Malíř Petr Kvíčala se od poloviny osmdesátých let až do současnosti zabývá ornamentem. Základním prvkem jeho výtvarného jazyka jsou ornamentální linie, nejčastěji vlnovky, lomené linie nebo smyčky, které různým způsobem kombinuje, zmnožuje, překrývá a vrství.
Inspirací k tomuto abstraktnímu a radikálně redukovanému jazyku byla původně krajina, skrze niž si Kvíčala okolo roku 1985 uvědomil autonomní výrazové možnosti geometrických lineárních prvků rytmicky opakovaných v ploše obrazu.

Je charakteristické pro nástup české postmoderní senzitivity, že od přelomu 80. a 90. let dávali teoretici Kvíčalovu malbu do souvislosti s projevy mimo okruh avantgardního moderního umění. Bylo upozorněno na podobnost jeho maleb s ornamentálními malbami na lidové architektuře (Cyklus Vlny, 1991)) nebo na vztah s pravěkou abstraktní malbou. Svou inspiraci „nízkou“ kulturou dává Kvíčala znát i využíváním prvků z uměleckého řemesla nebo průmyslových výrobků, které se odrážejí i v názvech jeho obrazů (Tapety, 1987-88, Sváteční ubrusy pro všední den, 1992-94, Vyšívání, 1993). Kvíčalovi ale v první řadě nejde o postmoderní hru s prolínáním různých jazyků, ale spíše o rehabilitaci ornamentu jako takového. Oceňuje jeho vizuální účinnost, racionální řád a v neposlední řadě možnost neustálého variování. V rámci úmyslně redukovaného výrazového slovníku Kvíčala projevil velkou invenci a chuť experimentovat. V jeho díle najdeme procesuální malbu (60 dní červené, modré a žluté, 1996), monochromy i malířské instalace (Okraje, 1994). Od první čtvrtiny devadesátých let vytváří i pomalované objekty, náměty svých obrazů přenáší i na užitkové předměty, vytváří návrhy oděvů, realizoval několik autorských koberců. Od druhé poloviny devadesátých let začal spolupracovat s architekty. Je autorem několika výmaleb interiérů, podílí se i na koncepci daných prostorů (Nástěnná malba na Sportovní hale v Litomyšli, 2001, Dekor potahu sedacího nábytku pro Dům U závoje v Praze, 2003, Nástropní malba pro Deutsche Bundesbank Chemnitz, 2004, Slavnostní sál Reduty v Brně, 2005). Paralelně rozvíjená Kvíčalova malba v letech 2003-5 prošla obdobím zájmu o optické efekty paralelně vedených linií a v posledních měsících směřuje ke klasičtější poloze současné abstrakce.

Tomáš Pospíszyl