Témata jako role umělce ve společnosti, analýza institucionálního provozu nebo autorská sebereflexe vlastní individuality tvoří základní osu tvorby Richarda Fajnora. Tohoto autora – poučeného a čerpajícího z lekce umění šedesátých let – je nesnadné kategorizovat. Pohybuje se napříč celým spektrem médií a postupů, od land artových realizací přes živé performance, instalace až k práci s videem a multimédii. Ačkoliv je jeho tvorba nedílnou součástí česko-slovenské výtvarné scény od počátku devadesátých let, nevyznačuje se kvantitou. Fajnor patří mezi autory, kteří tvoří z potřeby vypořádat se s konkrétními tématy, nebo z nutnosti reakce na vlastní životní situace a předěly. Namísto kontinuity je u něj patrná spíše cykličnost, objevování a zanořování se, nenápadná přítomnost v rámci uměleckého provozu, kterou čas od času zviditelní tematicky a formálně vypointovaným počinem.

Do okruhu tvorby inspirované potřebou komentáře aktuálního dění bychom mohli zařadit jeho performance Registrujete svoje partnerství? (2006). Na vyostřenou diskuzi o registrovaném partnerství párů stejného pohlaví reagoval akcí v duchu body artové produkce 70. let. Symbolicky i doslovně se stal „nevěstou naruby“, když se v ženských svatebních šatech zavěsil ze stropu dolů v prostorách galerie. Naopak mezi dlouhodobé projekty patří akce ze série Hang art (od roku 2004) nebo Poorperformance (od r. 2000). V první z nich posouvá pozornost od uměleckého objektu k autorovi tím, že součástí galerijních expozice se stává samotný performer; a to formou svého zavěšení se na zdi mezi vystavené exponáty. Ve druhém ze zmiňovaných dlouhodobých projektů zase parodicky tematizuje postavení umělce v rámci ekonomických mechanismů. Stylizuje se v něm do role žebráka sedícího na ulici. Kolemjdoucí chodce motivuje k daru mimo jiné nápisem: prosím přispějte mi na novou výstavu.

S modelováním performativní situace ve veřejném prostoru – s přihlédnutím k jeho geografické a historické znalosti – souvisí také Fajnorova akce Jezdecká socha (1999). Po dobu jednoho dne sedí ve staré škodovce na náměstí ve slovenské Senici a skrze dalekohled sleduje horizont před sebou. Tato akce se stejně tak jako instalace Dočasná davová trombóza (1998), ve které přehradil průchod ulicí pomocí lesních kmenů, aby tak změnil přirozený pohyb městem, konala v rámci divadelního festivalu v Senici, na němž Fajnor opakovaně participoval. Experimentální divadlo tak lze považovat za jedno z jeho dalších tvůrčích východisek. Snad také díky jeho přesahům k rituálu a práci s lidským tělem; s jeho duchovním a energetickým potenciálem.

Do oblasti tvorby, která reaguje na vlastní životní předěly, lze řadit akci XXXIII / Kristovy roky II (1999). Autor zůstával po dobu 33 hodin zavřený v dřevěné truhle. Během této doby se oholil po celém těle, ostříhal a s případnými zájemci zvenčí komunikoval prostřednictvím kamerového přenosu. Osobně laděné byly i jeho performance věnované otci v době, kdy se dozvěděl o jeho nečekaném úmrtí.

Ať už se Fajnorova pozornost obrací jakýmkoliv směrem, vždy tak činí prostřednictvím jasně artikulovaného gesta. Na jednu stranu tak jde o intenzivní komunikaci s divákem, na straně druhé tak autor potměšile zkouší sám sebe – a to jak v rámci individuálních vztahů, tak v oblasti širších systémů – ať už tím máme na mysli umělecký provoz, právo, veřejný prostor nebo například interpersonální chování jedinců v rámci určitého společenství.

Jana Písaříková