natáčení filmu: Man looks at Woman, Woman looks at Man
1999, 18', 35mm, čb a barva
Režie, scénář, hrají, střih: Nathalie Alonso Casale a Pavel Semčenko
Produkce: Titanic Production

na motivy příběhu z knihy Chazarský slovník Milorada Paviće

Režisérka, producentka, spisovatelka a herečka španělsko-francouzského původu Nathalie Alonso Casale (1970) společně s režisérem, spoluzakladatelem petrohradského výtvarného divadla Akhe, filmařem, výtvarným umělcem a hercem Pavlem Semčenkem (1967) natočili částečně v Plasech krátký film „Muž hledí na ženu, žena hledí na muže“(1999). Jde o volnou adaptaci povídky srbského spisovatele Milodara Paviće – sled magicko-realistických scén a snových obrazů. První část filmu Semčenko a Alonso Casale zachytili na černobílý 16mm film během rezidence v Centru pro Metamedia v klášteře Plasy. Dotáčky pak na barevný 35mm v Rotterdamu.

Film měl premiéru na Rotterdamském festivalu v roce 2000.

Autoři „Inženýrského divadla Akhe“ začátkem 90. let na 8mm natočili sérii pozoruhodných experimentálních performativních filmů, zachycujících prostředí sqattu anarchistické komunity umělců v ulici Puškinskaja 10.

Akhe přijeli na krátkou rezidenci do Plasů v létě roku 1998.

Alonso Casale s Akhe spolupracovala jako jejich manažerka a společně ve Španělsku v roce 1997 natočili krátký film „Siesta la Tetera y la Rosa!.

V roce 1992 byl na Nederlands Film Festival film Alonso Casale Memorias Sin Battalas y Otros Muertos oceněn jako nejlepší krátký dokument.

Pavel Olegovič Semčenko (narozen 1967) v dětství procestoval s rodiči místa jako Leningrad, Kiriši, Praha, Baku, Kadui v okrese Čerepovets, nebo Vologda. Studoval střední uměleckou školu v Leningradu a absolvoval Vyšší uměleckoprůmyslovou školu Mukhina v Leningradě, Uměleckou akademii Serov, Ruskou akademii umění,  získal diplom na Umělecké škole restaurátorství №61 v Leningradě. Rád četl jako dítě sovětské časopisy jako „Věda a technika“, „Mladý technik“, „Technika mládeže“, „Modelář“, „Technické obzory“ a chodil do kurzů modelářstí a stavby motokár, do Paláce pionýrů a miloval Perelmanovy knihy. V roce 1988 se seznámil s  mystifikátorem a divadelním teoretikem 70. - 80. let Borisem J. Pizizovským. Několik let hrál v jeho divadle „ANO-NE“ a pokračoval v malování. Poté společně s V. Vasilievem a Maximem Isaevem založili v uměleckém squatu „Puškinskaja 10“ skupinu „AKHE“.