat převážně online. V létě se pak všichni setkáme v místě svého dětství a mládí a pouštíme se do fyzické realizace festivalu.

Jak se na festival dívají Chomutováci? Je za několik let pozorovatelná nějaká změna v jejich zájmu?

Za těch osmnáct let už jsme si vybudovali určitý okruh fanoušků, kteří jsou převážně z Chomutova. Každé léto se na festivalu objeví akce, představení, projekt i osobnost, která bývá oceňovaná na mezinárodní úrovni, a pak nás mrzí, když dorazí jen málo lidí. Stále si klademe otázku, kolik je ještě v Chomutově lidí, které by naše akce mohly zajímat a kteří z nějakého důvodu ještě nedorazili. Akci organizujeme především pro chomutovské diváky. Současně si ale uvědomujeme, že Obnaženi nejsou akcí pro masy, protože prezentujeme často projekty alternativní a experimentální povahy. Zároveň se snažíme přilákat nové publikum, třeba i na dílny a workshopy, kde mají lidé šanci dostat se skrze vlastní zkušenost blíže k uměleckým zážitkům. Také jsme v posledních letech vstupovali více a častěji do veřejného prostoru, což s sebou neslo i více reakcí místních. Několikadenní výtvarné instalace například proměnily podobu „jejich“ tradičního náměstí. To mnohdy vyvolává bouřlivé reakce a za to jsme vlastně také rádi. Lhostejnost by byla asi nejhorší. Samozřejmě nás ale těší především ohlasy, které vítají zkulturnění veřejného prostoru.

V současnosti více či méně vnímáme důsledky probíhajících klimatických změn. Řešíte toto téma nějak ve svém programu?

Pro program každého ročníku festivalu je téma stěžejní. Vybíráme je vždy s důrazem na to, aby reflektovalo náš aktuální stav a potřeby, tedy energii, vývoj a potřeby festivalu i členů spolku. Festival i spolek fungují v kontextu stavu, změn a potřeb města Chomutova, ale i regionu a kraje. V našem fungování a přemýšlení o světě se samozřejmě odráží také stav a potřeby naší země i celého světa.

Přirozeně se tedy každé téma, které jsme v posledních letech volili (např. Zrání, Spolu, Restart) nějakou částí dotýkalo ekologie. Konkrétně jsme se dotkli proměn klimatu v rámci výtvarného workshopu, částečně ve výtvarných instalacích. V roce 2020 toto téma asi nejvíce otevřeně komunikoval film Requiem for the world as we know it belgického divadelního kolektivu De Nwe Tijd s hudbou Haralda Austbø, který zavedl diváky spolu se čtveřicí divadelníků a muzikantů do Grónska, kde vzdali hold tajícím ledovcům. Klimatické změny tedy nejsou téma, kterým bychom náš festival obecně charakterizovali, ale v posledních letech si nás i přesto vždycky samo našlo.

V letošním roce jste úzce spolupracovali s Ženským spolkem, jaké změny vám tato spolupráce přinesla. Začali jste sázet stromy, našli společně s Terezou Dvořákovou nové místo pro městskou galerii. Jak budete dále vaše spolupráce pokračovat?

S Terezou spolupracujeme už delší dobu, je ale pravda, že naše spolupráce byla v posledním roce intenzivnější. A zdá se, že tomu tak bude i v následujících letech. Myslím, že se nám podařilo hezky propojit plnění cílů a snů Ženského spolku s těmi našimi. Část festivalových akcí se totiž dotýká kultivace veřejného prostoru a tady se právě potkáváme i s prací a vizemi Ženského spolku, který chomutovský městský prostor kultivuje už delší dobu. Také jsme rádi, že jsme našli v Galerii Město prostor k vystavování, který také pěkně ladí s tím co a jak chceme na festivalu Obnaženi prezentovat. V malém rybníčku, jakým je chomutovská kulturní a umělecká scéna, je skvělé a pro všechny strany přínosné spolupracovat. Díky dlouhodobým osobním a přátelským vztahům se to vlastně samo přirozeně nabízelo a vyvíjelo.

V této sérii sebraných rozhovorů projektu Kartografie (Eko)systemů: RurArtMap a Mapa Perpedian: Black Edition vám představujeme umělce, kulturní manažery a iniciativy z různých regionů. Projekt navazuje na Mapu Perpedian, která pravidelně zaznamenává profily menších kulturních iniciativ v regionech České republiky. Projekt Kartografie (Eko)systemů: RurArtMap a Perpedian Mapa: Black Edition je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP.*