Soundworms Ecology Gathering

Výzva k účasti
Místo: Mariánské Radčice, Mostecko
22. — 24. září 2017

Sekce

The Foundation

Klasifikace

Project

Mariánské Radčice/Maria Ratschitz je vesnice nedaleko Mostu a kláštera Osek, vzdušnou čarou asi 90 km na sever od Prahy. Je to staré poutní místo, původně spojené cestou s nedalekým klášterem Osek. Jeho široké okolí, včetně nedávno opraveného barokního poutního kostela Pany Marie Bolestné, se dusí v téměř nepřetržitém hluku strojů. Nedaleko za posledními domy směrem k dnes už zmizelé obci Libkovice začíná povrchový hnědouhelný lom Bílina.

 

Monotónní průmyslová sonická krajina je složena většinou z temného legata těžebních strojů a staccata kamení, padajícího na běžící transportní pásy. Jak daleko tento hluk provázející proces získávání energie z fosilních ložisek dolehne, záleží na počasí, vlhkosti vzduchu a síle a směru větru. Lidé, kteří v této  petrochemické sonické krajině dlouhodobě žijí hluk sice slyší, ale většinou už nevnímají. Stal se součástí jejich života. Naopak zpozorní, když stroje utichnou.

"Jak se vyhnout tomu, abychom vyráběli další produkt, další CD s jinými, jakkoli podmanivými zvuky? […] V horším případě se terénní nahrávky stávají jen dalším z řady importovaných předmětů, dalším "krásným" zvukem. Ale budou postrádat - možná mimo libého pocitu posluchače - význam, […] Když komponujeme další skladbu, připravujeme vydání další nahrávky, měli bychom se ptát, jestli posluchači pomáháme přibližit se k místu, nebo k situaci. Nebo jestli si jen nelžeme do kapsy a nepřispíváme ke zmizení místa, odkud nahrávka pochází."

Hildegard Westerkamp, Speaking from inside of soundscape, 1998

Třídenní mezinárodní setkání jednotlivců zajímajících se o ekologii a akustiku na faře v Mariánských Radčicích je určeno k navázání nových kontaktů, k diskuzím, sdílení vědomostí, názorů a zkušeností. Témata krátkých příspěvků a rozhovorů jsou zacílena zejména na problematiku týkající se „akustické ekologie“ a kladou si následující otázky:

● Jakým způsobem lze aktuální fenomén „obratu ke zvukovosti“, včetně „akustické ekologie“, studia aurální percepce, kultivace citlivosti k „zvukovým krajinám“ (terénní nahrávky, technologie záznamu zvuku a modely jeho distribuce) využít pro změnu širšího povědomí důležitosti ekologie, a hledání alternativních ekonomických modelů? Do jaké míry mohou praktické i teoretické aktivity v tomto oboru rozšířit jak osobní, tak společensko-kulturní formy vnímání, posílit sociální imaginaci, a kultivovat provázanost přírodních, společenských, technologických a mentálních ekologií?

● Pokud se dnes společně pokoušíme zodpovědným způsobem upozorňovat na a korigovat krizové změny životního prostředí a znepokojivé směřování geopolitických, ekonomických a ideologických transformací, jaké nástroje, metody, strategie a přístupy bychom měli zvolit, vyzkoušet, aplikovat, a případně odmítnout?

● Je reálné navrhnout a udržovat horizontální organizační síť, či platformu v jejímž rámci by například umělci, akademičtí pracovníci, výzkumníci, či sociální a ekologičtí aktivisté mohli sdílet společný jazyk a znalosti, které posílí směřování ke konvergenci - tedy k souběžnosti nejen akustické, ale i dalších modelů ekologie s například environmentální vědou, kulturní geografií, ekopsychologií, ekofilosofií, krajinnou fenomenologií a k vzájemnému propojení teorie a praktických aktivit?

● Ale ucho není příliš vzdáleno od oka a uvažování o zvukové krajině od modelu vizuality kdy svět vnímáme jako zrakové pole. Teorie i praxe, estetické i politické konsekvence naslouchání/zaznamenávání zvuku by měly - spíš než propojovat stávající kategorie - přihlédnout k materiálnímu, tedy k ekologickému aspektu zvukovosti. Je třeba podrobit kritice vlastní východiska a vzít v úvahu úskalí i výhody našich omezení, včetně limitů technických aparátů a klasických konceptů jako jsou kategorie Člověk, Příroda a Technologie.

Proč „žížalí sonická ekologie“?

"Žížaly nemají žádný sluch." myslel si Charles Darwin. "Nevěnovaly ani tu nejmenší pozornost ostrému pískání kovové píšťalky, které bylo opakovaně předváděno z co největší blízkosti; nevšímaly si ani nejhlubších a nejhlasitějších tónů fagotu." Žížaly nemusí mít uši, protože zvukové děje prostředí kroužkovci vnímají celým tělem, tedy zcela jinak než je tomu třeba u savců. Jsou - na rozdíl od nás lidí- mimořádně citlivé na vibrace půdy, na telurické proudy, na rezonance a rádiové vlnění. Žížaly jsou schopny zaznamenat jemné změny teploty, vlhkosti a pH, umí "přečíst" obsah soli, strukturu a stupeň provzdušňování půdy. Vzhledem k tomu, že fyzikální a chemické vlastnosti půdy jsou pro „žížalí ekologii“ tak důležité, jsou populace žížal devastovány od doby, kdy se v zemědělství začaly používat chemikálie, insekticidy, nebo umělá hnojiva. Usmrtí je také silné vibrace způsobené stroji. Dovedou se ale v některých případech adaptovat na antropogenní toxiny v půdě a pomáhají je tak přeměňovat v méně jedovaté prvky. Mrtvá, tichá půda bez bakterií, bez žížal a jiných drobných forem života je nejvyšším řádem entropie celého ekosystému.

Setkání se snaží rozšiřit platformy a sítě pro odborníky. Zejména v nejistých dobách měnícího se světa, v dobách, kdy se "zvukové“ a další ekologie proměnily v symptom globálních konfliktů a klimatického ohroženi by bylo dobré posílit jejich potenciál ke změně.

Ke zvukovému univerzu je třeba přistupovat jako ke komplexnímu „prostředí“, jehož jsme sami součástí: k živému prostoru, propojujícímu aspekty fyziky, biologie, medicíny, geografie, politiky, psychologie, rozumu, intuice, etiky i estetiky. Zvukový svět, zvuková mračna, sonické krajiny a proudění podstatně ovlivňují naše myšlení a chování. Zvuk formuje mezilidské a sociální vztahy, postoje k jiným tvorům i k celku světa. Technologie v nebývalé míře umožňují zaznamenávat, mapovat, měřit, porovnávat nejrůznější jednotky a shluky informací a dat. Nicméně schopnost porozumět komplexním vzájemným vztahům mezi „zvukovými krajinami“ je stále chabá. Jakým způsobem akustika a sluch formuje naše představy o skutečnosti? Jakou roli hraje sluch u jiných organizmů? Jak je slyšené propojeno s neslyšným?

Když necháme stranou oficiální instituce je ve střední Evropě stále (nebo opět)poskrovnu občanských, neformálních kulturních sítí, které by umožňovaly komunikaci mezi obory. Jedním takovým modelem spolupráce může být transdiciplinární oblast akustické ekologie. Setkání Soundworms Ecology Gathering může vytvořit podnět pro spolupráci a komunikaci - zejména ve střední Evropě. Setkání je pro každého, kdo se aktivně zabývá životním prostorem v oborech ekologie, etnobotaniky, alternativní architektury, urbanistiky, zvukového umění, zvukových krajin.Posláním setkání je stimulovat "žížalí peristaltiky" pohyb kolmo k vrstvám, oborům, žargonům. Součástí neformálního setkání jsou: diskuze, prezentace, zvukové procházky, exkurze, etc.

Pro další informace kontakt Miloš Vojtěchovský: sound@agosto-foundation.org

nebo Vít Bohal vbohal@gmail.com

Koncept a příprava Miloš Vojtěchovský, Vít Bohal / nadace Agosto Foundation

Předběžně příhlášení účastníci setkání: Petra Kapš (Slovinsko), Marcus Mehr (BDR), Peter Cusack (UK), Udo Noll (BDR), Milan Kreuzzieger (CR), Skupina (ČR-SLO), Ibra Ibrahimovič (ČR), Givan Bela (CR), Hannes Hoelzl (BDR), Maryna Poznanska (PL), Daniel Alexander Hignell (UK), Piotr Tkacz a Karolina Karnaczewicz (PL), Jakub Frank (ČR), Gerard Lebik (PL), David Rothenberg (USA), Lloyd Dunn (ČR), Max Haberl (BDR), Martin Zet (ČR), Dagmar Šubrtová (ČR), Kuai Shen (Kostarika), Gertrude Moser Wagner (A), Miroslav Toth (SLO) a další.

Pořádá nadace Agosto Foundation v rámci svých snah o uvědomělý a udržitelný rozvoj takových uměleckých forem, které podporují pozitivní společenskou a kulturní změnu. Zvláštní důraz je kladen na inovátorský, experimentální a mezioborový přístup, a zvláště na projekty, které mají vzdělávací přesahy. Prostřednictvím grantů podporuje nadace takové skupiny a jednotlivce, kteří se přičiňují o osobní a společenský rozvoj, a kteří se v rámci umělecké činnosti vyrovnávají s komplexními výzvami, které jsou se společenskými změnami nedílně spojeny.

Plánované setkání vychází z konceptu projektu Na pomezí samoty (2015 – 2016), který zkoumal problematiku proměny krajiny a provázanosti postindustriální společnosti a přírody. Témata byla rozpracovávána formou uměleckého průzkumu kulturní geografie a morfologie tří specifických oblastí střední a severní Evropy. Součástí projektu byly mimo jiné dílny, odehrávající se v České republice, v Norsku i na Islandu, či výstava a symposium v Praze a v Ústní nad Labem v roce 2016. Expedice „Do lignitových mračen“ v roce 2015 byla v oblasti Mostecka.

http://frontiers-of-solitude.org