Záměrem pobytu Horsta Rickelse a Victora Wentinka v klášteře v Plasech bylo pracovat v klidu na nových projektech hudebního představení. Ideální poloha kláštera Plasy a řada akusticky inspirativních prostorů vytvářely dobré podmínky pro zkoumání nových materiálů a testování nápadů. Horst Rickels zde chtěl vyzkoušet nový Korg MI v kombinaci s čistě akustickými předměty a Victor Wentink zde pracoval na novém počítačovém software a na studii o umění a technologii, která vyjde v roce 1993. 
Celkově se uskutečnily čtyři koncerty. Tři pro veřejnost v klášteře Plasy a jeden v pražském klubu Delta. Dva z nich byly společné a dva (včetně představení v Praze) sólové (pouze Wentink).
V Plasech byly po ruce předměty, které bylo možné využít jako zdroje zvuku v kombinaci s počítačovým elektronickým zvukem. Zvláště kuchyňské nádobí (které je jinak těžko sehnat) z místního obchodu bylo vynikající pro akustické a elektronicky zesílené zvukové projekce. V prvním veřejném představení 12. června pracovali Horst Rickels a Victor Wentink v refektáři s těmito materiály. Horst Rickels experimentoval s varhanní píšťalou a hlasem v kapli svatého Bernarda, kde je zcela výjimečná akustika. Složil také novou skladbu pro piano, která byla předvedana v ambitu kláštera, zatímco posluchači procházeli chodbami a poslouchali zvukové vlny z různých směrů.
Victor Wentink také spolupracoval se skupinou 4 tanečníků (Kritine Deray and comp.) a skupina nastudovala choreografii na jednu z Wentinkových elektronických skladeb. První zkouška proběhla v Metternichově sále v Prelatuře poslední den festivalu. Další spolupráce bude pokračovat v Holandsku. 

---

Victor Wentink (narozen 1948 v Enschede) je nizozemský skladatel a teoretik. Je považován za pionýra  elektronické a elektro-instrumentální hudby. Je také autorem divadelních projektů, konstruktér zvukových nástrojů a technologických projektů. V roce 1966 začal studovat na Královské Konservatoři v Amsterodamu piano a elektronickou skladbu u Dicka Raaijmakerse a od roku 1967 studoval multimedia na Vrije Academie v Haagu. V roce 2006 získal titul magistr umění za práci o umění a vědě.

V roce 1966 spolu s Dickem Raaijmakersem a Gilius van Bergeijkem založil Wentink ‘Het Leven’ - první elektro-instrumentální soubor v Nizozemí. Působil jako pedagog elektro-instrumentální hudby na Královské Konservatoři v letech 1973 až 1974 a jako učitel elektronické skladby a dějin hudby na Brabantské Konzervatoři v letech 1972 až 1977. Od roku 1971 do roku 1982 pracoval ve studiu Steim (Stichting Elektro-instrumentale Muziek) v Amsterodamu. Jeho tvorba z této doby obsahuje klasická elektronická hudební díla pro magnetický pásek, kompozice pro pásek a instrumentalisty a multimediální projekty jako například ‘Discours’ z roku 1976. Ve Steimu pracoval na elektronickém nástroji Eemmen Machine (1975–1979), vystaveném v roce 1979 v Gemeentemuseum v Haagu.

Od roku 1984 do roku 1998 se angažoval v uměleckých aktivitách v Haagu (Ooyevaer Desk, Poenix, Theater Zeebelt, Theater Korzo. Výstava Anti Qua Musica s Dickem Raaijmakersem (1989), spolupracoval se zvukovým umělcem Horstem Rickelsem (1992–1994), s Remko Scha napsal digitální operu "Pearl Harbour", s Edwinem van der Heide v letech 1995–1997 vytvořil Waterpaviljoen v Zeelandu a s Rickelsem projekt Neonatur, který představili v roce 1993 v Plasech.