Orchestr je hudební těleso, jehož jádro tvoří okolo deseti hudebníků, příležitostně má větší obsazení, někdy se světelnou projekcí, s filmy, hereckým, tanečním, či výtvarným doprovodem. Hudba orchestru je improvizací bez stylových omezení…nejčastěji však míří k hranicím vážné hudby, free jazzu, etnické hudby a zvukového experimentu. Orchestr založili v roce 1992 Jaroslav Kořán se svým bratrem Michalem a s pianistou Markem Šebelkou jako improvizující těleso s proměnlivou hráčskou sestavou. První koncert se uskutečnil v létě 1992 na prvním ročníku mezinárodního sympozia Hermit v klášteře v Plasech u Plzně. Pravidelně začal orchestr hrát v pražském divadle Rubín. V souboru se vystřídala řada hudebníků a dalších umělců z Čech i ze zahraničí.

---

Jaroslav Kořán se narodil v roce 1962 v Praze, studoval kreslení a klavír, střední průmyslovou školu grafickou v Praze (užitou fotografii) a bicí nástroje (Jaromír Rychetský). Do r.1990 se živil převážně fotografií, později hudbou a grafikou, od r. 1983 se účastní kolektivních i samostatných výstav a prezentací. V r.1992 založil Zapomenutý orchestr země snivců a Orloj snivců (podle stejnojmenného hudebního nástroje). V roce 2000 provozuje Studio snivců a mini-vydavatelství Pagoda. V r. 2001 založil ansámbl hrající improvizovanou hudbu na bicí nástroje Třesk a o rok později improvizační trio Par Avion s Petrem Varjú a Petrem Tichým. Od r. 2001 doprovází maďarskou písničkářku Agnes Kutas, hraje ve skupině Feng-Jün Song, v triu s Michalem Nejtkem a Petrem Tichým). Vystavoval na několika výstavách připravených Petrem Niklem, v Japonsku i jinde.

Michal Kořán se narodil v roce 1969 v Praze. Je hudebník, grafik a příležitostný fotograf. Po industriálních pokusech se skupinou Paprsky ing. Garina a ambientních koncertech začal spolupracovat s bratrem Jaroslavem Kořánem v souboru Orloj snivcůa improvizačním Zapomenutém orchestru země snivců. Následně spolupracoval s Pavlem Richtrem a pod hlavičkou Richter band natočili například album „To, co lidi sytí…“. Řadu let se věnuje scénické hudbě a zvukovým kolážím. Po sérii alb Známky života, Étaín a Lepší stránka dní – završených hudbou k divadelní hře Poslední věci anděla, za něž v roce 2003 dostal ocenění za nejlepší scénickou hudbu sezóny 2003 na divadelním festivalu v Nitře se spojil s bývalým spoluhráčem Filipem Homolou v projektu Kora et le Mechanix. Pracuje v časopise Reflex.

RS 14.8.2017

•