V instalacích I. a II., které Ronald Medema umístil v sýpce, jde o dvojí pohyb: jeden ve směru hodinových ručiček a druhý je protisměrný. Při soustředění se na jeden z nich je ten druhý mimo pozornost. Během chůze v prostoru instalace lze pocítit rytmické opakování v čase a prostoru. Tyto dva pohyby jsou ve skutečnosti totožné. Sledujete-li tvary, které jsou na obou stranách okenic při chůzi, vzniká jeden vertikální pás.
Ronald Medema Plasy, 1992
První instalaci koncipoval Medema do menšího uzavřeného prostoru pod závažími hodinového stroje ve věži sýpky. Práce sestávala z černého nápisu na podlaze v nizozemštině, "Gedenk mens dat je stof bent en tot stof zult wederkeren" a hromádky písku, nebo jiného sypkého materiálu, která jako by vznikla ze sypajícího se prachu, padajícího z hodinového stroje. Druhá instalace sestávala z barevných pruhů na vnější a vnitřní straně dřevěných okenic prvního (nebo druhého) patra jednoho z křídel sýpek. Patrně původní barokní okenice jsme vyhledali po budově a zasadili do oken. Medema je odborně (v té době se už zajímal o technologii malby ikon na dřevěné desky) očistil a napustil včelím voskem. Potom na ně nanesl malé barevné pruhy v tlumených okrových, zelených a červených barevných odstínech. Divák který se pohyboval po místnosti podle oken tak měl možnost spojit si v duchu jednotlivá "okénka" filmu do souvislého vertikálního pásu. Jemná intervence do architektury byla zcela pohlcující a návštěvník ji mohl ocenit jen pokud v budově setrval delší dobu.
Miloš Vojtěchovský, 2018
Ronald Medema (1956) je nizozemský malíř, žije a pracuje ve Frísku. Absolvoval v roce 1979 volnou malbu na Akademii výtvarných umění "Vredeman de Vries" v Leeuwardenu a od tehdy se začal zajímat o ikony v tradici pravoslavné církve. Duchovnost pravověrné víry později vede k jeho rozhodnutí přestoupit na ortodoxní víru. Při této příležitosti obdržel jméno Silouan. Medema uskutečnil studijní cesty do Egypta, Athosu, Řecka a Turecka. Od roku 2002 se zaměřuje výhradně na "psaní" ikon, které jsou interpretací "slova" v řádku a barvě v rámci zkušeností pravoslavné církve. V letech 2000 až 2004 se učil u Bernarda Frinkinga, od roku 2010 u Eleny Antonové. 1. března 2015 byl vysvěcen v Paříži a byl jmenován malířem arcibiskupem Telmessos, exarch ekumenického patriarchy v Konstantinopoli. Dne 21. dubna 2018 byl vysvěcen Jeho Eminencí Metropolitou Athenagoras Belgického exarchu Nizozemska a Lucemburska.